Street racing

19.

Ahoj ;) Dneska zase pondělí a já se hlásím s novou kapitolou. Myslím, že se dnes máte opravdu na co těšit.😊 Takže už dost keců a užijte si čtení Lola:)

"Gigi, ty vole vstávej. Máme hodinu do toho závodu" třásla se mnou Bí

"Co?!" zaječela jsem a valila se oblíct

Oblekla jsem si jeden ze svých jezdeckých outfitů. Rostrhaný rifle, volný červený tílko s modrým nápisem Nike, bundičku a tenisky.

"Jé Ahoj Nialle" z ruky jsem mu vytrhla vafli a pokračovala dál v cestě.

"Kde si včera byla?!" vyjel po mě Liam když jsem nasedala do auta

"Kde si byl TY?! Čekala jsem na tebe hodinu. Liame hodinu a ty si ani neměl za to, aby si mi poslal posranou esemesku" vyletěla jsem na něho zase já

"Měl jsem práci trochu se to protáhlo, ale to nemění nic na to, že si na mě mohla počkat!"

"Poslouchal si vůbec co jsem ti říkala?!"

"A ty?! Místo toho sis šla radši za závodit!"

"A co jako?!"

"Takže závodění je ti přednější jak já?!"

"To jsem neřekla!" ječeli jsme na sebe jako dva blázni
"Byla jsem..." nenechal mě domluvit

"Nic neříkej, chápu...a já jsem ti psal" hodil po mě svůj mobil kde byl rozkliknutý výpis zpráv. Mobil mi pak vytrhl z ruky a odešel

"Ale.....já čekala" řekla jsem už do prázdna. Do háje, vždyť mi nic nepřišlo! Vytáhla jsem si z kapsy telefon a podívala se do přijatých esemesek. Je tady, ale vždyť......Jak?!....včera tu nic nebylo!

"Gigi?" dotkla se mě lehce Bí

"Slyšela si to?"

"To nešlo přeslechnout"

"Přísahám, že tam ta esemeska včera nebyla" zakňučela jsem

"Víš nechci na tebe tlačit, ale měli bychom jet" nejistě se na mě podívala

"Jo jasně" pousmála jsem se na ni a nasedla do svýho Cadillacu

Když jsme dojeli na místo odkud se závod pojede moc lidí tam nebylo. Až na šest závodníků tu bylo jen pár lidí. Většina bude čekat v cíli a celý závod mají možnost sledovat na obří plazmě. Tenhle závod je nejnebezpečnější ze všech.

"Naše milá Gigi a Bí. Doufám, že i letos budete na stupni vítězů" přišel k nám Oscar a každou obejmul. Oscar je jeden z pořadatelů.

"To si piš hned na tom prvním" zasmála jsem se

"No to doufám už by to chtělo změnu....
Slyšel jsem, že jste s Camem rozešly. Je to pravda?" zeptal se trochu nejistě

"Jo je"

"Škoda měl jsem CaGi rád" zesmutněl

"Teď už je to GiLi" zasmála se Bí

"To jsem taky slyšel. Prý si sbalila mladýho Payna" poplácal mě po zádech

"Ty ho znáš?" vykulila jsem oči

"No jasně. Bydlel jsem chvíli ve stejným městě jako on"

"Aha"

"Co kdybychom se přesunuly na start?"

"Jo jasně" pousmála jsem se a přejela k startovní čáře

Oscar si stoupl na nejvyšší bod v okolí tak, aby ho každý viděl.

"Dnes se tu sešly jedni z nejlepších závodníků tohoto města, aby zase pro jednou změřily své síly v jednom z nejobtížnějších závodů. Pravidlo je jen jedno a to hraj Fair play. Kdo tohle pravidlo nedodrží bude ze závodu vyřazen. Mezitím co jsem tady kecal Vám byly do aut nainstalovány GPSky s vašimi trasami. Každý má tu svou, ale může se stát, že někdo bude mít stejnou jako Vy. Myslím, že je to vše co jsem Vám chtěl říct a Race of town může být zahájen!" poslední větu doslova zakřičel

Všichni závodníci se postavili na start a vyčkávali až jim bude umožněn start. Nervózně jsem mačkala volant auta. Krupěje potu se mi začali tvořit na čele. Na tabuli před námi se zobrazil odpočet. Všude kolem mě nebylo slyšet nic jiného než motory nastartovaných aut. Svět kolem mě jakoby se na chvíli zastavil a já nevnímala nic jiného jak zvuk právě toho mého motoru. Ani jsem se nestihla pořádně nadechnout a závod byl odstartován. Kolikrát už jsem takhle prudce sešlápla plyn? Nebudete mi to věřit, ale asi tak milionkarát.

"Odbočte vpravo" ozvala se moje GPSka

Bože jak já se jí lekla. Úplně jsem na ni zapomněla. Rychle jsem se vzpamatovala a zahla vpravo. Teď mi jde o každičkou sekundu. Nehodlám ztratit ani minutu tím, že špatně zahnu. Zatáčku jsem projela bezchybně aniž bych použila driftování.

Jela jsem jako splašená. Ručička pomalu dosahovala 300 km/h. Netrvalo to však dlouho a byla jsem nucena šlápnout na brzdu. Moje trasa vede přímo přes centrum města. Začala jsem pochybovat jestli je to dobrej nápad, protože odtud se nemusím dostat živá.

Ne, Ne! Já to zvládnu! Jsem dobrá závodnice, já na to mám. Opět jsem prudce sešlápla plyn.

Projíždět městem plným aut v rychlosti 200 km/h je celkem sranda. Neustále dupu na brzdu, gumy jen skřípou. Snažím se nadělat co nejméně škod, ale moc mi to nejde. Zelená, červená vůbec pro mě neexistují. Auta na mě troubí ze všech stran, ale já je nevnímám. Soustředím se jen na ten závod.

Zatáčím na další křižovatce a jen tak tak se vyhnu bílému golfu. Na další křižovatce sebou beru popelnice do kterých jsem narazila když jsem se vyhýbala červené alf - je romeo.

Když zajedu do jednosměrné ulice beru to po chodníku ze kterého uskakují chodci. Panebože za tohle skončím v pekle.

Konečně jsem se dostala do klidnější části města. Velkou část cesty, trasy nebo taky závodu jak chcete, mám za sebou. Vjíždím na cílovou rovinu. Přidává se ke mě Bí a Luke (jeden ze závodníků). Kdo z koho. Nejtěžší část závodu. Ani nevím odkud se vyřítily policejní auta. Máme co dělat, aby nám nezatarasili cestu. Na nic nečekám a mačkám tlačítko dusíku, který jsem až doteď nepoužila. V tom všem zmatku jsem si ani nevšimla, že jsme už projely cílem. Vůbec nevím kolikátá jsem, protože jsme všichni tři projely tak nastejno. Doufám, že Oscar nezapomněl nainstalovat kamery.

Ikdyž už jsme projely cílem závod pro nás nekončí. Ptáte se proč? Hned vám to řeknu. Protože jestli teď pořádně nešlápneme na plyn policajti nás chytnou a zavřou do chládku. A kdo by chtěl strávit byť jediný den ve vězení natož pak půl roku či rok? Záleží co na vás ti parchanti mají.