Street racing

18.

Pondělí. Taky se Vám dneska do té školy tak nechtělo? Mě taky ne :D A jak jinak si zpříjemnit den než přečtením svého oblíbeného příběhu že?(teda doufám, že ho máte alespoň trochu rádi :D) Tak si to teda užijte a krásný zbytek dne Lola:)

Phill odjel krátce po poledni. Rodiče za tu dobu ani jedinkrát nezmínil za což jsem mu byla nesmírně vděčná. Nakonec to byla i příjemná návštěva.

"Ty, já a kino za deset minut" prohnal se kolem mě Liam

Koutky úst mi vyletěly nahoru.
Oblekla jsem si červené šaty, který byly vidět na padesát metrů dopředu jak svítí. K tomu jsem si nazula tenisky ve stejné barvě a čekala na Liama. Já vím, tenisky a šaty. To moc k sobě nejde, ale mě se tahle kombinace strašně líbí.

10 minut uteklo jako voda a Liam nikde. Pomalu jsem se začínala nudit. Minuta za minutou ubíhala a on stále nikde. Po hodině jsem to vzdala. Přeslekla jsem se a rozhodla jsem se svůj vztek vyventiloval pořádnou jízdou. Oblekla jsem si své oblíbené šedé tílko, uzké jeansy, bundičku a tenisky. Když jsem byla hotová rozčesala jsem si své dlouhé vlasy.

Ani jsem se neobtěžovala nechat mu vzkaz. Sbalila jsem si vše potřebné a napsala Gaby

Ahoj Gaby, pořádá se dnes nějakej závod?

Beverly street za deset minut.

Dík ;)

Mobil jsem odhodila na sedadlo spolujezdce a sešlápla jsem pořádně plyn ať jsem tam co nejdřív.

"Najdi te si čtvrtýho a můžete jet" ušklíbla se Naty na kluka s dredy

"Kotě, nebuď drzá a nech nás jet" přemlouval ji

"Pravidla jsou pravidla a neříkej mi kotě!"

"Já se hlásím dobrovolně" stoupla jsem z kapoty svého auta kde jsem až do teď seděla

"Ginger" ušklíbl se, myslím že se jmenuje Toby
Moc dobře věděl, že ho porazím takže z toho, že s nimi pojedu moc nadšený nebyl

"Taky tě ráda vidím. Jak se vůbec máš? Dlouho je tě neviděla" usmála jsem se. Náramně se bavím. Jak je nervózní a nejistý. Rád by vyhrál. Odměnou je mu velký balík peněz, ale nevím nevím.

"Mám se skvěle. Pár dní jsem byl mimo město takže ani není divu" falešně se na mě usmál

"No myslím, že když už jste tu všichni, závod může být zahájen" přerušila nás Naty

Na start se postaví čtyři auta. Moje, Tobyho, pak nějaké blondýny a nějakýho závodníka. Naty si jako obvykle stoupne doprostřed, zvedne kapesní a prudce s ním škubne k zemi.

Neváhám ani sekundu a prudce šlápnu na plyn az zaskřípou gumy. Vsadím se, že tenhle závod vyhraju s pětiminutovým náskokem a pomůže mi k tomu vztek na Liama. Jak mi to mohl udělat. Chápu, mohl se zdržet ale kdyby aspoň zavolal a nenechal mě hodinu čekat.

Z myšlenek mě vytrhla dvojtá zatáčka, která mě poslala do vedení. Vítězně jsem se usmála a jela si pro vítězství.
Neprohrávám. Zvlášť když jedu proti Tobymu. Já vím no.....Sebevědomí mi nechybí, ale taková už jsem já.

Když konečně ztratím všechny auta z dohledu trochu se uvolním. Stále však nespouštím nohu z plynu. Jen tehdy když driftuju. Zajedu do jedné ze zapadlých a smrdutých uliček Miami a zkrátím si cestu. Zbytek závodu probíhá v klidu. Sem tam občas někam odbočím. Hlavní je, že ze mě ten vztek pomalu opadá a když dojedu do cíle jsem zase opět v klidu.

Lidé se ke mě nahrnou jen co vystoupím z auta a skandují mé jméno. Tenhle pocit je nepopsatelnej. Jedna z věcí kterou tak miluju. Když se všechno uklidnilo vyzvedla jsem si výhru a jela domů. Teď svým domovem myslím garáž. Auto jsem schovala a vyběhla nahoru. Hned ve dveřích jsem ze sebe zkopla boty a potichu vklouzla do pokoje. Bí už tvrdě spala a mě už to taky začínalo pomalu brát. Přeslekla jsem se, zachumlala do peřiny a ponořila se do říše snů.