Mezi devíti světy

8

,,Jak... jak jsi to udělala?" vydechla Sif, když ji Rozalie držela meč těsně u krku. Vyhrála. Ona sama netušila, jak se jí povedlo porazit Sif... ještě nikdy se jí to nepovedlo. ,,Den ode dne jsi silnější... kde to všechno bereš?" divila se Sif. Rozalie ale jen zavrtěla hlavou.

,,To nevím..." řekla popravdě. Za jejími zády se ozval Frizin hlas.

,,Já vím." zněla velmi zarmouceně ,co se stalo?' pomyslela si Rozalie, když se otáčela k Frize. ,,Rozie... musíš... potřebuju, abys se mnou šla... něco se stalo." Rozalie byla celkem vyvedená z míry... ale šla. Došli do nějaké místnosti, kde na ně čekali dva lidi. Tedy vlastně tři... žena a muž, vypadali jako manželé, takže nejspíš to co drží ten muž v náručí... bude jejich dcera. Přišla Rozalii zdánlivě povědomá, ale nemohla si moc dobře vzpomenout odkud. Byla neuvěřitelně hubená a zubožená, na první pohled vypadala nemocně. Témeř žádné vlasy, propadlé oči kosti vystupjící na spoustě místech, těžce oddechovala. Rozalie se divila, že je dívka ještě naživu. Proč ale potřebují ji? Ona neumí léčit, to Frigga,... bůh ví co se na mne chystá' pomyslela si Rozalie. ,,Ta dívka... to je Elmhair," začala Frigga a Rozalie zalapala po dechu. Nedokázala uvěřit, že Elmhair umírá... ,,Tehdy... když jsme si mysleli, že jsme vás rozdělili tak se to asi nepovedlo..." ,pak ti to vysvětlím Rozie' Rozalie měla pocit, že jí Frigga snad promluvila... v hlavě. ,,Všechna... tedy téměř všechna síla a zdraví opustila Elmhairino tělo a přešla k tobě... stejně jako tomu bylo tehdy s tebou. Její rodiče uznali, že takhle to nemůže pokračovat dál... to co jsme udělali tehdy nezopakujeme, ale... spojíme vaše duše. Je to nevyhnutelné. Jestliže vás spojíme v tomto stádiu její... existence... mohla by její duše být schopná převzít moc nad tělem, ale jen v případě, že jí to dovolíš. Mohla by tedy... dále komunikovat s rodiči a přáteli o to nám jde.. aby nezemřela dočista." Rozalii se ale nápad moc nezamlouval... neměla z toho všeho dobrý pocit, přestože soucítila s Elmhairinými rodiči nemohla se přimět necítit nevyhnutelné komplikace. ,Buď sobec, mysli projednou na sebe!' nabádala se vduchu.

,,Dobrá." vyklouzlo jí. Hned si za to ale v duchu nadávala. Frigga pokývala hlavou, ale ani se na Rozalii nepodívala, když říkala.

,,Moc děkujeme... za spolupráci, už můžeš jít Rozie jen ještě něco proberem a potom... se za tebou stavím." ,nemusela jsi souhlasit' zaslechla Rozalie ještě, ale byla si jistá, že by to Frigga nahlas neřekla... dějí se tu zvláštní věci.

V jejím pokoji na ni čekal Loki. Aniž by cokoliv řekla šla k němu s objala ho. Potřebovala utěšit a on jí byl vždy oporou. V jeho náručí se vždy cítila bezpečně, měla pocit, že ať se děje cokoliv stačí ho obejmout a vše je zas na chvilku v pořádku, s ním mohla zapomenout na vše zlé, byl pro ni jako starší bratr. Krásně voněl, jeho vůně byla přímo omamující a jeho hrudník jako stvořený pro Rozalii. Jeho chladné ruce ji chlácholivě hladily po zádech a svou hlavu si opřel o tu její. Připadala si jako v nebi.

,,Nemusíš se do ničeho nutit." zašeptal Loki. ,,Já vím, že se ti ten nápad nelíbí, mně také ne." jak o tom může vědět? ,,Mohlo by to pro tebe být nebezpečné, spojit vaše duše tak brzy..." doplnil ještě. Rozalii se rozkutálely slzy po tvářích, bála se co by se mohlo stát konečně, když se zdá být všechno perfektní... zvrtne se to. Loki si ji prohlédl a utřel jí slzy z tváří. ,,Rozalie... proč nejsi někdy schopná myslet jen na sebe?" pohladil ji po vlasech a pousmál se na ni. V tom vešla do pokoje Frigga. Zdála se být mírně překvapená tím, že je zde i Loki, ale rozhodně jí to nevadilo. Přistoupila k Rozalii a tvářila se jako dítě, co provedlo něco špatného a omlouvá se své matce.

,,Dlužím tu pár vysvětlení..." začala opartně. ,,Rozie... je mi opravdu líto, že jsem ti to neřekla dřív... nikdy mi na to nepřišla vhodná doba. Víš, tehdy když jsem rozdělovala vaše duše... tak jsem je nerozdělila." Frize se ta slova říkala velice těžce... slíbila, že něco udělá, ale nestalo se tak a teď... přišel čas, kdy to musí vysvětlit. ,,Já jsem tak narychlo nebyla schopná sehnat kouzlo, které by bylo schopné rozdělit vaše osudy, a věděla jsem, že i kdyby takové existovalo bylo by velmi obtížné a já jej musela roky trénovat... na to ale nebyl čas, a tak jsem se rozhodla improvizovat. Vše co jsem tehdy udělala bylo, že jsem vyrovnala vaše síly... a doufala jsem, že příště to bude Elmhair, kdo bude umírat na vysílení a ne ty." Frize neuniklo Rozaliino překvapení, když se dozvěděla, že by Frigga nechala Elmhair zemřít. ,,Ovšem, ty nevíš co je Elmhair zač... Rozie... ona je opravdu velmi zlá, nikdy jsem nikoho takového nepotkala, z ní čiší zlo, cítím ho i přes to, jak je vysílená... ty jsi jediná z rodiny, kdo o tom neví... Thor se to dozvěděl chvíl po mně, když ji přistihl jak krade v paláci. Já jsem na to přišla v době, kdy Elmhair začala nabírat na síle, hledala jsem příčinu toho, proč mám pocit, že se zde vyskytuje temná enegrie... našla jsem ji a od té doby si na ni dávám pozor. Loki nemusel ani nic zjišťovat. Byl proti ní zaujatý od samého začátku... to ovšem není důležité. Důležité je, že jen jemu jsem svěřila své tajemství o tom jak jsem provedla kouzlo a žádala po něm, aby na tebe dával pozor, kdyby Elmhair napadlo... pomstít se... Rozie veř, že jsem ti to opravdu chtěla říct, ale nikdy na to nebyla vhodná doba. Nebyla jsi a tom emocionálně nejlépe a pak... když se to zlepšilo... nechtěla jsem ti kazit radost... dnes se tu ale objevili oni a..." Frigga zavrtěla hlavou a schovala si tvář do dlaní. Rozalie k ní přistoupila a jemně ji objala. Odpustí mi to někdy? ptala se Frigga vduchu sama sebe.

,,Samozdřejmě, že ano..." pošeptala jí Rozalie do ucha a ucítila Frizino trhnutí. Frigga k ní vzhlédla a na tváři se jí pomalu rozléval úsměv. ,Vždy, i když se zdá být nejhůř... je možné najít střípek štěstí Friggo.'