Mezi devíti světy

15

Rozalie se probudila zimou chladného rána, stále nahá, ale už i se suchým křídly. Sedla si a dívala se na Lokiho. Jednu ruku zabořenou v Lokiho vlasech a druhou na jeho hrudníku. Dívala se na něj a musela se usmát - zas ten krásný uvolněný Loki. Levou ruku přesunula z hrudníku na jeho tvář a jemně ho hladila po jemně vystouplých lícních kostech. Sjížděla rukou po čelisti pokračovala na krku a klíční kosti. Pak ruku vrátila na jeho hrudník, přímo nad jeho srdce až cítila jak mu bije. Najednou se jí zatmělo před očima a přemítla se jí krátká vize. Stála na duhovém mostu a vedle ní stál Loki, dívali se na bifrost prorostlý ledem. ,,Zničil jsem je... pro tebe Rose... abych ti dokázal svou lásku... abych ti dokázal, že k nim nepatřím." Rozalie cítila slzy stékající jí po tvářích.

,,Ty... jsi zničil celou planetu... tisíce životů určitě i víc..." odtrhla zrak od bifrostu a koukla na Lokiho. Culil se na ni a přikyvoval.

,,Ano... a to vše jen pro tebe." řekl hrdě. Pak se Loki rozvířil v jakýsi písek a vše kolem stejně tak. Když vše opadlo objevil se nový obraz. Seděla na lehátku někde v nějaké skleněné místnosti umístěné uprostřed jiné místnosti vypadalo to jako nějaká skleněná cela. Loki se odvrátil od skla a pohlédl na ni.

,,Zvládnu to... mám venku lidi... dokážeme to! Země bude naše! Za to všechno jak jsi tu trpěla... její obyvatelé nám budou sloužit, klekat k nohám!" zvolal mocně a rozhodil rukama. Usmíval se jako šílenec... ,úsměv sadisty' bleskne Rozalii hlavou. Dejavu teď svírající jí srdce jí vehnalo slzy do očí. Zamezily jí pořádně vidět a pak bylo všude bílo.

Objevila se v Asgardském vězení. Viděla Lokiho s pořezanými chodidly od střepů na podlaze a neupravenými vlasy. Ze zarudlých očí se mu řinuly proudy slz. V rukou držel papír na němž byla namalována Rozalie s malou dcerkou v náručí. ,,Je to moje vina." zasípal slabě. Před ním se objevil Frizin hologram.

,,Je mi to tak líto Loki." řekla a hlas se jí třásl i z jejích očí se řinuly proudy slz.Najednou všechno zmizelo a Rozalie byla opět na zemi v trávě u jezírka. Loki jí spokojeně spinkal ve klíně. Pomalu si uvědomovala co vlastně viděla. A takovou budoucnost, kdy sobě nejmilejšího člověka změní ve stvůru rozhodně nechce. ,Čert vem můj život... ale dcerku umřít nenechám...' Vše bylo najednou jasné, věděla přesně co udělat. Položila jednu ruku na Lokiho čelo a dala mu hluboký a dlouhý spánek. Kouzlem ho nadnesla a oblékla se, byla jí stále zima, tak si vzala i jeho kabát. Pod kouzlem neviditelnosti odešla od jezírka s levitujícím Lokim do paláce až do Lokiho pokoje, kde ho položila do postele láskyplně políbila na čelo a přikryla. Vyšla na balkon, vylezla na zábradlí a roztáhla křídla. Ještě se ohlédla do pokoje skrz záclony viděla Lokiho v hlubokém, mírumilovném spánku. ,,Sbohem." zašeptala a skočila ze zábradlí. Kdyby teď Loki vstal viděl by jak v šeru odlétá jeho láska křídly jenž ji naučil používat... s jeho dcerkou v bříšku. Jenže on se neprobral, Rozaliino kouzlo fungovalo účinně a ona tak nepozorovaně opustila Asgard jedním z tajných portálů do jiného světa.