Street racing

To není možný!

Asi jste si všilmly, že jsem teď byla hoodně dlouho dobu mimo. Já nevím co se děje, ale jsem bez nápadu. Prostě mě nic nenapadá a já nevím co dělat. Nechci tenhle příběh zbytečně protahovat a myslím, že vy to taky nechce. Pauza si myslím, že by byla úplně zbytečná takže jsem se rozhodla tenhle příběh zakončit. Bude zbývat max 5 kapitol kde shrnu konec takže si užijte dnešní kapitolu Lola:)

Liam view 

Naples fakt krásný město, ale jsem tu jen na skok, než mi opraví auto. Jak už jsem říkal, vrátil jsem se jen kvůli Gigi a pak zase hned odjíždím. Možná bych se tu pak mohl na chvíli zastavit a porozhlédnout se tu. Asi si říkáte co jsem celej ten rok dělal.

Nejprve jsem se jen tak jako tělo bez duše potácel od města k městu, od baru k baru. Pak jsem si řekl, že tohle by Gigi nechtěla. Nechtěla by, abych skončil jako troska a tak jsem dál obrážel jedno město za druhým, ale už né proto, abych navštěvoval bary, ale proto abych závodil. Den ode dne jsem byl čím dál tím lepší a to jen díky ní. Vzal jsem si k srdci všechny ty rady co mi často říkávala, ale já ji neposlouchal a dělal si vše po svém. Teď už vím, že měla pravdu. Zlepšoval jsem strašně rychle, že za chvíli se nenašel nikdo kdo by mě porazil. Když tu teď se mnou není nemám na práci nic jiného a tak jen pořád trénuju a vylepšuju si auto, ale jsou věci, které ani já nespravím a proto jsem tu. 

Našel jsem tuhle dílnu úplně čirou náhodou. Scháněl jsem někoho kdo by mi spravil auto, protože jsem ho při posledním závodu v horách slušně sešrotoval, a byl jsem vůbec rád, že jsem dojel aspoň jsem. S vedoucím dílny jsem mluvil už včera. Zrovna neměl čas tak mi říkal ať se stavím dnes

Flashback 

"Je tu někdo?!" stál jsem na zápraží garáže nad kterou se tyčila obří cedule autodílna

"Dobrý den, přejete si?" ani nevím odkud se vzal velmi příjemný chlapík

"Měl jsem menší nehodu a potřeboval bych nutně opravit auto" ukázal jsem na své Jaguára

"To musel být pěkný náraz" potvrdil mi chlapík když se na něho podíval

"Na ceně nezáleží jen potřebuji, aby to bylo co nejdříve.Docela to spěchá" naléhal jsem na něho

"Jsem Boby vedoucí téhle autodílny. Jistě se pokusím spravit to co nejdříve. Mohu se zeptat kolik času máte?"

"Nanejvíš tři dny. Do té doby musím být zpátky v Miami. Za tři dny má moje přítelkyně výročí smrti a já bych tam chtěl být" ani nevím proč jsem mu to říkal

"To je mi líto, mohu se zeptat co se jí stalo?" bylo vidět, že to opravdu myslí vážně

"Měla autonehodu" řekl jsem jednoduše

"Aha, jaká náhoda. Mám tu slečnu, při autonehodě ztratila paměť. Nic si nepamatuje, ale stačí, aby se podívala na auto a hned vám o něm poví sebemenší detail. Je to pozoruhodné. Je nejlepší v mé dílně za to se můžu zaručit, ale dnes už má po směně takže kdyby jste byl tak hodný a došel až zítra" pousmál se

"Není problém" 

End Flashback

  "Boby? Jste tu?" stejně jako včera jsem stál na prahu autodílny a čekal až se mi někdo ozve

"Hledáte Bobyho?" lehce jsem sebou cukl když jsem za sebou uslyšel dívčí hlas. Pomalu jsem se otočil a zůstal stát jako opařený

Ginger view

Jako obvykle jsem šla do práce pěšky. Už zdálky jsem viděla nějakýho chlapa tak max pěta dvacet, který stál u garáže. 

"Boby? Jste tu?" zřejmě hledá Bobyho