Street racing

17.

Ahoj ;) tak jsem se rozhodla zpříjemnit vám sobotní večer novou kapitolou. Pomalinku mi to začíná zase myslet, takže by teď kapitoly měly vycházet pravidelněji Lola :)

"Kam jdeš?" Zeptal se mě Liam když jsem si balila věci

"Do práce. Mám tam rozdělaný auto a dneska přijdou ještě nějaký díly" obula jsem si tenisky a ještě oblekla mikinu

"A to fakt musíš?" Objal mě zezadu a hlavu mi položil na rameno

"Nerada, ale musím" zasmála jsem se a otočila se čelem k němu. Své čelo jsem si opřela o to jeho a zhluboka se na nadechla

"Uvidíme se večer" dala jsem mu pusu a vydala jsem se na cestu do garáže

.....................

"Dobré ráno" zakřičela jsem jen co jsem vešla do otevřené garáže

"Ahoj" uslyšela jsem kousek od sebe nervózní až skoro neslyšitelný hlas

"Jé Mindy, vůbec jsem se tě nevšimla" usmála jsem se na ni

Pořád tam stála a koukala na mě

"Potřebuješ něco?"

"Ne, vlastně jo. Chtěla bych se ti omluvit"

"Za co?" Pozvedla jsem obočí

"Vím, že tě Cameron se mnou podváděl. Předevčírem se hádal s Bí a jí to zřejmě přede mnou ulítlo. Když jsem se ho na to zeptala vůbec nezapíral a všechno mi hned řekl"

"To je dobrý. Vlastně mi tím prokázal laskavost. Ranilo mě to, ale aspoň teď můžu být s Liamem" upřímně jsem se na ni usmála

"Tak se měj hezky" teď už se taky usmála "Třeba se ještě někdy uvidíme" zamávala mi a dala se na odchod

"Počkej, jak to myslíš?" zastavila jsem ji

"Asi tak, že udělal to jednou udělá to znovu. A já nechci být u toho až se to stane"

"Ale on tě má opravdu rád" snažila jsem se ji přesvědčit "Troufám si dokonce říct, že tě miluje"

"To už je teď vcelku jedno" nečekala na mou odpověď a odešla

"Jéé ahoj Gí" zakřičel Niall když společně s Thomem sbýhali schody

"Čau kluci" zářivě jsem se usmála. Aspoň budu mít společnost

Nechápavě jsem se na ně podívala když se kolem mě jen prohnali a ani nezastavili

"Kam běžíte?" Zavolala jsem na ně

"Máme práci" zavolal na mě Thom

"Aha" no jo tak si budu muset vystačit sama

"Baf!"

"Ježiši!" Strašně jsem se lekla. Za mnou v celé své kráse stojí brácha

"Ale né já nejsme Ježíš. To jsem já tvůj brácha..... Harry" dělal si ze mě srandu

"Jasně vysmívej se mi, ale ono se ti to jednou vrátí" konečně jsem si sundala mikinu a oblekla si monterky

"Co budeš dneska dělat?" Posadil se kousek dál na stůl

"Jako první vyměním brzdový kotoucě na tomhle bmw. Za druhé přezuju tam tomu nissanovi zničené pneumatiky a za třetí prohlídnu od shora dolů Louisův Jaguar a pak nwm" ledabyle jsem trhla rameny a klekla si již k zvednutému autu tak abych se dostala ke kotoučům

"Kdybych ti pomohl mohla by si skončit dřív a tak bychom mohli něco podniknout" uvažoval nahlas

"Tak co, můžu?" Byl jako malý děcko. Otravnej a neodbytnej