Jen tak jsme s Liamem leželi v postely a užívali si přítomnost toho druhého když nám oboum začal zvonit telefon. S otráveným povzdechnutím jsem zvedla svůj služební telefon. Boha, vždyť mám volno.
Za hodinu doma - Paul
"Kdo to byl?" zeptali jsme se zároveň
"Paul, za hodinu doma" zabořila jsem se zpět do peřin
"Louis, za hodinu v Paulově garáži"
"Není Louis náhodou v Kalifornii?"
"Měl by být" mírně se zamračil jakoby přemýšlel
"Co po nás můžou chtít?" tentokrát jsem se zamračila já
"Tak to ti neřeknu, ale musíme vstávat jinak přijdem pozdě"
Neochotně jsem vstala a začala přemýšlet co si obleču. Rozhodla jsem se pro rifle, bílé tílko, tenisky a mikinu.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Sluší ti to" přišel ke mě již zcela oblečený Liam a vlepil mi pusu na spánek
"Díky" moje tváře nabývaly červenou barvou
"Co by si dala moje princezna na snídani?" usmál se na mě, když se tak zamyslím Cameron mi nikdy takhle neříkal. Vždycky buď Gigi a nebo někdy zlato.
"Vezmu si jen jabko" mávla jsem rukou
"To má být jako snídaně?" nadzvedl jedno obočí
"Já nemám hlad" nevinně jsem se usmála
"Jak chceš" a sám si vzal banány
"Opravdu?" koukla jsem se na něho
"Mě to stačí" pokrčil ramenama
"No a mě taky"
"Dobře sweet heart už jsem potichu. Co kdybychom už jeli?"
"Měli bychom. Už máme jen 40 minut" propletly jsme si prsty a vydali se pro auto.
"Moje nebo tvoje?" zeptal se
"A co každý svoje?"
"Já vím, že jsme se domluvili, že jim to zatím neřekneme, ale nepřeháníš to trochu?"
"Takhle jsem to nemyslela" zamračila jsem se "Mohly jsme si zazávodit" pokrčila jsem rameny
"Tak fajn aspoň ti konečně nakopu prdel" zasmál se
"Hahaha, dobrej vtip" zasmála jsem se tentokrát já a nasedla do auta. Ve stejný moment jsme vyjeli pryč s tím rozdílem, že každej jel na opačnou stranu. Nikdo není lepší jezdec jako já. Já vím moc skromná nejsem.
Nevím kama to Liam vezme, ale jistota, která by mi měla zaručit vítězství je Walstern street. Ještě tři bloky a budu moct do ní zahnout. Dneska je ve městě klid. Ulice jsou poloprázdné. No vlastně není se ani proč divit když jsou všichni v práci a děcka ve škole. Walstern street vpravo. Přibrzdila jsem si a zahla doprava.
Projela jsem celou ulici a zabočila doleva. Projela jsem několik postranních uliček a pak Blachornovou ulicí až k nám. Zaparkovala jsem před garáží a zamířila do domu. Když jsem vybíhala schody uslyšela jsem přijíždět auto. Po několika sekundách jsem uviděla naštvaného Liama vstupovat do garáže. Vyplázla jsem na něj jazyk a vyběhla poslední schody.
"Přeji krásné ráno vám všem" vletěla jsem do místnosti plné lidí s nefalšovaný úsměvem, který mi zmrzl po pohledu na Camerona držící se za ruku s Mindy.
"Šašku" jako první mě do svého obětí vtáhl Niall
"Ou, taky tě ráda vidím" bouchla jsem ho do ramene
"Si v pohodě?" měřil si mě starostlivým pohledem Marty
" Jasně proč bych neměla? Jen protože mě jeden parchant několik měsíců podváděl si nebudu kazit náladu ne?" usmála jsem se ještě víc když jsem uviděla Camerona sebou trhnout když uslyšela co jsem řekla
"Taky si mi mohla hned zavolat" vložila se do toho Bí
"Potkala jsem Liama a tak nějak jsem zapomněla" udělala jsem na ni psí očka, to vždy zabere
"Takže si celou tu dobu byla s Liamem?" nasadila ten svůj výraz který říká : Jó tak s Liamem jó? A co jste asi tak dělali co? Hm? Tak se pochlub.
"Jo byla se mnou, ale neboj nic nebylo" řekl trošku naštvaně Liam jako bych mu něco udělala
"A co tady chce ona" kývla jsem směrem k Mindy, ale tak aby mě ti dva neslyšeli nebo neviděli. Podle jejího výrazu a chování se tady asi necítí dobře a i když jsem mrcha tak takováhle zase ne
"Cameron nám ji přivedl představit. Nevím co si myslel, že se z toho posadíme na prdel nebo co?" odeskl Marty
"Chápu, ale ona za to nemůže. Mohli by jste být na ni aspoň trochu milí?"
"Teď si děláš jen srandu že?" podíval se na mě podrážděně můj bratr
"Nezastávám se ho, ale jí. Ona o tom nevěděla stejně jako já"
"A jak si tím můžeš být tak jistá?" zeptal se Niall
"Já jsem s ní mluvila. Vůbec netušila kdo jsem já a já nevěděla kdo je ona"
"Fajn, ale jen na ni" zvedla varovně prst Bí
"Gigi konečně jste tady. Takže můžeme začít" objevili se nevím odkud Louis a Paul a když mě oba objali a pozdravili se s Liamem postavili se před nás.
"Takže.... Asi bych vám měl něco říct" začal Paul
"Louis je můj synovec. A už dlouho uvažuju, že půjdu do důchodu. No a teď právě přišel ten čas kdy jsem se rozhodl přenechat svou firmu Louisovi" při zmíňce svou firmu jsme se všichni pobaveně uchechtli
"Přenechat mu ji se vším všudy, takže se rozhodně nemusíte bát, že přijdete o práci. Asi se někteří ptáte proč jsme vám to neřekli rovnou. Louis vás chtěl nejdřív trochu poznat než se vám představí. I když měl mé slovo často se lidé před ostatními přetvařují"
"Myslím, že mluvím za všechny když řeknu, že i mi jsme díky tomu měli tu čest poznat Louise jako normálního kluka, protože je fakt, že bychom se před ním jakožto před naším šéfem trochu krotily" na konci jsem se zasmála a všichni přikyvovali
"Doufám, že spolu budeme dobře vycházet a dílna pošlape i nadále jako hodinky" poprvé za tu dobu promluvil i Louis
