Mezi devíti světy

5

,,Děje se něco?" optal se Loki a nejistě si Rozalii prohlížel.

,,Ne, nic... jen se cítím zvláštně..." Loki ale jen naklonil hlavu v gestu, aby pokračovala. ,,Víš, mám od rána pocit jako bych... byla nějak... napadená nějakou zvláštní nemocí nebo co." sama vlastně nevěděla jak to vysvětlit, pro její pocity nenacházela slova, která by vystihovala stav, kterým prochází. ,,Mám brouka v hlavě..." řekla najednou v jakémsi prozření. Loki svraštil obočí a zmateně se na ni podíval. O čem to proboha mluví? ,,U nás se říká 'mám brouka v hlavě' když chceme říct něco ve smyslu, že máme v hlavě něco nepříjemného, ale já to myslím spíše jako... že mi něco parazituje v mozku... jako by tam bylo něco, co tam nepatří..." Ztrápeně se na Lokiho podívala držíce se za hlavu. Lokimu to hned došlo... její magie se ji snaží bránit před tou jeho, ale neví jak na to... zatím. Myšlenka, kterou včera večer zasadil do její hlavy se odmítá ujmout... možná proto ji to tolik vzalo, že ani nedošla do svého pokoje a on ji tam musel donést. Opravdu nečekal, že by se něco takového mohlo stát... Rozalie přeci nemá s magií žádné zkušenosti...

,,Myslím, že je to jen z toho jak jsi to včera přehnala s tím vínem." snažil se to zachránit a jak se zdálo Rozalie to začala brát v úvahu. Pozoroval jak pomalu začíná kývat hlavou.

,,Ano, asi máš pravdu je to možné... po tom co jsi mi řekl to s..." zarazila se. Co jí to vlastně Loki říkal? Měla v hlavě blok, jako obrovskou stěnu, která ji nechce nechat se k té vzpomínce dostat. Zoufale vzhlédla k Lokimu. ,,Cos mi to vlastně říkal?" zasípala. Loki začínal panikařit... netušil, že ji napadne se na to zeptat a vlastně... ani nepomyslel na to, že by s to vůbec mohla pamatovat. Oběma to teď v hlavě šrotovalo na plné obrátky... ale jen Loki byl omezen časem... pokud by dlouho neodpověděl mohlo by to být podezřelé.

,,Vlastně," začal. ,,jsem ti jen říkal, aby sis dávala pozor... mluvili jsme o Elmhair, pamatuješ?" to by nemuselo uškodit... je to pravda a nemusela by si to... spojit s ovládáním mysli. Rozalie se kousla do rtu a chvíli přemýšlela. Pak, když vzhlédla k Lokimu, byly její oči plné jakéhosi prozření. Lokimu se sevřelo srdce, napadlo ho, že si snad vzpomněla... že si uvědomila co včera udělal...

,,Elmhair!" řekla a pokývala si hlavou. ,,Loki! To Elmhair! Je to... snad nějaké její kouzlo, já nevím... to ona mi nasadila něco do hlavy!" Loki na ni koukal v naprostém úžasu. ,Jak je možné... že je někdo schopen dojít k tak špatnému závěru... když je přímo před ním bůh lží a klamu?' Řekl si a zasmál se Rozalie to ale ignorovala. ,,Frigga mi určitě pomůže... jistě bude vědět co dělat." usmála se a dala Lokimu spěšnou letmou pusu na tvář. ,,Děkuji." řekla už jen přes rameno a chtěla odejít, ale Loki ji popadl za ruku.

,,Počkej!" zastavil ji. K jeho matce se nesmí dostat... to by dopadlo... příšerně. Zatím co přemýšlel co udělat, nebo říct zjišťoval, že Rozalie, z počátku jen zmatená, teď už začíná celou svou teorii promýšlet ještě znovu... a Loki rozhodně nestál o to, aby přišla ke správnému výsledku. ,,Mohu ti přeci pomoct já, matka má spoustu práce a vůbec... ušetříš si čas." Rozalie naprázdno otevřela pusu, ale aniž by cokoliv řekla ji zas zavřela. Loki si nemohl nevšimnout jak její obličej nabývá nepřátelských rysů, netušil už jak to zachránit. Najednou vyškubla svojí ruku ze sevření té jeho, pak zahlédl fialový záblesk a najednou se ocital na zemi... někde deset metrů od ní. Rychle se zvedl a přemýšlel, zda činí to vše ze své vlastní vůle či kvůli Lokiho ovládnutí. Najednou namířila ruce ze stran proti své hlavě a sesílala fialovou zář přímo na ni. Přesto jak řvala bolestí, nepovolila a sesílala kouzlo dál. Loki se proti ní rozběhl, aby ji zastavil, ale než se k ní stihl dostat vše ustalo a Rozalie teď klečela na kolenou a opírala se o ruce, celá vysílená a stále cítící bolest způsobenou kouzlem.