Krev Posvátných (Diabolik Lovers FF)

V. Nevěsta

Podívala jsem se na hodiny. 12:00. Byl čas připravit jídlo. Vstala jsem a uhladila si šaty. Pak jsem zamířila do kuchyně. Když jsem procházela kolem velkého pokoje, všimla jsem si, že se uvnitř svítí. To bylo zvláštní, protože tuhle chvíli by měli ještě spát. Vešla jsem dovnitř, abych zjistila, co je za problém.

„Víte někdo něco o této dámě, která sem přišla žít s námi?" ptal se zrovna Reiji a já si všimla, že na pohovce sedí ještě nějaká dívka. Bylo to drobná blondýnka s červenýma očima.

Chvilku bylo ticho. Vešla jsem tedy dovnitř a zlehka zaklepala na Reijiho rameno.

„Ty o ní něco víš?" zeptal se. Přikývla jsem.

Jmenuje se Yui Komori. Je to nová nevěsta. 

„Prý se k ní máme chovat slušně." oznámil Shu tiše, „A taky ji nemáme zabít." dodal jakoby mimochodem.

„Nová nevěsta?"

„Spíš oběť než nevěsta."

„Vypadá to, že to žádná náhoda není. Nech nás se představit." vzal si slovo Reiji, který převzal veškerou autoritu, „Tohle je nejstarší syn Shu. Já jsem druhý syn Reiji." řekl a potom začal ukazovat, „Třetí Ayato, Kanato, Laito a poslední Subaru."

Yui se zatvářila udiveně a něco zamumlala. Potom se otočila ke mně. Přišla jsem k ní a ukázala jí s lehkým úsměvem list papíru.

Já jsem Kami, sloužím zde v sídle. Ráda Vás poznávám, Yui-sama.

„Ty nemluvíš?" zeptala se tiše a já přikývla, „To je podivné... Vy všichni jste nějací divní..."

Rozhlédla jsem se po místnosti. Nikdo nepromluvil. Najednou se mi kolem pasu ovinuly něčí ruce a krkem mi projela bolest. Sykla jsem a snažila se vykroutit. Začalo se mi zatmívat před očima.

*Krev se mi ještě nedoplnila natolik, abych mohla...*

Yui vykřikla a rozeběhla se pryč. Pak ale spadla a odřela si koleno. Všichni upíři v místnosti ztuhli a vycenili zuby. Laito, který ze mě pil, se ode mě odtrhl. Spadla jsem na zem a ztěžka dýchala.

„U-Upíři?" řekla Yui roztřeseně a vytáhla kříž, „Tady máte!"

Všichni v místnosti se ušklíbli.

„Neměla bys věřit pohádkám, kteří napsali živí. To jen ukazuje, jak jsou lidé arogantní." Reiji si posunul brýle na nose a když Yui s výkřikem odběhla, ještě dodal, „Nemá žádné vychování."

„Hra začíná." zavrněl Laito a spolu se svými bratry zmizel. Subaru se jen více zamračil a Shu opět zavřel oči.

„Kami. Jdi za ní. Pokus se ji najít dříve než ti tři." poručil mi Reiji. 

Cítila jsem se hrozně, hlava mě bolela a sotva jsem chodila. Ale musela jsem splnit příkaz. 

Došla jsem k pokoji paní Cordelie. Normálně by byl zamčený, ale řetěz ležel přede dveřmi. Vešla jsem dovnitř a zamířila ke schoulené dívce. Lehce jsem se jí dotkla a ona sebou škubla. V ruce držela malou knížku.

Klid. Já Vám neublížím. Jen nemůžu mluvit. Nemám jazyk.

„Ty nemáš jazyk?" zašeptala roztřeseně. Stoupla jsem si a přikývla.

„Ale, ale. Jak ses sem dostala Bitch-chan." řekl Laito a já od něj odstoupila. Další ztrátu krve jsem si už nemohla dovolit.

„Jsi v pořádku?" zašeptal mi Shu do ucha. Chtěla jsem přikývnout, ale podlomila se mi kolena. Někdo mě stihl zachytit, než jsem praštila hlavou o podlahu. 

------

Yoo Goldies! Mám pro Vás takovou menší otázku :3 Máte rádi Yui? xD Vím, trochu divná otázka, ale zajímal by mě Váš názor.

Jinak, děkuju za hvězdičky a komentáře, vždy mě hrozně moc potěší :3 Užijte si den!

Ruunacchi