Mezi devíti světy

1

   ,,Dobrá, ale má to podmínku." řekl Thor a Rozalie (OC) se na něj zahleděla. Byla pevně rozhodnutá, nic ji tu už nedrží. ,,Nesmíš se sem už nikdy vrátit... jestliže je moje teorie správná mohl by pro tebe návrat sem být velmi nebezpečný." Rozalie se jakoby mimochodem rozhlédla kolem. Trosky něčeho, co bývalo jejím domovem... a domovem její rodiny jí vehnaly slzy do očí. Ne, tohle je její šťastná chvíle, teď nebude brečet. Všechno se obrátí k lepšímu, cítí to.

Opustí s Thorem Zemi a začne nový život... život o kterém snila už léta, ale nikdy doopravdy nedoufala že by se jí mohl někdy splnit. Bude žít v Asgardu zemi severské mytologie, kterou potajmu studovala a přijala jako svou víru místo vnucené katolické. Jistě, chodila do kostela a plnila požadavky katolické víry (v této době to ani jinak nešlo) kvůli svým rodičům, které nadevše milovala a jen oni a její bratr Kyle byli důvod proč to tu vydržela tak dlouho... a nepokusila se zabít. Byl to snad osud, že se Thor objevil krátce po té nehodě, při které Rozaliina rodina zemřela a dal jí další důvod žít. Co ho na ní jen tak fascinovalo? Viděl snad tu poničenou zestárlou duši choulící se strachem v tom mladém přes všechny znaky nemoci krásném těle této teprve osmnáctileté dívky? Nebo mu učarovaly její pronikavé, zelené oči podobné spíše těm božským nežli lidským? Rozalie se snažila najít odpověď, ale... jí měla zůstat prozatím skrytá. Ať to tedy bylo cokoliv donutilo to Thora všimnout si té bolesti, která se s každým jejím nádechem prohlubovala... a zhoršovala. Nemohl si nevšimnout jak Rozalie do tohoto světa nepatří. Projevovala se tak odlišně od ostatních lidí. Rozuměl si s ní jako si rozuměl jen s asgarďany. Lidé mu často přišli tak malicherní... a titěrní. Přesto je měl rád a tento svět si oblíbil. Jenže Rozalie sem zkrátka nepatřila a byla tu nešťastná. Thor měl po nějakém času stráveném s ní jasno, a tak se teď týden po pohřbu její rodiny vrací do Asgardu s dívkou, která si zaslouží lepší život, než ten, který žila doteď.

Rozalie zahnala slzy a uculila se. ,,Mohu to tedy říct?" zeptala se s kousla se do spodního rtu. Z očí jí sršelo vzrušení a nedočkavost. Thorovi se tento výraz velmi líbil... ano Rozalie našla naději. Usmál se a přikývl na souhlas.

,,Jen do toho, otevři si svou bránu do nového života." Rozalie tedy vzhlédla k obloze a z plných plic křikla:

,,Heimdale, otevři Bifrost!" z oblohy přilétl bavený blesk, obklopil Rozalii a Thora, vynesl je do vzduchu a pak už se ocitali v Asgardu uprostřed zlatého bifrostu. Ještě než odešli Thor něco řekl Heimdalovi, ale Rozalie neslyšela co to bylo.

Když šli po dlouhém duhovém mostu do paláce Thor si s Rozalií ještě naposledy zopakoval jak všechno bude. Vše totiž bylo naplánované; Rozalie bude pracovat u královské rodiny. Bude šít oděvy a šaty, závěsy a podobné. Samozřejmně nebude šít jen pro královskou rodinu, ale i pro ostatní obyvatelé paláce. Na zemi se vyučila švadlenou, neskutečně ji to bavilo. Rozie (jak jí říkával Kyle) byla umělecky nadaná odjakživa a měla velmi bohatou fantazii, takže nápady jí nikdy nechyběly.

Jak Thor mluvil přišla mu Rozalie nějak malátná. ,,Co se děje je ti něco?" zeptal se starostlivě. Měl o ni opravdu velkou starost byla neskutečně bledá. Rozalie jen zavrtěla hlavou a na chvilku se zastavila. Trochu se jí motala hlava to se stávalo často mívala dost nízký tlak a navíc právě se přemístila přes neskutečně velkou dálku - asi kdyby se necítila trochu divně bylo by to zvláštní, ne? Jenže Thor měl na to jiný názor a kontroloval zda... ,kruci!' pomyslel si. Rozalii se protočily panenky a začala padat. Thor ji pohotově chytil ,to jsem asi měl čekat' řekl si v duchu a rychlým krokem ji odnesl do paláce. Byla tak neuvěřitelně lehounká... ,kolik vážíš Rozalie... 30 kilo... nebo snad i méně?' problesklo mu hlavou když vcházel do paláce. Frigga byla první koho spatřil. ,,Pomoz mi! Omdlela a je vysílená, nevím co s ní." Frigga svraštila obočí a vzápětí jej povolila, ale jinak na sobě nedala znát zmatení z neznámé dívky jenž její syn nesl v náručí.

,,Odnes ji do toho pokoje v křídle pro služebnictvo, který jsme připravovali jiný není volný a připravený na hosta," zareagovala pohotově ,,a prosím tě připrav si dobrý důvod proč mi sem neseš lidskou dívku a navíc v takovém stavu než přijdu. A pokus se ji nějak probudit zvedni jí nohy vylij na ni vodu, cokoliv, ale hlavně nečekej jen na mne." dořekla a odběhla pro pár věcí, které by se mohly hodit pro vskřísení dívky v mdlobách.

Thor teď už běžel do pokoje pro Rozalii ,kdyby jen matka tušila kdo to doopravdy je...' pomyslel si a dál běžel po schodech lehce jako by ani Rozalii nenesl. ,Jistě, že se to dozví, to je nezbytné... ale takhle jsem si vaše setkání nepředstavoval' řekl jakoby Rozalii a zběžně na ni koukl. Byla bledá jako padlý sníh a pokožku měla jako papír... jen ty propadlé tváře a jemné přesto viditelné kruhy pod očima jí ubíraly na kráse. Takhle zle nevypadala ani tehdy, když ji potkal a to si myslel, že ani to nemůže být horší. Za tu krátkou dobu co se znali zhubla nejméně pět kilo ,Jen se mi tu nevypař Rozalie ještě je naděje já ti nedovolím zmizet!', promlouval k ní dále v duchu, zatočil za roh, otevřel dveře a vpadl dovnitř. Položil Rozalii opatrně na postel a přemýšlel co má dělat. ,,Tobě asi jen zvednutí nohou a voda nepomohou, nemám pravdu?" broukl k ní a dále na ní zničeně hleděl. ,,Kdybych věděl jak ti pomoct... udělal bych to hned." zašeptal do ticha. Tu hned do pokojíku vpadla Frigga a dalších pár ošetřovatelek. Vyhnali Thora z pokoje a snažili se probudit dívku z kómatu. Thor tedy čekal za dveřmi co se bude dít.

,,Nevím co jí je, ale dlouho už takhle nevydrží." říkala Frigga, když o několik minut později vycházela z Rozaliina pokoje. ,,Nechceš se mi svěřit, kdo to je?" dívala se na svého syna a povytáhla obočí.

,,Vlastně je to dvojče... jedné dívky, která žije tady na Asgardu... vím, je to tak nepravděpodobné, ale už se to jednou stalo, pamatuji si jak jsi nám to jednou vyprávěla... ale mně se ten příběh nelíbil a pak už jsi ho říkávala jen Lokimu. Znám Rozaliinu dvojnici, potkal jsem jí... jednou... je to jen obyčejná asgarďanka... ale vysává z ní sílu... Matko ona umírá!" naléhal na Friggu. Ta jen zavrtěla hlavou.

,,Jak jsi zbrklý... přivedeš mi sem umírající dívku a říkáš, že je to dvojnice... stalo se to jen jednou a bůhví jestli! Je to pohádka a je jen málo pravděpodobné, že by mohla být pravdivá." podívala se na svého syna. Byl zničený. Opravdu tomu tolik věří? ,,Je to člověk... patří do Midgardu tam ji vyléčí-"

,,Tam ji nechávali umírat!" skočil jí do řeči Thor. Frigga jej probodla pohledem.

,,Ale ani kdyby to byl tento případ... nevím jak to vyléčit." upřímně na Thora pohleděla a už se nadechovala, že něco řekne, když v tom...

,,Ale jestli je to doopravdy ten případ matko..."ozval se za jejími zády Loki. ,,Tak uděláš vše co budeš moct, abys ji zachránila, ne?" Frigga svěsila hlavu obrátila se na Lokiho a zavrtěla hlavou.

,,Ale Loki ani nevíme jestli vůbec je to tento případ." Loki se na Friggu zadíval... ví jak zjistit jak to doopravdy je.

,,Tak to zjistíme" broukl a uculil se...