Street racing

Skutečný život?

Hola, holá škola volá😁a s novým týdnem je tu i nová kapitola. Takže krásné čtení a pusťte se do toho Lola😊

"Drew?"

"Co chceš Levi?"zastavil jsem se v polovině kroku. Ano mám opět namířeno do nemocnice

"Omluvit se za včerejšek. Trochu jsem to přehnal"

"Jo to teda"

"Promiň" pousmál se

"V pohodě" vzal jsem si bundu a odjel směr nemocnice

.................................................................

Jako obvykle jsem vešel do pokoje, ale ten byl úplně prázdný. Zůstal jsem stát jako opařený. Přece nemohla jen tak umřít.. Vždyť Filip říkal, že se lepší. Otočil jsem se a vyběhl k sesterně. 

"Prosím Vás, sestři kde je ta slečna z 213?" zeptal jsem se sestřičky, která zrovna něco sbírala ze země

"Uklidněte se a pojďte se posadit" usmála se a ukázala na židlu za sebou

"Já jsem úplně v klidu" chrlil jsem ze sebe

"To vidím" a ukázala na moje roztřepaně ruce

"Tak fajn" rezignoval jsem a posadil se

"Nic vážného se nestalo, slečna jen musela na další operaci" 

"Páni, ta mi dává zabrat" rozesmál jsem se

"Asi vám na ní hodně záleží co?"

"Popravě? Já ani nevím. Vůbec ji neznám. Jen vím, že jsem ji tam nemohl nechat umřít a teď? Nemá tady nikoho. Je mi jí dosti líto. Nechci, aby zůstala sama. Sám vím jaké to je být sám a nikomu bych to nikdy nepřál. Když jste sama máte hodně času přemýšlet a uvědomit si co jste se svým životem kdy za blbosti udělaly. Není to zrovna dvakrát příjemné. Proto za ní chodím. Nechci, aby přemýšlela"

"To je od vás moc hezké" usmála se "Ale dneska by jste měl jít domů. Bůh ví jak dlouho to potrvá"

"Dobře, moc vám děkuju" teď už jsem se usmál i já a jak řekla sestřička jel jsem domů

.......................................................................

Ginger view

"Tak co lásko, líbí?"  

Cameron akorát dodělal pokojík pro naši malou holčičku. (pozn. Ve skutečnosti uplynul pouhý den a Ginger v kómatu překonala několik měsíců)

"Je to moc krásný" usmála jsem se a rozbrčela

"Ježiši zlato, si v pořádku? Neplakej prosím. Můžu to klidně předělat..."

"Jen to né. Je to dokonalý. To jsou jen ty hormony" začala jsem se smát

"Začínáš mě s tím děsit" opatrně mě zezadu objal a ruce položil na moje už hodně veliké bříško

Páni, je tohle opravdu skutečné nebo se mi to jen zdá? Cameron po nějaké době odešel dolů udělat nám oběd a já zůstala v pokoji zcela sama.

"Ginger...."

"Jak si se sem dostala?"

"Já jsem všude, ale zároveň nikde" stála jsem na ni a hleděla jak péro z gauče

"Zase ty tvoje divné řeči"

"Tohle přece nejsi ty"

"Ne? A jak ty to asi můžeš vědět?" pomalu jsem začínala být naštvaná

"Cameron? Opravdu? No tak si přece vzpomeň kdo je tvá pravá láska" když udělala krok ke mě já o krok ustoupila

"Jsme spolu odjakživa. Miluju jen jeho a nikoho jiného"

"Sama moc dobře víš, že to tak není. A to dítě? Absurdní..... Už se konečně prober tohle není skutečné a moc času už t nezbývá!"

"Tak dost!" zakřičela jsem na celý dům 

"Zlato?! Co se děje?" Cameron okamžitě přiběhl do pokoje a Arial byla v momentě pryč

"Au!" chytila jsem se za břicho

"Co je?" zděšeně kolem mě pobíhal

"Myslím,že budu rodit" vytřeštěně jsem se na něho podívala (ve stejném okamžiku ve skutečnosti

...................................................................

Filip view

"Pane doktore!" přiběhla za mnou sestra

"Co se děje?"

"Ta slečna z 213...." nemusela mi ani nic říkat. Rozběhl jsem se se setrou v patách do jejího pokoje

Začala fibrilovat. Museli jsme ji přivádět zpět k životu. Na celou minutu byla mrtvá. A jen jsme ji nahodily začali jsme ji opět ztrácet. 

"Těsně před tím jí prudce stoupl tlak a pak zase rychle klesl" informovala mě sestra

"Musí na sál. Vypadá to na vnitřní krvácení" nechci nic zanedbat

Na nic jsme nečekaly a tu chudinu čeká další operace