Krev Posvátných (Diabolik Lovers FF)

X. Navrácené štěstí

Na obrázku je Amare.

------

Kami

„Nee-san...Přemýšlela jsi někdy, co znamená být volný?" zeptal se Kou, zatímco byl v posteli a já ho jemně hladila po vlasech.
„Ano... Nezasloužíte si takové kruté dětství..." zašeptala jsem, „Udělám cokoliv abych vás odsud dostala."
„Nee-san, ty pláčeš." špitl Kou. Vzlykla jsem. 
„Nemusíš, brečet Kami. Jsme tu s tebou. Vždy nás chráníš a nejprve myslíš na nás a pak teprve na sebe." řekl Ruki a objal mě. Zbylí tři se také přidali. „Nejsi o tolik starší než my." 

Rozbrečela jsem se ještě víc. „Nikdy tě neopustíme." řekli najednou a já se jemně usmála. 

*Přesně tak. Všechno budeme zvládat společně.*

------

„KAMI!!!"

------

Otevřela jsem oči. Byla jsem v nějakém pokoji. Přímo naproti mně bylo zrcadlo se zdobeným rámem a menší stolek.

„Už jsi se probudila?"

Otočila jsem po zvuku hlasu. Stála tam drobná hnědovláska a v ruce měla podnos se sklenicí vody.

„Dost jsi nás vyděsila." řekla a položila podnos na stůl vedle postele, „Já jsem Amare a ty?"

Ukázala jsem si na ústa.

„Ty jsi němá?"

Přikývla jsem. Dívka se pousmála a přešla ke stolu. Ze zásuvky vytáhla papír a pero. Obojí mi podala. 

Jmenuji se Kami. Ráda tě poznávám. Nevíš co se to tu děje? A kde to jsem?

„To ti vysvětlím později. Zatím odpočívej." řekla mi a odešla.

Zvedla jsem se do sedu a natáhla se pro vodu.

„Jsi to opravdu ty?" řekl najednou nějaký hlas tiše a já si všimla vysokého blonďáka s duhovýma očima. 

Opravdu já? Promiň, jak se jmenuješ? Nevíš kde to jsem? To ty si mě unesl?

„Já jsem Kou." řekl a přiblížil se ke mně.

------ „Já jsem Kou a tohle je Azusa!" mrkl na mě------

Vytřeštila jsem oči.

Kou-chan?

Všechny dílky se spojily. Karlheinz dodržel slovo. 

„Jsi to opravdu ty..." zamumlal šťastně a objal mě. Cítila jsem, jak se mi něco mokrého vsáklo do košile. „Jak... mysleli jsme, že jsi mrtvá..."

Překvapeně jsem zamrkala, ale potom se usmála.

*Je v pořádku.*

„Proč nemluvíš?" zeptal se a sedl si ke mně na postel.

Nemám jazyk.

Kou vytřeštil oči. 

Nemusíš se bát. Jsou tu i ostatní, že? Jsou v pořádku?

„Ano."

S tím jediným slůvkem mi spadla tíha z prsou. V tu chvíli se rozrazili dveře a dovnitř vpadl ten hnědovlasý, co mě tehdy držel. 

„Hej Kou! Bude večeře." řekl hlasitě.

Sáhla jsem si na čelo. Bolest hlavy se znovu projevila.

Prosím utište se. Bolí mě hlava.

„Jo utiš se, Yuma-kun. Nee-san potřebuje klid." řekl Kou.

„Nee-san?" Hnědovlásek se zatvářil nechápavě, ale hned se to změnilo, „Takže to je ona?!"

*Yuma? Yuma... Yu-chan?*

Vstala jsem z postele a objala ho.

„H-Hej! Co to děláš?" vykřikl mírně šokovaně, ale bylo vidět, že se mu ulevilo.

*Konečně vás mám zpátky...*

„Pojď s námi dolů, Nee-san. Jídlo, které vaří Ruki je úžasné." oznámil Kou a začal mě táhnout někam pryč.

------

Yooooo, Minna! Jak se Vám líbila dnešní kapitola? ^^

Vaše Ruunacchi :3