Mezi devíti světy

11

Když otevřela oči zorničky se jí bolestně stáhly z množství světla okolo. Ucítila vůni doutnající šalvěje, zatím to bylo to jediné co byla schopna vnímat. Párkrát zamrkala, než si její oči konečně zvykly a spatřila svého věrného přítele s havraními vlasy sklánějícího se nad ní. Oba se na sebe usmály. Byly to úsměvy plné úlevy a štěstí. Rozalie si nemohla nevšimnout Lokiho tmavých kruhů pod očima a zarudlých očí. Pohladila ho po tváři a stále se na něj blaženě usmívala. Ruku přesunula od jeho tváře k zátylku a lehce si ho přiháhla k sobě.

„Věděla jsem, že jsi u mne, cítila jsem tvou podporu... bez tebe bych to nedokázala." Zašeptala tiše, než ho políbila. Loki, sice z počátku zaskočen jí polibek vášnivě vracel, zatím co ji hladil po jejích světlých vlasech. Rozalie pootevřela ústa, načež do nich Loki pronikl svým obratným jazykem. Rozalii unikl tichý sten, když na ni Loki nalehl a ona cítila jak ji chce. Loki se zrovna chystal jí svléct kalhotky z pod košilky, ve které spala když do pokoje vešla Frigga. Oba se od sebe rychle odtrhli a celí rudí studem dělali jakože nic. Frigga se nad tím jen pousmála, byla ráda, že Rozalie má už ve všem jasno... a především vyhráno.

,,Vítám tě zpět Rozie... gratuluji ti k vítězství." Rozalie tiše poděkovala a zarděla se ještě víc. ,,Pokud se na to cítíš... za pár okamžiků bude hostina, všichni tě tam rádi uvidí." usmála se a kývla na ně. Chystala se odejít, ale ucítila zvláštní energii. Jakoby Lokiho moc, ale jinou. Obrátila se zpět na Rozalii a přistoupila o pár kroků blíž. ,,Rozie... mohla bys prosím... něco vyčarovat?" Loki i Rozalie byli dost vyvedeni z míry tím co Frigga požaduje. Rozalie trochu svraštila obočí a zmatením lehce zavrtěla hlavou. Frize ale ve všem bezmezně důvěřovala a tak souhlasila.

,,Ehm... no tak dobře." zamumlala a vykouzlila nad svou dlaní plamínek... vše bylo v pořádku, byl silný a ona nad ním měla kontrolu... až na to, že byl zelený... a jen jen naoko... doopravdy jeho podstata pocházela ze zelené energie. ,,...Páni." zašeptala Rozalie úžasem. ,,Jak je to možné?" vzhlédla k Frize s otázkou.

,,Víš, tvé silné city k Lokimu zjevně... ovlivnili tvou magii, která se mu chtěla přizpůsobit a tak změnila svou barvu... není to časté, ale stává se to." říkala Friga s očima plnýma slz štěstí. Rozalie pomalu svírala ruku v pěst a schovala zelný plamínek do ruky. Zhlédla k Lokimu a usmála se na něj.

,,Tak tady vidíš jak moc tě miluji." zašeptala a oba se krátce něžně objali. ,,Máš energii jít na hostinu?" zeptala se tiše. Loki jen přikývl načež mu Rozalie políbila tvář se slovy: ,,Tak já se jdu obléct." ve skříni na ni čekaly fialové šaty s ramínkem kolem krku a okrasnými rukávy, šaty byly volné, rozevláté Lokimu v nich vždy připadala jako víla. Věděla, že je má rád a tak si je vzala přstihla se však jak si přeje, aby byly zelené. ,Skvěle... teď budu chtít překopat celej šatník kvůli změně magie...'řekla si v duchu.

Na hostně mluvili jen pramálo. Upíjeli víno a jedli výborné jídlo. Rozalie políbila Lokiho na krk, pak na čelist, na tvář a pak se už oba láskyplně líbali bez ohledu na to kdo je vidí. Když se od něj Rozalie odtrhla Loki se na ni chlípně usmál.

,,Co takhle zajít do mojí komnaty? Mohla by tam být větší zábava, než zde." zabroukal. Rozalie cítila jak na ni víno působí, takže neváhala ani chvilku a přikývla. Oba se zvedli a držíc se za ruce odběhli do Lokiho komnaty.

Varování: od teď až do konce kapitoly jde jen o sexuální scény - koho by to nezajímalo, nebo nějakým způsobem pohoršilo zbytek kapitoly přeskočte a pokračujte až na další prosím :)

Loki hladově líbal Rozalii a přimáčkl jí ke zdi. Rozalie se bouchla do hlavy, a tak jí trochu zaklonila a tiše a krátce zasténala z náhlé bolesti půlzující jí v hlavě. Loki pohladil její odhalený krk. Její pokožka byla bílá, jako padlý sníh a voněla jako déšť. Chvíli se hypnotizovaně díval na její štíhlý krk a pak ji na něj začal dravě líbat. Rozalii srdce bušilo jako splašené, ale snažila se i přesto dýchat pomalu. Loki hladil její levé stehno a sunul ruku nahoru. Pro Rozalii bylo tak těžké tu ruku nezastavit... a on to věděl užíval si její vnitřní boj a stále jí líbaje na krk se usmíval. V tom si jeho zuby našly cestu k jejímu krku... cítil jak se Rozalie otřásla líbí se mu její stydlivost a to jak se s ní snaží bojovat. Ví že je to jen pro něj, že se mu odevzdává... je jen jeho. Rozalie najednou cítila jak se jeho zuby začínají zarývat do jejího krku... víc a víc... už to začínalo i celkem bolet, ale bylo to jakýmsi zvláštním způsobem příjemné. Loki jí dále kousal na čelisti pak znovu na krk ten měl nejraději a kousl jí tam i víckrát a dále pokračoval k rameni. Rozalie při každém jeho dalším kousnutí cítila nával neskutečně příjemných pocitů... nikdy nic takového necítila, ale bylo to nepopsatelně krásné.