Válka ras

18.ČÁST

„Takže." Spustil. „Až donedávna nám byla identita tvého otce, Alexandro, neznámá. Hledali jsme ho od té doby, co jsme se o tobě dozvěděli, tedy sedmnáct let. Samozřejmě je velmi těžké vystopovat mrtvého a o to těžší mrtvého, který byl v bitvě, kde byly miliony mrtvých.

Ale před týdnem se podařilo. Tvůj otec se jmenoval Ian Someone. Pocházel z USA a byl to jediný lovec a první lovec z rodiny. Někdy se totiž stane, že v rodině nemusíš mít žádného předka lovce a i tak se jednou tvé dítě lovcem narodí. Před svou rodinou to samozřejmě tajil, aby je ochránil a to se mu také vyplatilo, démoni je nikdy nenašli.

Své věci si schovával do rodinného domku, kde bydlel s rodiči do sklepa. Naší povinností bylo tento dům prozkoumat, abychom zjistili o tvém otci víc.

Tvůj otec, Ian, byl také Míšenec. Nikomu to nikdy neřekl a nějakým záhadným způsobem se mu to podařilo skrývat. Jelikož ovšem jeho rodiče byli normální lidé a žádné záznamy o jeho adopci nebyly nalezeny, je jeho původ záhada.

Našli jsme pár deníků a fotografií. Jistě se nebudeš zlobit, když jsme do deníků nahlédli. Nečetli jsme je celé, nemusíš se bát."

Děsivý pán mluvil příliš dlouho na to, abych mu vydržela naskákat do řeči.

„Proč bych se měla bát?"

„Ty deníky a fotografie jsou tvoje, Alexandro. Máš na ně právo, jako jediný potomek."

Páni! Nezmohla jsem se na slovo. Samozřejmě to byla jen chvilka.

„Můžete mi říct ještě něco o matce?" musela jsem se na to zeptat. I když jsem je neznala a za své rodiče jsem považovala lidi, se kterými jsem vyrůstala, přeci jen to byli moji praví rodiče. Ti, kteří mě stvořili.

„Samozřejmě. Tvá matka se jmenovala Karina Sieglová. Pocházela z velmi staré vlkodlačí rodiny, jejíž kořeny sahaly někam do středověku. S tvým otcem se poznala na jednom zasedání Rady, kde se řešil útok na démony. Nezvali se tam všichni lovci a vlkodlaci, pouze ti, co nám k něčemu byli a ostatním se plány samozřejmě sdělily později.

Karin byla výjimečná. Dokázala zachovat chladnou hlavu i v těch nejhorších situacích a jak se později ukázalo, dokázala se devět měsíců – a zřejmě i víc - skrývat jak před démony, tak před námi."

„Ale proč se skrývala před Radou, když jste jí mohli pomoct?" nechápala jsem logiku mé matky.

„Když jsme se ji snažili vystopovat a nevěděli, o koho jde, mysleli jsme si, že nám nevěří. Že si myslí, že jim Rada nepomůže. Ale poté, co jsme zjistili, že to byla Karin, myslíme si, že to dělala pro tebe. Aby tě uchránila tomuto životu, aspoň do šestnácti let. Muselo jí být jasné, že tě dříve či později najdeme, ale my bychom tě odmala vedli k tomu, co se musí. Ona ti tím, co udělala, dala dětství."

Do očí se mi hrnuly slzy. Matka se obětovala jen proto, abych měla dětství...

Párkrát jsem zamrkala, abych záplavu slz rozehnala a podívala se znovu na strašidelného pána, který spustil.

„A teď k tomu. Očekáváme, že nám ,Alexandro, s tvojí smečkou pomůžeš porazit démony. Strategii probereme u nás v sídle se všemi, poté, co se konečně přeměníš. Do té doby nikoli.

A tím, že jsi se stala Alfou naší trénované smečky, přijmula jsi tím to, že budeš velet, zodpovídat a ochraňovat je, i když to může znít absurdně."

„Jsem si toho vědoma."

Muž vstal a Nik s Robinem také. Jen se na nás všechny podíval, kývl a odešel. Ještě pár sekund bylo ticho. Potom jsem promluvila.

„Věděli jste to?"

„To o tvých rodičích ne. Slyšeli jsem o tom poprvé, jako ty." Ujistil mě Nik a odcházel z domu pryč. Všichni jsme ho následovali.

Venku si všichni mezi sebou začali povídat o novinkách, které se právě dozvěděli, jen já byla zticha. Nějak jsem neměla náladu se bavit.

A najednou jsem měla strašně špatný pocit. Otočila jsem se, ani nevím proč. Otáčela jsem se dokola a hledala něco..něco, co mi tu nesedí.

A až potom jsem to uviděla, uslyšela a ucítila.

černý hustý kouř, valící se od kraje vsi.....

požární siréna....

zápach hořících věcí a škvařícího se masa.