Krev Posvátných (Diabolik Lovers FF)

IV. Noční můra

Kami

Něčí jemné ruce mě objímaly. Jemný sotva slyšitelný hlas.

Postarej se o ní... Gomene... Sbohem, Kami... Moje holčičko...

***

„Jmenuji se Ruki."

„Já jsem Kou a tohle je Azusa a Yuma."

Blonďák s páskou přes oko na mě mrkl.

***

„Pojďte!!!"

Ozvaly se výstřely a všichni jsme se zhroutili na zem. Doufala jsem, že nikoho netrefili, ale jen já jsem měla to štěstí. Nejhůře na tom byl Kou. Měl prostřelené rameno. Ostatní naštěstí jen kulky škrábly.

„Kou!!!"

A znovu se kolem nás objevila temnota.

***

„To bude v pořádku." konejšila jsem Koua, který brečel. Rána od kulky jistě pálila, i když už byla ošetřená. Jemně jsem ho hladila po vlasech. Za chvilku usnul.

„Měla si nás tam nechat a utíkat dál..." zamumlal Ruki a opřel se o rám postele, „Mohla jsi být volná aspoň ty..."

Zvedla jsem se opatrně, abych Koua neprobudila. 

„Vše budeme zvládat společně." zamumlala jsem a rozbrečela se. Bylo mi hrozně. Tihle milí chlapci si nezaslouží takhle krutý život...

„Vše to zvládneme..." řekl Ruki pevným hlasem a položil mi ruku na rameno.

***

Oba byli na zemi.

„KAMI!!!" vykřikl Yuma a snažil se zvednout.

***

Eve... Eve naše rozmilá...

Kde máš Adama, má milá?

Prozpěvoval jakýsi hlas.

Stála jsem uprostřed jakési svatyně. Před mnou byl strom. Najednou všude začala téct krev a vše se zahalilo do oslepujícího světla.

***

Posadila jsem se na posteli a rychle dýchala. Znovu vzpomínky? Co je vůbec zač ta svatyně? Jaká Eve? Hlavou mi vířilo mnoho otázek, ale jedna byla nejnaléhavější.

*Kde jsem ten ženský hlas slyšela?*