Válka ras

24. ČÁST

„Alexandro, právě včas!" prohodil ke mně Starý pán a vřele se usmál. Jo, začínala jsem ho mít ráda..

„Něco se děje?" zeptala jsem se a přisedla si vedle Toma. Ten se na mě podíval a rozhodl se mě informovat.

„Nejvyšší ti chce něco říct."

„Nejvyšší?" nechápala jsem...Kdo?

„Ten starý pán. Zasedá v čele řady, Nejvyšší." Podal hned vysvětlení Tom.

„To je Nejvyšší? On?" Koukala jsem na starce div ne s otevřenou pusou. Když se nad tím ale zamyslím, tak vlastně je už nejspíš dost sečtělý na to, aby mohl stát v čele Rady.

„Alexandro. Jelikož ses doposud nepřeměnila, ale už to musí být každou chvílí, a zatím nemáš zkušenosti s bojem tváří v tvář a s bojem vůbec, budeš se nejdřív muset trochu vycvičit. Bohužel oproti své smečce máš tu nevýhodu, že na všechno máš hodně málo času. Musíš být učenlivá a velmi vnímavá, rozumíš?"

Přikývla jsem.

„Takže od sedmi hodin se v tělocvičně sejdeš s Nikem, který tě bude učit takové ty základy pro boj zblízka a od jedné hodiny budeš s Adamem trénovat lukostřelbu a střelbu vůbec, ano?" Nejvyšší nečekal na mou odpověď ani na přikývnutí a pokračoval.

„Samozřejmě jsou zde ještě věci, které se musí probrat, až bude Rada kompletní, aby se o nich mohlo hlasovat, ale myslím, že ti mohu říct, že tvůj úkol, Alexandro, je velice důležitý pro naše osudy a vůbec osud celého lidstva. Kdysi dávno jsi byla předpovězena jako hvězda, která spadne a oprostí Zemi od temnoty. A nebudeš v tom sama, my všichni budeme z oblohy padat s tebou, ale jen ty, ty nás všechny povedeš."

Páni, to na mě byla silná slova.

„Udělám cokoliv, abych ty potvory zničila."

„V to věřím. Ale musíš začít s výcvikem, nejlépe už teď. Začni bojem na blízko. Věci máš připravené v pokoji," ukázal prstem nahoru. „A večeře dnes bude v šest hodin, sejde se Rada a bude se hlasovat." S těmito slovy se otočil a zmizel.

Obrátila jsem se na Toma. „A jak je to s obědem?"

****

„Stabilní postoj!" zavelel Nik a já se postavila tak, jak mi před chvílí ukazoval. Nohy rozkročit, mírně pokrčit kolena...

„Výpad!" zavelel znovu a já předvedla pár výkopů a rádoby úderů pěstmi.

„Dobře," zabručel si pod vousy a obešel mě.

„Bouchni do toho pytle." Přikázal mi a ukázal na pytel za mnou.

Zamračila jsem se, protože jsem věděla, že ten pytel je určitě hodně těžký a já s ním sotva pohnu.

Ale i tak jsem se rozpřáhla...

Zaujmula postoj....

A BUM!

Válela jsem se na zemi jako pytel brambor, který spadl z vozu. Nik se válel na zemi také, ale úplně z jiného důvodu, než já.

Já špatně odhadla vzdálenost mezi mnou a pytlem, tudíž má pěst kolem pytle pouze proletěla a jak jsem do toho úderu dala úplně všechno, strhla jsem se v ladné piruetě, za kterou by se nemusela stydět ani profesionální baletka, na zem. Nik dostal takový záchvat smíchu, že se složil vedle mě a z očí mu tekly slzy.

Zaúpěla jsem a hrabala se ze země.

„Jako vůbec netuším, čemu se tady směješ."

Trochu se uklidnil a postavil se vedle mě. Úsměv mu však z tváře nezmizel.

„Jsem rád, že jsi moje Alfa,Alex, opravdu."

Zamračila jsem se na něj. „Nech toho, nebylo to vůbec vtipné."

„Možná proto, že ses neviděla. Takhle luxusně ještě nikdy nikdo sám sebe nesundal."

------

Omlouvám se, že hodně dlouho nebyl další díl, ale kvůli škole nemám čas..:/ :)