Krev Posvátných (Diabolik Lovers FF)

VIII. Slib

Tenhle pohled umí házet jen Shu~ \(>o<)/

------

Shu

Znovu jsem se přesunul na jiné místo. Byl to už skoro zvyk. Nebo spíše posedlost. Každé místo, kde jsem si lehl, vždy po určité době přestalo být pohodlné a musel jsem se přesunout. Teď jsem ležel v altánu v nejvzdálenějším koutu zahrady. Byl tu klid a mohl jsem nerušeně poslouchat hudbu i přemýšlet.

„Kami. Kami-sama - Bůh." zamumlal jsem a trochu se pousmál. Znělo to opravdu krásně.

*Kdyby jen věděla, kdo je... Že-*

Najednou jsem ucítil vítr. Ale bylo v něm něco dalšího. Pach. Nasládlý a velmi jemný pach nějakých upírů. Ale ne mých bratrů. Pak se ozval výkřik. Chvilku bylo ticho.

Zachraň mě prosím...Shu...

Prudce jsem se posadil. Ucítil jsem totiž ještě něco dalšího. Vůni krve, kterou jsem tak dobře znal. Vůně Kamiiny krve. Vstal jsem a následoval ji. Dorazil jsem k fontáně právě včas abych na zlomek vteřiny viděl čtyři upíry z nichž dva někoho nesli. Byla to drobná těla. Zahlédl jsem bílé vlasy.

„Kami." řekl jsem.

Ale zmizeli. Všiml jsem si bílé růže na zemi. Na okvětních plátcích se leskla krev. Sebral jsem ji a zmáčkl v ruce. Nestihl jsem to včas... Nestihl jsem ji ochránit.

„Tch."

*Kdo ji mohl unést?*

Dal jsem si ruce do kapes a zamířil do sídla. Znovu mě přemohla únava, a tak jsem zapadl do nejbližšího pokoje. Uvnitř jsem si uvědomil, že to je pokoj Kami, podle peřiny, jež byla nasáklá její sladkou vůní. Tou, která pro mě znamenala bezpečí.

V mysli se vydrala na povrch vzpomínka. 

„Nemůžeš tam!" křikl jsem a chytl Edgara za rameno.
„Musím." řekl a odstrčil mě. Pak se rozeběhl přímo do vesnice, kterou olizovaly oranžovo-žluté plameny. Dokázal jsem se jen dívat a poslouchat výkřiky protínající doteď tiché pole.

------

Otočil jsem se a došel domů. Zahlédl jsem Kami, jak zametá venku před sídlem. Když jsem k ní došel, zvedla ke mně zrak a tázavě se na mě podívala.

Proč pláčete, Shu-sama?

Podíval jsem se do země a nedokázal promluvit.

Jste zraněný? Jestli ano, musím Vás ošetřit.

„To nemusíš." špitl jsem.
Ucítil jsem lehký dotyk na tváři, když mi Kami otřela slzy z tváří.

Stalo se něco strašného, že? Pojďte dovnitř.

Zastrčila si papír zpět do kapsy, zavedla mě k sobě do pokoje. Jedině tam jsem se cítil v klidu. V bezpečí.

-------

*Vždy tu pro mě byla... A já ji nedokázal pomoct ani jednou...*

To však nebyla jediná věc, která mě vytáčela. Byla tu jedna důležitější a to byl slib.

Slib, který jsem nesplnil. Slib daný její matce.

----------

Trošku fillerová část xD

Ruunacchi