Mezi devíti světy

17

Rozalie proletěla roklinou a zhruba v její polovině se přemístila do nějakého temného světa. Přistála na zemi a porozhlédla se kolem. Po zádech jí přejel mráz. ,,To ne." zajíkla se. Roztřásl se jí ret a začala se jí motat hlava. Rukama se chytala za hlavu a cítila jak jí panika zatemňuje zdravý rozum. Z hrudi se jí draly vzlyky a sesouvala se na kolena. Když už klečela plakala naplno. Hladila bříško s její nebohou dcerkou. ,,Kam jsme se to dostaly zlatíčko... odtud se nikdy nedostaneme." zašeptala slabě a obličej schovala do svých dlaní.

,,Ehm hm..." ozvalo se nad ní. Cukla sebou a vzhlédla k postavě. Byla to sněžná obryně na rtech jí pohrával úsměv a podávala jí ruku. Rozalie jí váhavě přijala a vstala. ,,Vítám tě v Helheimu Asgardská princezno... byla jsi již očekávána." Obryně se pousmála a opatrně, aby Rozalii nezamáčkla si sedla na zem, aby si mohly hledět do očí.

,,Prosím... jak to myslíte... oč-" začala pomalu Rozalie, obryně jí ale skočila do řeči.

,,K tomu se dostanu - vydrž jsi nedočkavá..." řekla a naklonila hlavu k rameni. ,,... ale líbíš se mi." přiznala a hlavu zas narovnala. ,,Jmenuji se Angrboda a musím se ti přiznat, že jsi mě dostala do jisté... ne úplně příjemné situace." našpulila rty a pokývala hlavou, aby svá slova potvrdila. ,,Jsi hříčka přírody... měla jsi zemřít a převtělit se do své dvojnice... to se ale nestalo a tak... jsi nahradila pár míst... například moje." Rozalie chtěla něco říct, ale Angrboda zvedla prst a zarazila ji. ,,Ne ne, teď mluvím já." připomněla, chvíli se odmlčela zatímco si Rozálii prohlížela a poté zas pokračovala. ,,Byla jsem Lokiho milenka, nebylo mezi námi žádné vyloženě milostné pouto, jen jsme spolu... sdíleli lože a plánovali konec toho světa ze kterého pocházíš. Máme spolu dva syny, žijí zde se mnou, mohou ale kdykoliv odejít. Jsem totiž vládkyně Helheimu a mohu do jisté míry ovlivnit kdo zde zůstane a kdo odejde. Oni dva ještě nezemřeli takže se mohou pohybovat mezi Helheimem a dalšími světy... podobně jako ty." usmála se a zajiskřilo jí v očích. ,,Můžeme být přítelkyně... pokud přijmeš pár mých podmínek budeš moct opustit Helheim... a budeš moct Helheim i navštívit s mým slibem možného bezpečného odchodu." usmála se a dala Rozálii místo pro otázky a názory.

,,První věc na kterou se chci zeptat je... jak jsem byla Helheimem očekávána..? Zní to zvláštně... jakoby jste snad tušila že přijdu přitom šlo jen o souhru náhod... ne?" začala Rozálie. Angrboda přikývla a začala s vysvětlováním.

,,Jak jsem říkala nahradila jsi mé místo po Lokiho boku. Měla jsem s ním mít dcerku, která by se mnou vládla Helheimu, stihli jsme ale počít jen Fenrira a Jörmungandra, poté jsi mě nahradila a mojí dcerku... neseš ve svém břiše místo mne. Nemívala jsi snad vize, které tě donutili Lokiho opustit? Jistě byla to budoucnost, proč jsi z ní ale viděla pouze to nejhorší? Nemívala jsi horečky? Nezměnilo se tvé chování? A nevedlo snad to všechno k tomu, aby jsi se dostala až sem? To Hel vše zařídila, protože ona ví, že sem patří a táhne ji to sem. Ona zmanipulovala tebe, abyste sem přišli. Byla jsi i se svou dcerkou očekávána, protože osud to tak určil Hel musí vládnout Helheimu po mém boku." domluvila a nechala Rozálii si vše srovnat v hlavě... nemohla než přiznat, že vše sedí naprosto perfektně, měla ale jasno v jednom - své dcery se jen tak nevzdá.

,,Dobrá... to byla vyčerpávající odpověď... mám dalších pár otázek... co jsou tvé podmínky k mému odchodu a proč bych se podle tebe... chtěla vracet na Helheim?" řekla hladíc své břicho v jakémsi ochranitelském gestu.

,,Podmínky pro tvůj odchod jsou jednoduché." začala Angrboda usmívajíc se. ,,Musíš zde zůstat dokud neporodíš Hel," Rozalii už napůl došlo kam míří a chtěla se už začít hádat, ale Angrboda ji zastavila. ,,nedohaduj se se mnou! A nech mě domluvit." Rozalie si nechtěla dvojnásobně vyšší vládkyni světa mrtvých znepřátelit, a tak raději zůstala zticha. ,,Takže, porodíš Hel a budeš se starat o mé syny se kterými Helheim opustíš. Budu mít spoustu práce s vychováváním Hel a oni dva... jsou těžko zvladatelní pokud se to tak dá říct ostatně uvidíš sama. Tím jsem odpověděla i na tvou další otázku, počítám s tím, že budeš svou dceru někdy chtít vidět a já se ráda setkám se svými syny, takže jistě neopovrhneš zpáteční vstupenkou do Helheimu... Loki je také vítaný a vztahují se na něj stejné výhody jako na tebe... pokud ovšem nezemřete smrtí kterou byste si zasluhovali strávit posmrtný život zde - poté už tu budete muset zůstat... navždy." Angrboda mluvila velice klidným hlasem a Rozálii nepřišly její podmínky tak strašné. Nicméně...

,,Dobrá... přijímám... budu tu ale moct zůstat do té doby, kdy se Hel sama rozhodne zda chce Helheimu vládnout a zda chce zde opravdu zůstat?" zeptala se polohlasně.

,,Můžeš tu zůstat jak dlouho budeš chtít je to jen na tobě." rozhodila rukama Angrboda. Rozalie přikývla a spolu s Angrbodou odešla do jejího paláce, kde na ně čekali Fenrir a Jörmungandr.