Mezi devíti světy

O dvacet let později

Čas tak rychle plyne. Zvlášť, když téměř nestárnete a žijete tisíce let... tak si až po pár letech uvědomíte co všechno se vlastně událo.

Loki pozoroval Sif a Rozalii zapálené do tréninku souboje, ale vlastně vůbec nevnímal jeho průběh, jen vzpomínal... od nevyvedených začátků, kdy pošramotil Rozaliinu důvěru... přes časy napětí jejich vztahu až k... dnešku. Dvacet let... je tu jen dvacet let a jako bych s ní strávil celý život... řekl si v duchu. Vzpomínal jak se jí omlouval za to, že jí manipuloval s myslí... a ona ho opustila se slovy ,Budu ti věřit až mne budeš schopen ochránit před tebou samým' a jeho srdce bolelo tak strašně a dlouho, nebýt jeho matky asi by se z toho nedostal. Frigga vždy věděla jak mu poradit. Tehdy ale nepotřeboval radu, nýbrž pomoc. Frigga ho učila sebeovládání... trvalo to déle než tréninky s Rozalií, ale nakonec se Loki naučil hněv ovládat. Nedotíral na Rozalii, nechal ji žít si vlastním životem, ale když na sebe narazili tak si povídali. Z počátku to bylo... katastrofální, potupně se ale rozhovory stávaly uvolněnější a příjemnější až jednou se Rozalie zeptala, zda by se s ní nechtěl projít Idunninou zahradou zlatých jablek. ,Byla jsem tam nedávno s Friggou, ale neměla jsem čas si ji pořádně prohlédnout... myslím ale, že by to bylo úžasné projít se v ní... je kouzelná,' pravila, a Loki pozvání přijal, sám se rád procházel nejrůznějšími místy a i když zahrady obyčejně nevyhledával tak šel rád. Nikdy se moc o Idunninu zahradu nezajímal, ale jak jí procházel a viděl Rozaliino nadšení nad tímto místem nemohl než té kráse podlehnout. Když se ten večer loučili před Rozaliinu komnatou řekla ,Ukázala jsem ti kousek sebe tím, že jsem tě vzala na své místo... slib mi, že mě taky někam vezmeš... chci poznat toho nového člověka, kterým jsi se stal trochu hlouběji,' ještě ho pohladila po rameni a zmizela za dveřmi. Loki však druhý den lehl s nemocí a Rozalie se, když ho našla v jeho pokoji přiznala, že ho sháněla. I když se Loki tehdy cítil mizerně, musel se tomu pousmát. Zbytek dne zůstala s ním a starala se o něj, stejně jako dalších pět dní a vyprávěla mu pohádky z Midgardu, které znala. Bývala s ním od brzkého rána hluboko do noci, kdy ji Loki už musel i pobízet, aby si šla odpočinout. Většinu času Loki jen spal, ale když se probudil vždy tam byla a něco mu vyprávěla. Jednoho dne, když se Loki probudil a byla ještě tma zjistil, že už necítí žádné známky nemoci a rychle pospíchal za Rozalií. Se slovy, že už je zdráv vtrhl do její komnaty a ona jen zvedla hlavu se slovy ,To je hezké, ale je ještě noc,' načež ji Loki vykopal z postele, aby s ním šla na jeho místo. Velmi neochotně a se spoustou mulmání o tom, že by to vydrželo do rána si přes dlouhou rudou noční košili přehodila černý župan a šla s ním jak říkala ,Klidně i do Helheimu, hlavně ať to stojí za to'. Loki ji vzal k jednomu jezírku do nejž proudil potůček se spoutou malých i větších podopádů. Voda se za svitu měsíců třpytila a hvězdy se odrážely na jejím povchu tak překrásně, že to vypadalo jako by bylo jezírko plné třpytek. ,Netušila jsem, že je na Asgardu takové místo,' vydechla úžasem nad tou krásou. Sedli si spolu do měkké trávy a čekali na překrásný východ slunce, který se chystal. Po delší době trénovala s Lokim kouzlení a předháněli se kdo umí víc, jako malé děti... nic jim nechybělo, byli jako bratr a sestra a rozhodli se prožít celou etapu dětství, na kterou ani jeden z nich moc dobře nevzpomínal, znovu... spolu... a hezčeji. Trávili spolu už tolik času, že se o nich mluvilo po celém paláci, všechno služebnictvo si šeptalo, o tom jak jim to spolu sluší a že jim to přejí. Ale ostatní obyvatelé věděli, že spolu ještě nejsou... tím způsobem, a tak jen tiše čekali na to, kdy ta doba nastane.

A teď jsou tady a jejich vztah je pevnější, než kdy dříve. Loki se vrátil do reality a stihl si všimnout Sifiny výhry. Obě se zasmály a přiznaly, že to byla zábava. Sif k tomu ještě dodala.

,,Ale neměj obavy, kdybys používala kouzla porazila bys mne mrknutím oka." ještě se na sebe usmály a pak už šla každá svou cestou. Rozalie došla k Lokimu se slovy.

,,Musím se umýt... ble děsně smrdím, dala mi zabrat." Loki se usmál a upravil jí jeden pramen vlasů za ucho. ,,Když jsem se na tebe koukla, byl jsi... nějak mimo." zasmála se a naklonila hlavu do strany v gestu, aby jí vysvětlil o co jde.

,,Vzpomínal jsem na všechno to co se tu stalo od doby co tu jsi." Rozalie se tomu pousmála. Uznala, že je to už dlouho co žije na Asgardu, ale až po chvilce široce otevřela oči.

,,Panebože... jsem tu už dvacet let!" Vrtěla hlavou jako by tomu ani nebyla schopná uvěřit, ale bylo tomu tak... ,,Je mi třicet osm let! Chápeš, jak jsem stará? Jsem dospělá a ani si to neuvědomuji... nechovám se jako dospělá..." stále vrtěla hlavou a Loki ji jemně vzal za ramena a hluboce se jí zadíval do očí.

,,Mně je okolo ticíce let Rozalie... a příjde ti snad, že se chovám dospěle? My stárneme jinak... ty bys měla být... ještě díte, ale dospěla jsi na Midgardu... tady se emocionálně vracíš do věku... v jakém bys byla na Asgardu, ale zároveň... máš i dospělejší stránku, tu kterou sis vypěstovala na Midgardu. Když si to tak vezmeš, tak když jsi přijela, byla jsi starší než já.. myslím tedy emocionálně, ale čím déle tu jsi tím více se projevuje tvá božská stránka... která je ještě v dětských letech. S tím vším si ale nelam hlavu jsou to jen čísla, nemá smysl se jimi řídit." chácholil ji. Rozalie se ale nezdála být spokojená s Lokiho vysvětlením ale už alespoň nešílela.

Když zapadalo slunce seděli spolu s Lokim u hvězdněho jezírka, jak mu začali říkat, a celou dobu neprohodili ani slovo. Nepotřebovali, vlastně u jezírka většinou nemluvili, jen obdivovali tu krásu jež tam viděli a ani po té dlouhé době, je toto místo neomrzelo. Když byla tma a vyšly hvězdy lehli si na záda a dívali se na ně. Rozalie si položila hlavu na Lokiho hrudník, dělávala to ráda, ráda poslouchala jak mu tluče srdce a cítila jak dýchá. Byli tam už dlouho když si Loki uvědomil... že Rozalie usnula. ,Už zase... člověk by řekl, že to dělá naschvál... kdyby to tedy šlo' pousmál se tomu a v náručí ji donesl do jejího pokoje.