Mezi devíti světy

O devět měsíců později

Rozalie se probudila v posteli svého malého, tmavého pokojíku. Postavila se, aby se podívala na svou teprve včera narozenou dcerku v dětské postýlce. Ta ale byla prázdná. ,To snad nemyslí vážně.' zaklela v duchu. Rozalie neměla ani včera možnost svou dcerku vidět. Porod byl dlouhý a náročný a hned poté usnula. Vystřelila ze svého pokoje - všechno ji bolelo, ale bůh žehnej božskému tempu hojení. Fenrir doteď spící u nohou postele vystřelil za Rozálií a když ji doběhl lísavě se o ni otřel. Málem ji přitom povalil, ostatně jako vždycky. Sahal totiž až Rozálii po pas byl to jistě největší vlk, jakého kdy viděla. Oblíbila si ho a on ji, stejně tak i Jörmungandr. Oba bratři chtěli spát v pokoji s Rozálií a mít tak i blízko ke své sestře, ale třiceti metrový had se k Rozálií už nevejde a tak zůstal u Angrbody. Tam teď Rozálie mířila ,je mi jedno co si myslí, ale Hel je moje dcera' říkala si zatímco si to rázovala chodbou. Vtrhla do jejího pokoje a podívala se na Angrbodu.

,,Co. Děláš. S mojí. Dcerou?!" rozkřikla se šílená vzteky. ,,Kde je?" uvědomila si, že Angrboda ji nechová. Ta pomalu vstala a snažila se Rozálii uklidnit.

,,Hned ji uvidíš, jen tě na něco musím připravit." začala pomalu. Rozálie se na ni zamračila a rozhodila rukama. ,,Hel je v největším pořádku, jen.. nevypadá úplně jak bys mohla očekávat." odmlčela a čekala na Rozálinu reakci. Ta si založila ruce na prsou a čekala. ,,Loki totiž není Asgarďan... on je syn Laufeye vládce Jötunheimu... Hel je napůl po tobě a napůl... po něm." Rozálie jen zavrtěla hlavou.

,,Chci ji vidět." řekla jednoduše. Angrboda shlédla na Jörmungandra zapleteného do uzlíku, na něm spokojeně spinkala Hel. Rozálii se sevřelo srdce. Ona totiž byla doslova napůl po ní a napůl po Lokim. Její pravá strana vypadala normálně - bledá kůže po Rozálii, černé vlasy po Lokim, zelené oko po Rozálii... bohužel ale jen jedno. To druhé bylo rudé, typické pro sněžné obry a kůži měla šedo-modrou. Zvláštní bylo, že byla víc našedivělá, než Angrbodina. Když se Rozálie zeptala proč řekla:

,,Ta druhá strana značí mrtvou půlku... z mrtvých sněžných obrů postupně sytá modrá vyprchá a takhle našediví..." odpověděla tiše. Rozálie přikývla a opět shlédla na Hel. Sehnula se pro ni a vzala ji do náruče. Hel se na ni podívala a usmívala se. Rozálie se nad ní rozplývala. Krásnější dcerku si přát nemohla, byla přímo kouzelná. Rozálie pak dlouho mluvila s Angrbodou o Lokim a jeho původu. Angrboda jí vyprávěla, jak ho Odin našel v Jötunheimu a vzal jej na Asgard, aby mohl jednou spojit Jötunheim s Asgardem a Rozálii všechno pomalu docházelo. V její vizi Loki ničil Jötunheim, aby se zavděčil jí a své rodině... je dobře, že odešla a ochránila ho před tím. Takhle s ním sice být nemůže, ale... on se nestane zrůdou, nezničí Jötunheim a nezotročí Zemi... a Hel nezemře.

,,Chybí ti, že jo." nadhodila Angrboda po chvilce ticha. Rozálie k ní vzhlédla a jen přikývla. Agrboda ji pohladila po zádech a shlédla na Fenrira ležícího Rozálii u nohou. ,,V nás máš novou rodinu... sice trochu netradiční, ale..." pousmála se a pohladila Rozálii po vlasech. ,,Nezapomeň, že už jsi volná... můžeš odejít." připomněla svůj slib. Rozálie jen znovu přikývla vstala a s Hel v náručí a Fenrirem po boku odešla z pokoje. Když už vešla do toho svého uložila Hel do postýlky a pozorovala ji jak usíná. Najednou se jí zamotala hlava a před očima se jí promítaly obrazy.

Loki vidí jak Rozálie utíká před sněžnými obry. Mluví s Heimdalem a hádá se s ním: ,,Nemůže být mrtvá!" křičí na něj.

,,Je to jediné vysvětlení... za tak dlouhou dobu bych ji zahlédl alespoň na chvilku... jsou to už měsíce Loki... je mi to líto." odpovídá Heimdal polohlasně. Loki už nic neříká, jen odchází po duhovém mostu. 

Roky plynou a zármutek a hněv v něm narůstají. Thor málem rozpoutá mezi Asgardem a Jötunheimem válku, a Loki stojí ve zledovatělém bifrostu - Jötunheim zaniká. Thor zničí bifrost a ledový svět zachrání, Loki ale spadne z duhového mostu a Thor ho zachytí, padá ale s ním, na poslední chvíli ho ale chytí Odin.

,,Dokázal bych to otče." křičí na něj Loki. ,,Zničil bych je... pro tebe pro všechny!" pokračuje a v jeho myšlenkách Rozálie zaslechne tiché ,Pro Rose'. Odin ale jen zavrtí hlavou a Loki tak zklamán jeho lhostejností se pouští hole a padá do bezedné hlubiny. Thorovo zoufalé ,,Ne..." zaniká ve víru jeho bolestných myšlenek  a padá hloubš dokud jim nezmizí z dohledu.

Pak se objeví nový - Loki krutě a nemilosrdně zabíjí lidi, bojuje s Thorem a lidmi, které Rozálie nezná. Je poražen a zavřen do Asgardského vězení. Nakonec tam sedí na zemi, pořezaná chodidla, všude spousta střepů, ale nikde Rozáliin a Helin obrázek... Frigga taky nikde.

Rozálie seděla opřená o postel. Fenrir do ní strkal čumákem a smutně kňučel. Rozálie se chytila za hlavu a pomalu se narovnala. Hladila Fenrira a přemýšlela nad vizí. V duchu si nadávala - nic nezměnila... jen zachránila život své dceři... ale jaký život... nikdy nebude moct opustit Helheim ale... hlavně její život zřejmě nahradí Frigga. Rozálii se rozkutálely slzy po tvářích a brzy propukla v hlasitý pláč. Sesunula se na zem a mazlila se s Fenrirem. Myslela si snad, že něco změní? Že něco dokáže zachránit? Nebyla schopna přestat plakat, nic podobného necítila... od té doby kdy jí zemřela rodina. Návaly bolesti a smutku byly čím dál silnější a nesnesitelnější. Nakonec se ale unavila a usnula. Fenrir ji nespustil z očí - vždy na ni bude dávat pozor, za těch devět měsíců mu byla lepší matkou, než Angrboda za devět století... nenechá nikoho mu ji vzít.