Street racing

Nový začátek

Tak jsem tu zase, abych vám pro jednou zpříjemnila pondělní ráno. Teda aspoň doufám, že vám ho zpříjemním. Naše Gigi je na tom momentálně dost špatně tak uvidíme co se s ní bude dít a jak to všechno zvládne Lola:)
Všechno jednou musí skončit. A tohle platí i v našem případě. Příběh jako takovýhle, ale ještě nekončí. Jen se přesuneme o kousek dál do malebného městečka Naples na pobřeží Floridy.

Drew view

Vstal jsem hned brzy ráno. V noci jsem nemohl moc spát, stále jsem myslel na tu dívku ze včerejška. Určitě se za ní stavím do nemocnice, ale je ještě hodně brzy. Stoprocentně by mě za ni nepustili, proto jsem se rozhodl si jít zaběhat.

Do uší jsem si strčil sluchátka a vyběhl jsem. Domů jsem se vrátil asi o 2 hodiny později. Osprchoval jsem se, najedl, napsal Levimu a Anne vzkaz a vyjel do nemocnice.

Pomalými krouky jsem šel až na patro kde by měla ležet. Když jsem procházel kolem recepce sestřička se na mě povzbudivě usmála a ukázala mi její pokoj. Chvíli jsem váhal pak jsem, ale vytáhl ruce z kapes a otevřel dveře. Pohled, který se mi na ni naskytl mi vyrazil dech

Ještě včera byla její kůže hezky hnědá, její líce byly červené, plné rty a nikde ani známka podvíživy. A teď? Sněhobílá kůže, barva z jejích tváří se vytratila, suché fialové rty a po těle samé ďolíky jakoby snad měsíce nic nejedla. Celým svým tělem je připojena k přístrojům.

"Drew?" Vešel do pokoje Filip

"Hm?" pořád jsem na ni zíral. Byla to tak pěkná holka a teď?

"Operace dopadla vcelku dobře, ale upadla do komatu a já nemám tušení kdy by se z něho mohla probrat nebo jestli by se z něho mohla vůbec někdy probrat. Teď už je to jen a jen na ní" poplácal mě po rameni a odešel

Trvalo mi to asi tak ještě pět minut než jsem se odvážil jít až k ní. Ikdyž jsem ji nikdy neviděl připadá mi to jako bych ji znal už léta. Židlu jsem si postavil hned vedle ní a posadil se. Hleděl jsem na ni jako na nějaký přízrak. Ležela tam nehybně se zavřenými víčky. Kdyby všude kolem nepípaly přístroje ani bych neřekl, že ještě žije.

Až teď když jsem jí blíž jsem si všiml všech těch podlitin na jejím těle a nohy v sádře. Chudák holka.

Zajímalo by mě jestli ji někdo hledá. Rodina, kamarádi, přítel ba dokonce manžel? Jediný co jsme u ní v kapsi našly byl rozbitej telefon. Doufám, že z něho Levi něco dostane. Aspoň nějaký fakta o téhle slečně.

Ginger. To jméno je mi dost povědomí. Určitě jsem o ní už někdy slyšel. Ginger. Jak krásně se to vyslovuje. Jak krásně to zní. Ginger. Zajímalo by mě jak jí říkají. Gigi, Gin, Gig nebo snad Ger? (Džidži, džin, džič, džer - výslovnost)

Přemýšlím tu o hloupostech! Jedna kravina větší než ta druhá. Takováhle hezká holka musí mít určitě kluka.
Takže smůla Drew. Až se probere pochybuju, že by ti skočila do náruče jen protože si ji vytáhl z toho auta. Tohle se nestává prostě ne!  Dělalo si ze mě srandu moje svědomí.

Really?! Už si tu povídám sám se sebou? Tahle holka mě dostane na psychynu.

"Oh Drew, ty si pořád ještě tady?" přišel Filip

"No jo no. Já vím, že nejsem příbuznej nebo tak něco, ale nemoh bych sem občas zajít? Nevím proč, ale ta holka mě nečím zvláštním přitahuje a chtěl bych tu být až se probere"

"Jo jasně. Proč ne? Stejně si jedinej kdo by jí mohl dělat společnost. Víš, občas se říká, že když na ně mluvíš oni tě slyší a jdou za tvým hlasem. Spousta lidí tvrdí, že když na ně v kómatu někdo mluvil šli za hlasem a dostaly se tak zpět"

"Myslíš, že když na ni budu mluvit uslyší mě a probere se?" podíval jsem se na ni a pak na Filipa

"Je to dost možný. Hlavně nebude mít pocit, že je sama a bude vědět, že ji tu něco stále drží a tak neodejde"

"Tohle je padlý na hlavu. Vykládáš mi tu kraviny. Že když na ni budu mluvit neodejde za Pánem Bohem? Filipe vzpamatuj se" popdl jsem bundu a odešel

"No jak myslíš...." slyšel jsem za sebou ještě Filipa

......................................

"Tak co v nemocnici?" zeptala se mě Anne stojící u plotny

"Nic" odsekl jsem
Odvrátila pohled od masa, které zrovna smaží na pánvi a zamračila se. Nebyla zvyklá na můj tón hlasu. Normálně s ní takhle nemluvím.

"Jak nic? To ti jako Filip nic neřekl? Třeba něco o jejím zdravotním stavu?"

"Leží v kómatu teď už je to jen na ní. Přesně tohle mi řekl"

"Tohle tě, ale tak nevytočilo"

"Ta holka umírá a on se mé snaží přesvědčit, že když na ni budu mluvit probere se"

"Co když je to pravda?"

"Ještě ty s tím začínej"

"Víš Drew nebyla by první ani poslední. Spousta lidí tvrdí, že když byli v tom 'spánku' slyšeli svoje blízké jak na ně mluví a to jim dávalo naději"

"Ale já nejsem ani její rodina, ani její kamarád a už vůbec nejsem její kluk jak bych jí mohl pomoct?"

"Na tom nezáleží stačí když tu pro ni budeš" její a také Filipova slova mě donutili začít nad tím přemýšlet. Zní to bláznivě, ale co když mají pravdu? Co když mě opravdu může slyšel? Mohl bych jí snad pomoct?

"Čau Drew"

"Čus Levi"

"Koulej co jsem našel na podleze našeho auta" podal mi dotykový telefon. Problém je, že tenhle není ani můj ani Leviho

"Ten je její?" zeptal jsem se ho nejistě

"Jo, ale je menší problém. Je totiž rozkřaplej a nejde zapnout"

"Myslíš, že by si z něho dokázal něco vytáhnout?" podíval jsem se na něj s nadějí, že mi pomůže dozvědět se o té holce něco víc

"Zkusím to, ale nic neslibuju" pousmál se

"Kluci večeře!" zavolala na nas Anne

Ten čas tak rychle letí. Ani mi nepřišlo, že bych u ní proseděl celý den