Krev Posvátných (Diabolik Lovers FF)

XII. Vzdálená vzpomínka 2. část

Amare

Každý den ode mě pili krev. Tedy... Když jsem měla náladu jim jí dát. Dobře, brali si jí sami. Ale neodporovala jsem. Když už jsem nechtěla, prostě jsem je nakopla.

„Jsem vyčerpaná," sedla jsem si ke stolu a opřela si hlavu o ruce.

„Nějaká změna?" Ruki mou poznámku ignoroval. Všichni zakroutili hlavou.

„Eve, pojď sem." řekl.

„Kolikrát ti mám říkat, abys mi říkal mým jménem." ale přesto jsem se zvedla. Přistoupila jsem k němu. On mi odhrnul vlasy z krku, ale než se stihl zakousnout, zarazila jsem ho.

„Jsem vyčerpaná a z nedostatku krve se mi motá hlava."

„Eve... Amare, " opravil se. Z jeho úst mé jméno bylo krásné. „Chci tvou krev."

„Ruki, prosím."

No, mé prosby byly k ničemu, stejně začal pít. Začala jsem ztrácet vědomí. To je poprvé. Vždycky jsem jejich choutky ovládala, ale Ruki mě neposlouchá.

Za chvíli přestal a odnesl mě do pokoje. Poté mi ještě přinesl jídlo.

„Proč nejsem Adam? Dělám všechno co mám." zamumlal.

„Víš vůbec něco o Adamovi a Eve?"

„Samozřejmě."

„Co když Adamovi a Eve něco chybí? Něco, co by je spojovalo? Nenapadlo tě to někdy? Myslíš, že by někdo z vás mohl být Adam, když se ke mě takhle chováte?"

„To mě nikdy nenapadlo."

„Vidíš." ukázala jsem na něj vidličkou a dál jedla. Pak mě napadla jedna věc. Vytáhla jsem z pod polštáře nůž, který tam mám jen pro jistotu. Pak jsem se řízla do ruky. Z rány se mi okamžitě vytekla krev.

„Proč se řežeš?" přistoupil ke mě, chytil mou ruku a olízl krev, „Byla by škoda kdybys zemřela."

Ruki uhnul pohledem. Pak vytáhl obvaz a zavázal mi ruku.

„Jsem pro tebe jenom jídlo?" zeptala jsem se tiše.

„Ne. Nejsi pro mě jídlo."

Vzal tác a odešel. Dívala jsem se za ním, dokud neopustil pokoj. Pak jsem si sáhla na ruku. Rána lehce štípala, ale více jsem vnímala menší brnění v místě, kde se mě dotkl.

------

Eve...Adam se probudil...

Prudce jsem se posadila.

„Co to bylo?"

„Amare!!!"

Do mého pokoje se přiřítil Kou.

„Nedám ti svou krev."

„Nechci tvou krev, zatím." zarazil se.

„Tak co se děje?" vymotala jsem se z přikrývek a Stoupla si.

„Rukimu se něco stalo."

„Co se mu stalo?" snažila jsem se skrýt obavy. Přece jen mi na něm záleželo.

„Leží v posteli s horečkou a stále volá tvoje jméno."

„Moje?"

„Spíš volá Eve, Eve.. .Jdi mu dát svou krev."

„Ach jo. Jdu se na něj pouze podívat, krev mu dávat nebudu." Vyrazila jsem z pokoje a mířila do toho jeho. Nejdřív jsem jen šla, ale postupně jsem zrychlovala, až jsem nakonec běžela.

„Eve... Ruki je..." začal Azusa.

„Amare, moje jméno je Amare." došla jsem k Rukimu. Ten otevřel oči.

„Eve..."

„Až ti bude dobře, tak tě za to zmlatím. Ale nejdřív s tím něco uděláme."

„Víš si s tím rady?" zeptal se Yuma.

„Jasně, že ano. Je to jen horečka."

„Upíři horečku nemají." podotkl Kou.

„Eve..." Ruki ke mě natáhl ruku. Chytila jsem jí a sedla si k němu. Při dotyku, se mezi námi něco stalo. Jako, by nás něco propojilo.

„Co to sakra bylo?" špitla jsem.

„Co se děje?" zeptal se Kou.

„Něco se s Rukim stalo."

„Cože?"nechápala jsem.

„Ruki se nějak změnil. Nedokážu to vysvětlit." přidal se Yuma.

„Je možné..." Azusa nedokončil svou větu, protože mu Kou skočil do řeči.

„Adam."

Všichni jsme se na něj koukli.

„To jediné to vysvětluje."

„Dej mu tvou krev, uvidíme, co to s ním udělá." řekl Yuma. Přikývla jsem.

„Azuso, půjčil bys mi prosím tvou dýku?" Rozzářily se mu oči. Ach, jak on je rád, když je někdo masochista jako on.

Podal mi dýku a já se řízla do ruky. Ránu jsem Rukimu přiložila k ústům.

„Ruki, Vem si mou krev."

Podíval se na mě.

„Šup, využij příležitosti, kdy ti jí nabízím sama." Ruki olízl mou ránu a pak mou ruku dal stranou. „Nechci tvou krev...nechci, aby si kvůli naší žízni byla zraněná."

„Ruki...proč to říkáš?"

„Ruki... Jsi vážně nemocný. Amare..." řekl Yuma.

Podívala jsem se na něj. On mě chytil za zápěstí a zakousl se mi do něj. Než jsem stihla něco udělat, Ruki už byl na nohou a vytrhl mě z dosahu těch tří. Následně mě objal.

„Nikdo z vás se jí ani nedotkne." zavrčel, pohladil mě po vlasech a přitiskl si mě k sobě, „Amare je moje Eve."