Válka ras

25. ČÁST

Po dvou trénincích jsem byla zcela vyčerpána. Nešel mi ani boj zblízka a ani lukostřelba, takže jsem vážně začala přemýšlet o tom, jestli si kluci vlastně nepřihoršili tím, že mě vzali jako Alfu. Možná si nejdřív měli zjistit, v čem vynikám a potom až uzavírat nějaké dohody.

V pokoji jsem otevřela velkou skříň, ze které jsem vytáhla černé legíny a černé tričko, které mi tam někdo přinesl. Jiné oblečení ,kromě toho, co jsem měla na sobě při příjezdu, jsem kvůli požáru ani neměla, takže jsem byla ráda alespoň za něco čistého, do čeho se mohu převléknout.

Radši jsem se ještě vykoupala, abych u večeře nezapáchala potem z tréninků. Trochu mě děsilo, že jsou to všichni vlkodlaci, takže mají vynikající čich a všechno cítí. Potom jsem se už jen oblékla a vydala se hledat místnost, ve které má proběhnout večeře.

Přišla jsem jako první.

Výborně, Alex! Teď budeš vypadat jako nenažranec ještě víc, než už vypadáš...

Nevěděla jsem, kam se budu moci usadit, abych nezasedla místo nějakému významnému členu z Rady, a tak jsem si stoupla před velký krb, ve kterém již někdo rozdělal oheň , a slepě civěla do oranžových plamenů. To byla ale ta nejhloupější věc, kterou jsem mohla udělat. V hlavě se mi vykreslil obraz domu, který olizují plameny a nehodlají ustoupit. Znovu jsem se vracela ke scénce, kdy stojím před hořícím domem. Naštěstí dřív, než jsem se stačila rozbrečet, do místnosti vpochodovali Michaela a Marek. V očích jim hrála jiskra života, jako vždycky, když se na ně někdo podíval. Byli tak plní energie a mládí..

„Tak jak šel trénink?" zeptali se jednohlasně a plácli si, jak to dělali vždy, když se jim povedlo vyslovit stejnou myšlenku najednou.

Ušklíbla jsem se. „No nadaná zrovna nejsem, jestli chcete slyšet tohle."

„Do toho za chvíli přijdeš, neboj, každej jsme nějak začínali," povzbudil mě aspoň trochu Michael a sedl si na jednu ze židlí. „Jo, taky mi to zezačátku nešlo a teď? Jsem nejlepší," naparoval se Marek a sedl si vedle Michaela.

„Nevím, zda jsou všichni toho názoru." Vpochodoval do místnosti Adam.

Dřív, než se stačil Marek jakkoliv ohradit, vešel do místnosti zbytek naší smečky a všichni se usadili na svá místa. Já jen pozorovala, jak se usazují a čekala, jaké místo na mě zbude. Kluci si sedli tak, aby členům Rady nechali volných třináct míst na začátku stolu a mě tedy zbylo, sednout si vedle Robina, naproti kterému seděl Erik. Znovu mě zaskočilo, jak jsou si ti dva podobní. Robin si zřejmě všiml, jak je oba porovnávám a nebo mi, zkrátka, přečetl myšlenky, a všechno mi vysvětlil.

„Stejná matka, jiní otcové." Usmál se na mě.

„Aha, říkala jsem si, že musíte být bratři, taková podoba.."

„Nojo, oba jsme spíš po mámě, než otcích, takže....," rozhodil rukama. Usmála jsem se na něj. Byl celkem roztomilej.

„Nevíš náhodou, co se bude řešit, nebo co?" pokračovala jsem v rozhovoru.

„No, prej chtějí probrat postup, jak dlouhou dobu ti mohou nechat na výcvik, potom se ustanoví datum schůze s ostatníma smečkama a tak."

„Jo, aha. Díky. A kolik je ostatních smeček?" zajímalo mě, jak velkou posilu budeme mít proti démonům. Ale stále mě dostávalo, že se vše točí kolem mě, vlkodlaka, který se ještě ani neproměnil, a kluků, kteří jsou tak mladí, že by klidně stále mohli chodit na střední školu. Vždyť Rada je tady od toho, aby kontrolovala vlkodlaky, ne? Takže by měla nasadit do boje spíš ty starší, zkušenější..

„No, podle mých informací by Rada měla mít kolem dvaceti smeček plus nás."

Jen dvacet smeček?! Nevím, nevím, ale zdá se mi to moc málo. No, kdo ví, třeba tomu nerozumím..

„Kolik má každá smečka cca členů?" musela jsem se zeptat, protože jestli má každá smečka devět členů, jako naše, tak nás bude proti démonům jen sto osmdesát..

„No to je různé, Alex. Každá smečka má svého Alfu, který zde za všechny mluví, schvaluje s Radou další kroky, všechno řeší a tak dále . A co já vím, tak největší smečka je do třiceti členů." Povzbudivě na mě mrkl. Myslím, že nějak vycítil moje obavy.

Poděkovala jsem mu a svůj pohled soustředila na právě příchozí členy rady, kteří se, až na Starého pána, kterému všichni říkali Nejvyšší, všichni tvářili jako alergici během pylového období. Samozřejmě titulem „Starý pán" bych mohla klidně nazývat všechny členy Rady, protože ani jeden nevypadal, že by byl mladší padesáti let.

Když si každý člen Rady stoupl ke svému místu, kluci vstali, takže jsem vstala automaticky také. Poté jsme se všichni společně posadili.

Čekala jsem, že někdo promluví, ale v místnosti nastalo takové ticho, že všichni mohli slyšet pouze hlasité promlouvání mého břicha.

*******

Ahojky, doufám, že to někdo čte, že se to někomu líbí :)

A jsem ráda za každé hlasování a komentář :)

Děkuju :)