Krev Posvátných (Diabolik Lovers FF)

XIX. Přežít

Amare

Zamrazilo mě v zádech. Zabijeme všechny Eve?

Ti dva mě ovšem nenechali přemýšlet moc dlouho, protože se začali měnit. Jeden se proměnil do obrovského hada s křídly a druhý v nějakého vlka. 

„Jsou to Zakladatelé. Ti jediní dva, kteří přežili." zamumlala Kami ještě než na nás zaútočili.

„KAMI!" vykřikl Yuma.

Ona se k němu otočila, když v tom jí had kousl do ruky a vlk začal chrlit oheň. Ten had se pak vrhl i na mě. Naštěstí ho Kou odrazil.

„Kou, jste slabí, když je zatmění!" vykřikla jsem.

„A co mám dělat?"

„Postarej se mi o Rukiho."

„Přece se jim nechceš odevzdat." vyhrkl.

„Ne, ale nemůžu bojovat, když se o něj starám."

Kou si tedy převzal Rukiho.

Tak teď mě nezklam, moje tajné já. Vyjdi na povrch a pomoz nám.

Nic. Panebože, co budu dělat?

Ten had se vzpamatoval a teď zase útočil. Na poslední chvíli se kolem mě zase objevila mlha a spolu s ní i nějaká tlaková vlna, která toho hada odrazila.

Ten Sakamaki tu bojoval též. Bojoval, aby mohl Yuma, Kami odnést do bezpečí. Zaútočila jsem na toho vlka, který ohrožoval toho Sakamaki a nakopla ho.

On to nečekal a odletěl pár metrů dál. Byla jsem unavená. Pobíhat po místnosti a odrážet ty dvě nestvůry. I mlha kolem začala slábnout. Všimla jsem si, že Měsíc přestává být rudý. V tu chvíli oba Zakladatelé vyskočili rozbitým oknem a utekli.

Zhroutila jsem se na zem.

„Amare?" zeptal se Kou, když jsem natahovala ruce směrem k Rukimu.

„Polož ho ke mně." šeptala jsem vyčerpaně. On tak učinil a položil Rukiho na zem vedle mě. Objala jsem ho, políbila ho na rty, vzala střep z rozbitého okna, řízla se do ruky a ránu přiložila na Rukiho ústa. Ten po chvilce polkl obsah úst. Usmála jsem se, lehla si vedle něj a zavřela oči.

Vyhráli jsme.