AHOJ! Já vím mám týden zpoždění 😕Ale dneska nastal ten den D kdy vám přináším nový díl Lola ;)
"Máš určitě všechno?" zeptal jsem se jí znovu
"Drew, když jste mě sem přivezly, měla jsem s sebou akorát to co mám na sobě. Takže ano, mám opravdu všechno" zasmála se
"Promiň, jen nechci nic zanedbat. Je to pro mě nový"
"Ale to je i pro mě" posmutněla
"Znovu promiň...."
"Víš co?" skočila mi do řeči "Půjdeme" pousmála se a vyšla ven na chodbu
Gigi view
Je to těžký. Nevím co si mám myslet. Vše co mi Drew řekl když jsem byla v kómatu si pamatuju i když je to zvláštní a hlavně si pamatuju jen tohle nic víc. Doktor říkal, že si určitě brzo vzpomenu. Popravdě ani nevím co se mi honilo hlavou těch sedm měsíců. Doktor se mě ptal jestli se mi třeba něco nezdálo nebo jsem neviděla něco zvláštního, ale jediné co si opravdu pamatuju je vyprávění mého nového kamaráda a jeho skvělá hra na kytaru.
A teď přichází otázka Můžu mu věřit? Říká mi opravdu pravdu? Je vůbec dobrej nápad bydlet úplně, úplně cizího člověka? Ale co mi taky vůbec jinýho zbývá že? Nevím kdo jsem, nevím kdo jsou mí přátelé, nevím kdo jsou mí rodiče, nevím vůbec nic. Hlavu mám tak prázdnou, hrozný pocit.
"Ginger tudy" ukázal Drew na dveře vlevo, zamyslela jsem se tak, že jsem mířila na druhou stranu
Pomalu jsme se dostaly z nemocnice až k auto. Když jsem ho uviděla mozek mi z ničeho nic přeskočil a vydala jsem ze sebe úplně nesmyslnou hatmatilku
"Ford Shelby GT500 poháněný 5,8litrovým celohliníkovým vidlicovým osmiválcem, který je přeplňovaný mechanickým kompresorem TVS 2300. Síla motoru je na kola zadní nápravy přenášena prostřednictvím karbonového kardanu a důkladně upravené evoluce šestistupňové manuální převodovky s novým uložením, převody i ložisky. Zrychlení z nuly na sto jen za 4,1 sekundy a maximální rychlost 296 km/h. Ve střibrné barvě ho vidím poprvé"
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Páni, neříkala si, že si nic nepamatuješ?" Drew na mě hleděl s otevřenou pusou
"Nepamatuju, já nevím jen jsem se na to auto podívala a všechno tohle se mi najednou shromáždilo v hlavě jako by to tam bylo odjakživa" vážně si nic nepamatuju, ale stačil mi jediný pohled
"Co když - co když si začínám vzpomínat?"
"Doktor říkal, že paměť ti můžou spustit úplně nepatrné detaily. Zřejmě ses asi často hrabala v autech. To by vysvětlivalo i ten závod ve kterým ses rozsekala"
"Já? Vůbec se mi to k sobě nehodí. Jsem přeci holka. Ta se v autech přece nehrabe to dělají kluci" pochybuju o tom že s tímhle světem kam se mě Drew snaží zařadit mám vůbec něco společného. Vždyť ke to přece blbost.
"A proč ne?"
"Prostě tomu nevěřím"
"Jen čas ukáže a uvidíš, že jsem měl pravdu" usmál se
"Víš co? Radši bychom měli jet" rozešla jsem se ke dveřím auta
"Máš pravdu" a sám si nasedl
Trvalo nám to asi hodinu nez jsme se dostaly pryc z centra az na okraj města k písečným plážím. Drew jel ještě chvíli po pobřeží a potom zastavil u jednoho velice krásného domku. Společně s ním nsem vystoupila a vydala se směrem k domu. Proklouzli jsme malinkatou brankou až ke dveřím. Drew vytáhl klíče a vpustil mě dovnitř. Pohled se mi naskytl na obří kuchyň spojednou s obřím obývákem. Nejvíc mě zaujaly velké prosklené dveře přímo naproti mé. Měla jsem přímý výhled na pláž a moře. Ani jsem si toho nevšimla a vydala jsem se ke k proskleným dveřím a otevřela je. Vyšla jsem na prostornou verandu a nepřítomně jsem stále hleděla před sebe. Pomalu jsem sešla schody až na pláž a po prvním dotyku mé nohy s pískem se mi před očima utvořil obraz.
Obraz tak dvacetileté holky běžící po pláži. Její hnědé vlasy vlály vě větru a nohama se bořila do písku. Za ní jsem běžela já. Slunce jasně svítilo a teplo nás příjemně hřálo
Drew view
Jen jsme vešly do domu Ginger mě přestala úplně vnímat. S pohledem upřeným před sebe vyšla až na pláž. Najednou se zastavila a dál nepřítomně hleděla před sebe.
"Gí? Si...v pořádku?" zeptal jsem se jí nejistě. Když mě uslyšela nepatrně sebou trhla jakoby se lekla
"Promiň, já....Když jsem viděla tu pláž a tohle všechno něco se mi vybavilo. Spíše jen takový záblesk. Myslím, že jsem bydlela taky na pláži s nějakou holkou. Nejspíš kamaradka nebo sestra. Viděla jsem ji v té vzpomímce, ale neviděla jsem její tvář jen ze zadu. Její dlouhé hnědé vlasy" smutně se na mě usmála. Tak hrozně na ní jde vydět jak moc chce si vzpomenout, ale nejde jí to
"Časem si určitě vzpomeneš" usmál jsem se "A teď pojď chci ti někoho představit" společně jsme se vydaly do domu
"Vítej doma!!" vyřitili se na nás Anne s Levim jen jsme vstoupily. Gí nechápavě těkala pohledem mezi mnou a něma
"Ginger tohle je....."
"Anne a Levi" nenechala mě domluvit
"Ráda vás poznávám" usmála se na ně
"My tebe taky. Komečně tu budu mít i jinou holku mež jsem já. To víš bydlet pouze se dvěma klukama dá občas zabrat a rozhovor na téma móda tu nemá šanci" zasmala se Anne
"Chápu" přikývla souhlasně Gí
"Co?" Vyletělo z nás s Levim nechápavě
"Sorry kluci, ale některý věci se dají řešit pouze s lidma stejného pohlaví" zasmála se Anne a už táhla Gí pryč
"Vypadá mile. Jen doufám, že nám do života nepřinese smůlu" podíval se na mě Levi
"Ale no tak" zaskučel jsem "Nezačínej s tím zase"
"Jen si prostě nejsem jistej jestli je to dobrej nápad" pokrčil rameny a odešel
