Street racing

16.

Tahle ta kapitola je taková trošku klidnější tak se vám snad bude líbit:) Hezké čtení Lola :)

"Moje hlava" ztěžka jsem se posadila a promnula si spánky

Pootočila jsem hlavu, abych se podívala jestli moje sluníčko ještě spí, ale druhá polovina postele zeje prazdnotou. Neochotně jsem vstala a šla se kouknout do koupelny, ale ani tam není. Vypadá to jako by tu vůbec nespal. Asi jsem to v noci trochu přepískla a naštvala ho. Což mi připomíná, že vlastně vůbec nevím jak jsem se dostala na pokoj.

Sáhla jsem po svém telefonu a vytočila Liamovo číslo. Ihned jsem uslyšela jeho zvonící telefon položený na stole. Výborně, takže telefon má tady. S lehce pokřiveným obličejem jsem zamířila do koupelny kde jsem se osprchovala. Převlekla jsem se do pohodlných kraťasů a volného tílka. Na nic jsem nečekala a i přes velkou bolest mé hlavy jsem se rozhodla jít Liama najít.

Prošla jsem cele přízemí, ale on nikde. Zamířila jsem tedy ven. Po nějaké době jsem ho našla sedět na lavečce nedaleko hotela.

"Liame?" Posadila jsem se vedle něho, ale ani se na mě nepodíval

"Moc mě to mrzí..." nic ani se nehnul

"Jestli tě to potěší tak je mi nehorázně špatně a děsně mě bolí hlava"

"Mě je ve skutečnosti jedno, že jsi pila nebo ským jsi pila, ale když jsi sletěla z barové židle a ani si se nemohla postavit strašně jsem se o te bál. Chtěl jsem, aby si už šla na hotel to vyspat jenomže ty si mě poslala do prdele a nehodlala odejít. To mě tak vytočilo, že jsem se prostě naštval a odešel. Nechal jsem tě tam i přesto, že jsem vědel jak na tom si a že s takovou můžeš skončit v nemocnici. Z části jsem na tebe naštvanej za to jak ses zlila a z části jsem naštvanej na sebe, že jsem tě tam nechal"

"Tím se vůbec netrap. Omlouvám se za to jaká jsem na tebe byla ikdyž si to nepamatuju a máš právo být na mě naštvanej a slibuju, že tohle už fakt dlouho neudělám" nakonec jsme se objaly a vrátili do hotela

..........................

Miami. Krásné občas i tiché místo pro život. A zrovna já mám to štěstí a žiju tu svůj krásný život. Včera večer jsme se vrátili z cesty. Potom co jsme se vrátili s Liamem do hotelu jsme jeli prodat naše zboží. Večer jsme pak vyrazili k domovu a včera se vrátili. Byl to pěkný výlet. Plný akce a reakce.

"Gigi!?" Slyšela jsem hlas mé nejlepší kamarádky ozývat se od schodů

"Jsem v pokoji" ozvala jsem se jí nazpět

"Víš co se popozítří pojede?" S úsměvem se posadila na postel vedle mě

"To nemám ponětí" odpověděla jsem jí a dál jsem se věnovala svému rozkreslenému návrhu, který hodlám aplikovat na své auto

"Přemýšlej"

"Já fakt nevím. Co kdyby sis přestala hrát a prostě mi to řekla?" Konečně jsem zvedla pohled od papíru a podívala se jí do očí. Malé jikřičky, které ji tam ještě před chvílí pohrávali zmizeli a místo toho její oči ještě více zhnědli. Znám ji až moc dobře proto abych věděla, že ona miluje hry a vždy jí při nich tak svítí oči. Nejvíc miluje hádání. Vždycky za mnou přijde s něčím co mi musí nutně říct, ale já si to vždycky musím vyhádat. Kladu otázky a ona odpovídá ano či ne. Někdy mi s tím leze hrozně na nervy jako třeba teď když se potřebuju soustředit na něco úplně jiného.

"S tebou je zase sranda" zamračila se
"No nic tak já ti to teda řeknu no. Za tři dny se jede Race of town"

"Kecáš" vyskočila jsem na nohy