Krev Posvátných (Diabolik Lovers FF)

IX. Kde to jsem?

Yui

Ležela jsem na zemi. Na zemi... To je špatné slovo. Pode mnou byla modrá obloha. Nade mnou jakási kupole. Pořád se točila do kola, spolu s mraky připomínající jemnou vatu. Najednou začala padat jablka.

V přírodě je všechno jasné.

Přejel mi mráz po zádech. Znovu ten hlas. Opravdu mě děsil.

*Jak jsem se do tohohle dostala? Neměla jsem chodit do školy v noci a na každém rohu mého nového domova být kousána...*

Eve. Eve naše rozmilá.
Kde máš Adama má milá?

Pocítila jsem zaklepání na rameno. Vykřikla jsem a otočila se. Nikdo tam nebyl. Znovu jsem zaměřila zrak na strom. Poznala jsem jabloň. Teprve na ní kvetly nové listy, ze kterých se později stanou jablka.

„Eve."

------

Otevřela jsem oči a posadila se. Rozhlédla jsem po místnosti. Nepoznávala jsem to tu.

„Kde to jsem?" zamumlala jsem a zvedla se.

„Konečně jsi se probudila. Máš tvrdý spánek, dobytku." řekl černovlasý mladík, sedící v křesle. V ruce držel knihu.

„D-Dobytek?" zašeptala jsem roztřeseně a potom zvýšila hlas, „Kdo jsi?! A kde to jsem?"

On však neodpověděl.

„Proč jsi mě a Kami-san při--"

Najednou někdo praštil do okna. Vypískla jsem.

„Zmlkni! Přestaň pištět, slečinko."

Vyděšeně jsem hleděla na mladíka se světle hnědými vlasy. Zadní prameny měl sepnuté v neupraveném culíku.

Pak jsem si uvědomila, že tu nikde nevidím Kami.

„Kde je Kami-san?" zeptala jsem se.

Černovlásek zaklapl knihu, zato další mě popadl pod krkem.

„Kami? To je ta druhá?" zavrčel a já zděšeně přikývla, „Asi jen shoda jmen... Kami už je přece mrtvá..." Dodal pak potichu.

„Yuma-kun, nemůžeš na každého hned vyjet." řekla jakási dívka a sešla se schodů. Měla dlouhé tmavě hnědé vlasy s červenými proužky a její hnědé oči s jemným nádechem červené pobaveně jiskřily.

„Já jsem Amare." usmála se a lehce políbila černovláska na čelo, „Ruki, musíš to nejprve vysvětlit. Vás Mukami, určitě nikdy nepotkala."

„Hej...máš...ráda...bolest?" řekl najednou kluk s obvázanou rukou. Měl zelené vlasy a fialové oči.

„C-Co?" špitla jsem, pak jsem se, ale vzpamatovala, „Kde je Kami-san?"

Všichni v místnosti kromě hnědovlásky ztuhli.

Koutkem oka jsem zahlédla bílé vlasy. Pak jsem uviděla Kami. Ležela na pohovce v rohu. Vedle ní seděl vysoký blonďák. Rychle jsem k ní došla a trochu s ní zatřásla.

*Doufám, že jí nic není...*

Najednou sebou škubla a otevřela oči. Potom začala něco odříkávat hlubokým hlasem.

*Vždyť ona nemůže mluvit!*

"V mládí všichni trpěli... jsou osudoví aniž by věděli...Potomek upíra mocného... musel obětovat něco cenného... Dvě Adama navždy najdou... Další dva při záchraně zemřou... a krev hrdiny... smyje staré rány Eviny..."

------

Děkuji za přečtení. :3 Co si myslíte o básních? Sama je vymýšlím a nevím, jestli nezní trochu divně xD

Ruunacchi