Válka ras

14. ČÁST

Zprudka jsem se posadila na posteli a hned si prohlížela chodidla. Oddechla jsem si, když kůže na nich mi zůstala nepoškozená. Bohužel až poté jsem si všimla veliké modrozelené boule na mém zápěstí, ze kterého mi do celé ruky vystřelovala bolest kdykoliv jsem se snažila s rukou byť jen nepatrně pohnout. No, tak to nevypadá dobře, to vůbec nevypadá dobře. Budu muset k doktorovi. A co to zase mělo znamenat? Musím to hned říct klukům. Jenomže v tom byl menší háček. Kde je mám najít?

Mé dva problémy se vyřešily o půl hodiny déle. Zrovna jsem dosnídala a chystala se se zraněným zápěstím někam , kde mi ho ošetří, když v tom někdo zaklepal na dveře. Běžela jsem otevřít. Ve dveřích stál Nik a zubil se na mě.

„Ahoj."

„Niku," vypískla jsem. „Musím ti něco říct, pojď dál."

Nik byl překvapený z toho, jak jsem to na něj vysypala a tak prostě jenom vešel a čekal. Potom si ale všiml mého zápěstí. „Co se ti stalo?" podíval se na mě starostlivě a opatrně uchopil mé zápěstí.

„Stalo se mi to v lese, jako včera, kdy jsem se objevila u vás."

„Ale my jsme dneska v lese nebyli." Odpověděl a dál se zabýval mou rukou. Už už jsem se nadechovala, abych mu odpověděla, když mě přerušil. „Alex, musím ti to srovnat, jinak se to nezahojí."

„Cože?"

„No to zápěstí. Srovnám ti ho, je zlomené." Podíval se mi do očí a mě zcela dostalo, jak je má modré. No tak, teď ne ! okřikla jsem se v duchu a přinutila se kývnout.

„Trochu to bude bolet." Varoval mě ještě a pak to udělal. Nějak mi na zraněné zápěstí zatlačil a to s hlasitým křupnutím zapadlo na správné místo. Jenže to nebolelo trochu, nýbrž úplně šíleně moc!

„Au!" zařvala jsem na celý prázdný barák. „Tomu říkáš trošku! Do prdele!" vytrhla jsem mu svou ruku z dlaní a prsty obemkla zápěstí, které bylo stále modré i s boulí.

„Promiň." Snažil se nasadit smutný obličej, ale já i tak viděla, že se chce smát tomu, jak vyvádím.

„Přestaň předstírat, že je ti to líto. Potřebuju ti říct něco důležitějšího, než je moje zápěstí."

Nik se usmál. „Dobře povídej." Vybídl mě.

„Dneska v noci jsem se ocitla někde v lese, kde to neznám a pak najednou jsem byla u chaty a viděla tam démony."

Nikovi se vytratil z obličeje sebemenší zbyteček pobavení a koukal na mě úplně vážně.

„Kde přesně?" chytil mě za ramena a díval se mi naléhavě do očí.

„Slyšela jsem, jak šli dovnitř. Pak vylezli a jeden telefonoval."

„Slyšela jsi, co říkal?"

„Jo, říkal něco o tom, že to našli, že je to chata schovaná v lese a že tu všichni byli. I ta holka."

Nik se zamračil. „Alex, musíme ti říct úplně všechno. Už není čas, musíš všechno vědět a to teď hned." Pustil moje ramena a začal přecházet po místnosti. Vypadal dost zamyšleně. Potom vtáhl mobil a přiložil si ho k uchu. Tiše jsem ho pozorovala.

„Našli nás. Musíš svolat zbytek a sejdeme se u Alex za patnáct minut." Po těchto slovech hovor vytípl a znovu ho schoval do kapsy.

„Nechceš si sednout? Znervózňuje mě, jak pořád přecházíš sem a tam." Založila jsem si ruce na prsou a povytáhla jedno obočí. A taky jsem si všimla, že zápěstí už je jen nazelenalé, bez boule. Páni, hojím se rychle....

„Jo, jasně." Odpověděl a sedl si na barovou židličku k našemu malému domácímu baru.

„Chceš něco k pití?" zeptala jsem se, protože jsem nevěděla, jak začít.

„Ne, díky."

Tak dobře, přejdu rovnou k věci. „Nechceš mi teda říct zbytek?" opřela jsem se o bar hned naproti Nikovi.

„Musíme počkat na zbytek. Nechci na nic důležitého zapomenout."

„Okey, tak co tady budeme těch patnáct minut dělat?" zeptala jsem se. Nevěděla jsem, co mu mám povídat.

„Řekni mi ještě jednou, co se ti stalo v noci. A všechno, úplně."

„Dobře. Prostě jsem šla spát a najednou jsem se ocitlav lese. Nevím, jak jsem se tam dostala, jako minule. Byla jsem v lesea šla někam, abych našla silnici a mohla se dostat domů. Jenomže pak jsemnajednou stála u tý chaty a slyšela, že tam někdo je. Potom z ní vyšli dvadémoni a jeden telefonoval. Když skončil hovor, podíval se přímo na mě. Tedamyslím, že mě neviděl, ale pěkně mě to vyděsilo, takže jsem se schovala zastrom. No a když jsem znova vykoukla, tak tam už nebyli. Chtěla jsem utéct, alezakopla jsem a spadla. Nakonec jsem omdlela a probudila se doma."