"Máš všechno?" zeptal se mě snad po stý Drew, už to dělá zase
"Ano mám" zasměju se
Liam mi vloží poslední kufr do svého auta a stoupne si vedle mě
"Opravdu nechce jet s námi?" zeptám se znovu s nadějí
"Ginger, náš domov je tady a tvůj v Miami. Chápeš to přece ne?"
"Právě, že chápu, ale také vás nechci opustit. Jste jako moje rodina" posmutním
"To ty si pro nás taky. A přeci se nevidíme naposledy ne?" usměje se Levi
"Hned jak se vše urovná, přijedu se za váma podívat. A taky za chlupáčem"
"Opravdu ho nechceš sebou?" zeptá se Anne
"U nás by se zbláznil, navíc s mojí prací bych na něho neměla moc času"
"Dobře, ale přijeď co nejdřív" přikáže mi Drew
"Neboj. Budu zpět než řekneš švec" zasměju se a Drew se mnou
"Fajn, měly by jste vyjet. Cesta do Miami je dlouhá a než tam přijedete už i tak bude tma" otřepe se Anne, všichni tři se snaží být v pohodě, ale já to na nich poznám. Vůbec nejsou v pohodě. Mají na krajíčku stejně jako já. I když jsem tu nebyla dlouho hrozně mi přirostli k srdci a opustit je je tak těžký. Naposledy všechny obejmu, upustím slzu a nastoupím s Liamem do auta, které jen tak mimochodem už má spravené. Svoje auto nechávám Drewovi na památku.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Budou mi chybět" prohodím jen tak v autě načež jim naposledy zamávám a pak už se věnuji ubíhající se krajině
"Všechno mi tu bude chybět"
"Brzo se sem vrátíme je navštívit. Mimochodem mezi tím co si se nedívala ti Levi strčil do kufru tvůj skate" zasměje se
"Vážně?" usměju se, nojo ale já teď nemám s kým jezdit, takže je mi vlastně úplně na prd
"Jo, říkal ať máš na čem trénovat, protože až přijedeš na prázdniny zajdete si spolu na rampy a byl by velice nerad kdyby si hned z první hodila rybičku" zasměje se
"Celý Levi" zasměju se s ním
Asi v polovině cesty usnu a probudí mě až Liam oznamujíc mi, že už jsme doma. Anne měla pravdu. Na Miami už padla tma jak říkala Anne
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Když vystoupím z auta zastavím se. Vůbec nic se tu nezměnilo.
"V pořádku?" zeptá se mě Liam, začínám si na to pomalu zvykat a vracet se do normálu
"Jo" přijmu jeho ruku a společně vejdeme otevřenou garáží dovnitř. Ani nevím kolikrát jsem jim opakovala, aby zavírali. Pomalu a nejistě vyšlapeme schody nahoru. Přece jen já mám být mrtvá a Liam bůh ví kde.
Všichni jsou v obýváku namačkaní na gauču u televize. Jedinej Niall okupuje kuchyni a s miskou popkornu kolem nás prochází jakoby nic
"Ahoj Liame, Ahoj Gigi" v polovině kroku sebou trhne a miska s popkornem mu vyletí z ruky a popkorn se rozsype věude "Gigi!!!" otočí se na mě a vyvalí oči.
"Nialle tohle už jsme probíraly tak neblbni a dones konečně ten popkorn" řekne naštvaně Harry aniž by se otočil. S Liamem jsme se na sebe pobaveně koukli
"Já mám asi halucinace" Niall si několikrát protře oči a znovu je na nás vykulí
"Kruci Nialle kolikrát o tom budeme muset mluvit než to pochopíš!" vyletí z gauče Harry, ale hned mu sklapne když nás uvidí
"Myslím, že už mi to taky leze na mozek" řekne když dojde k Niallovi
"Kluci co vyvádíte?" zvedne se Marty, který jako ti dva před ním na nás vytřeští oči
"Já nechci nic říkat, ale byla by to moc velká náhoda kdyby jste všichni tři viděly ten samej přízrak ne?" ušklíbnu se, když to uslyší i ostatní zarazí se a přiběhnou
"Panebože!" jako první se vzpamatuje Bí a běží mě obejmout, po chvíli se neudržím a začnu brečet, ale né smutkem nýbrž štěstím
Když se přivítáme a přestaneme brečet přijdou otázky. Posadíme se a já začnu vyprávět tak jako jsem předtím vše vysvětlila Liamovi. Všichni doslova hltají má slova a stále nedokážou uvěřit, že jsem mezi živými, a že jsem celou tu dobu jen pár hodin cesty od nich
