Street racing

Bezradnost

Je tu další pondělí a to znamená, že je tu NOVÁ kapitola😁. Dneska je to trochu kratší. Hodně dlouho jsem přemýšlela jestli je to vůbec aspoň trochu dobrý, abych to mohla publikovat. Nakonec jsem se rozhodla, že na to kašlu a buď se vám to bude líbit nebo ne 😅 doufám spíše v tu 1. možnost😆Takže hezké čtení Lola:)

Ucítila jsem pod sebou něco tvrdého. Pomalu jsem otevřela oči, opatrně se posadila a rozhlédla po okolí. Jsem na krásné louce plné květin. Po levé straně je les a po pravé malinkaté město. Vyskočila jsem na nohy a vyrazila do města. Připadá mi jako bych touhle cestou šla už milionkrát přitom po ní jdu úplně poprvé.

"Amelie!" uslyšela jsem za sebou něčí hlas. Otočila jsem se a uviděla velice krásnou ženu.

"Kdo jste?" zeptala jsem se jí

"Jmenuji se Arial" (v médiích😊)

"A co po mě chcete?"

"Ginger ještě nenastal tvůj čas"

"Cože? Vůbec nechápu o čem to mluvíte" ani nevím jakoby se mi restartoval mozek a já úplně obrátila o 360 stupňů. Najednou mi přišlo, že v tomhle světě žiju už mnoho let přitom jsem tu chvíli. "Víte co? Já už musím domů Cameron na mě čeká" na nic jsem nečekala a rozběhla se od té divné ženské pryč.
Nezastavovala jsem a běžela dál. Chvílemi jsem si uvědomovala, že vůbec nevím co tu dělám. Jako bych to nebyla já, jakoby tohle nebyl můj život. Ale hned na to mi to tu všechno přišlo povědomé a zcela normální.

Nohy mě dovedly až ke krásnému rodinnému domku. Jakoby věděly kam přesně mají jít, ale má mysl z toho je pěkně zmatená. 

Ani nevím proč, ale sáhla jsem do kapsy a vytáhla z ní klíče. Kde se tam vzaly? Čím déle tu jsem tím více mi to přijde normální.

"Lásko? No konečně" usmál se na mě Cameron a přiběhl mě obejmout

"Už jsem se začínal bát kde si tak dlouho" usmál se a vzal mi tašku s nákupem. Znovu jsem se zarazila, kde jsem je pro boha nabrala?

"V obchodě jsem narazila na paní Medliovou a nějak jsme se zakecaly. Ptala se mě na malýho Jacka"

"A nebo malou Daisy" zářivě se na mě usmál a pohladil mě po lehce vypouklém bříšku. Páni další rána.

Zničeho nic se mi udělalo hrozně špatně. Skoro jsem se pozvracela.

"Zlato je ti dobře?" podezřívavě se na mě podíval

"Moc ne asi si půjdu na chvíli lehnout" pousmála jsem se na něho

Jakmile jsem si lehla okamžitě jsem usnula

Ahoj, minule jsem se ti ani nepředstavil jmenuji se Drew. Páni tohle je trefený. Doktor říkal, že když na tebe budu mluvit mohlo by ti to pomoc. Moc tomu teda nevěřím. Musím uznat, že by mě však dost zajímalo jestli mě teď slyšíš.

Drew view

Bezhlavě jsem vletěl do jejího pokoje. Až když jsem ji tam viděl jsem zpomalil. Vůbec jsem nevěděl jak mám začít.

"Ahoj, minule jsem se ti ani nepředstavil jmenuji se Drew.
Páni..... tohle je trefený" posadil jsem se na židli vedle její postele

"Doktor říkal, že když na tebe budu mluvit mohlo by ti to pomoc. Moc tomu teda nevěřím" povzdechl jsem si a poposedl

"Musím uznat, že by mě však dost zajímalo jestli mě teď slyšíš. Víš jestli je to opravdu pravda. Seš moc hezká na to, aby si umřela" usmál jsem se sám pro sebe, ale na její tváři jakobych jen na malý moment uviděl nepatrný úsměv. Ale ne to je blbost. To se mi jen něco zdálo

"Ginger, musíš se probudit tam venku na tebe někdo čeká" naléhal jsem na ni, chytil jsem ji za ruku a doufal, že by ji byť jen můj dotek mohl probudit

"Tohle nemá cenu" pustil jsem ji a odešel

Gigi view

"Ginger?!" nekdo se mnou třásl. Byla jsem zmatená. Ten sen byl tak živý.

"No konečně" ulevil si Came když jsem otevřela oči

"Děje se něco?"

"Nemohl jsem tě vzbudit. Přes pět minut jsem tady s tebou třepal a to doslova"

"Nepřeháněj" zasmála jsem se a vyhrabala se z postele

"Já to myslím vážně" na malou chvíli jsem se zarazila, ale to nic