Street racing

Časová smyčka

Ahoj, po dlouhé opravdu dlouhé době je tu pondělí a s ním nová kapitola. Nejprve by se vám chtěla  HROZNĚ MOC OMLUVIT to víte byly Vánoce a pak jsem onemocněla a při horečce mi to opravdu moc dobře nemyslí a ani jsem nějak neměla náladu a tak. Ale už jsem ready a připravená to do vás cpát. A jako omluvu i když to měl silvestrovský speciál tu pro Vás mám rovnou dvě kapitoly. tak hezké čtení a doufám, že si to užijete a své názory vyjádříte dolů do komentáře Lola ;)

Jedno a to samé pořád dokola. Už mi to připadá jako hrozný stereotyp. Každé ráno vstanu, nasnídám se, jdu si zaběhat, osprchuju se, pomůžu Levimu nebo Anne, sbalím kytaru, notový papír a tušku a vyrážím do nemocnice. Jako obvykle pozdravím sestřičku, vejdu do pokoje, pozdravím Ginger. Posadím se do křesla vedle ní, povím jí co je nového a nakonec vezmu kytaru a začnu skládat.

Abych řekl pravdu v poslední době se mi lépe skládá tady s ní v nemocnici jako doma. Nechápu vůbec čím to je. Možná tím, že vždycky když hraju přijde mi jako by usmívala čímž mi dává naději, že se jí moje hudba libí.

A dneska je tahle návštěva něčím zvláštní. Dneska je to přesně sedm měsíců co tu leží. Od poslední operace hodně hapruje. Někdy jsou hodnoty lepší někdy horší. Filip už hodně krát uvažoval, že ji odpojí, ale vždycky se zlepšila

Nobody views

Nemůžu se na to jen koukat a nic neříct. Chci, aby jste to lépe pochopily, takže teď něco povím. Ginger je už sedm měsíců v kómatu. Vždycky když se Arial podaří ji aspoň trochu přesvědčit, že to co prožívá není skutečné přijde něco co ji srazí zpět. Proto její hodnoty takhle skáčou.

Gigi view

"Sakra Ginger, kolikrát ti budu ještě muset zopakovat, že tohle nejsi ty, že tohle není tvůj život. Moc času ti už nezbývá"

"Uběhlo teprve deset dní. Každičkej jeden den od narození mé holčičky mi otravuješ život dej už nám konečně pokoj!"

"Stále nepřišel tvůj čas"

"Už je to tu zase"

"Fajn tak takhle to nepůjde. Jinak, celou dobu se držíš mezi nebem a zemí. Jsem Arial anděl. Mám tě převést na druhou stranu, jenomže ty tu nemáš co dělat, ještě nepřišel tvůj čas a pokud se nevzbudíš budeš do konce života bloudit"

"Cože?" Moje malá holčička mi zmizela z rukou. Pak jsem uslyšela zase tu krásnou hudbu, kterou slýchám v posledních dnech pořád

"Běž za tou hudbou"

"Je tak krásná"

"To je a on ji hraje jen pro tebe"

"Poslední dobou ji slýchám velmi často. Vždycky mě uvede do takového tranzu. Vybaví se mi věci které jsem už dávno zapomněla. Často se mi zdává o jednom krásném klukovi. V tom snu spolu chodíme. Připadá mi jako by to bylo skutečné. Chodíme do kina, na večeři nebo se jen tak válíme v posteli. Je to hrozně divný. Pak, ale dozní poslední tóny a všechno je rázem pryč"

"Gigi, už je to sedm měsíců co tu ležíš a já o tobě pořád nic nevím. O sobě jsem ti už řekl úplně všechno. Nemám ti už co dát. Pokud se neprobereš odpojí tě. A já za tebou pořád chodit taky nemůžu. Víš, jsem už docela zoufalý. Určitým způsobem tě mám rád, ale nic v tom nehledej. Ann s Levim o mě začínají mít strach. Prý bych tě měl nechat jít najít si holku a konečně začít žít. Ale copak to jde když vidím jak tu takhle ležíš?"

"O čem to mluví?"

"Holka, melu ti to pořád dokola. TY sem nepatříš. Si mladá, ještě sis nic neužila. Tak přestaň blbnou a probuď se" najednou jsme objevily v čistě bílé místnosti a mě se před očima promítl celý můj život až do posledního okamžiku. Do MÉ nehody

"Já jsem neumřela..."

"No konečně"

"Ale jak? Jak se mám z tohohle snu dostat?"

"Otevři oči" její hlas už byl slyšet jen z dálky a přede mnou se zjevilo světlo. Natáhla jsem k němu ruku a udělala krok. Celou mě pohltilo a najednou bylo vše zcela jiné.