Krev Posvátných (Diabolik Lovers FF)

XI. Obavy

Shu

*Kde jen může být? Co když ji zabijou?*

Tyto a jiné myšlenky mi procházely hlavou. Bál jsem se o ni. Od toho únosu sice uběhl jen jeden den a ostatní si teprve teď uvědomili, že zmizela Yui. O Kami se nikdo nezajímal. Dost mě to štvalo. Mají větší strach o někoho, koho znají jen pár dní a ne o ni, dívku, která je prakticky vychovala?

„Kde je?!" křikl Ayato a praštil do sedačky, „Mám žízeň! Ani ta služka tu není!"

Zaťal jsem zuby. Nesnášel jsem, když jí tak někdo říkal. Musel jsem se hodně držet, aby na mě nebyly vidět emoce. Strach. Vztek. Smutek. Zklamání. Ani jedna z nich nesměla být projevena.

„Shu! Ty taky nevíš kde jsou?" zeptal se Reiji.

Pootevřel jsem jedno oko.

„Sklapni. Chci spát." zavrčel jsem na něj.

„Zbytečná existence." řekl tiše.

Ignoroval jsem jeho narážku, trochu jsem se zavrtěl a znovu zavřel oči.

*Prosím buď v pořádku, Kami...*

------

Kami

Usmála jsem se, když jsem viděla, jak jsou šťastní. Yuma a Kou se hádali o pečenou krevetu, Ruki je pouze pozoroval. Všimla jsem si, jak se drží za ruku s hnědovláskou po svém boku. Možná nová láska?
Yui jen tiše jedla. Na tváři se jí zračil strach. Dost se divila, když jsem objala všechny dotyčné upíry. Ano, stali se upíry. Karlheinz splnil moje přání, i když svým způsobem... Hlavně, že jsou naživu. Jen Azusa nejedl a koukal do talíře.

Poklepala jsem mu na rameno a nabrala kus rýže. Dala jsem mu to před pusu.

Měl bys jíst, Azu-chan. Vypadáš pohuble.

Strčila jsem mu lžíci do pusy. Pak jsem se usmála.

„Arigatou..." řekl pomalu a lehký úsměv se mu objevil na rtech.

„Musíme jít do školy." řekl Ruki najednou a všichni se začali zvedat.

------

Amare

Atmosféra u stolu se trochu změnila, s příchodem těch dvou nových dívek. Instinktivně jsem se trochu přiblížila k Rukimu a chytila ho za ruku. Jemně mi ji stiskl.

„Posaďte se." řekl potom tiše.

Po jídle kluci mířili do školy. Já nechodila, protože jsem nemohla, ale ani nechtěla. Měla jsem teď důležitější úkol. A to seznámit s detaily další dvě 'Eve'. Vzpomínala jsem na slova našeho Pána.

Potřebujeme ještě víc. Jedna Eve je málo. Abychom zvládli ochránit nejen Eve, ale také naši nesmrtelnost potřebujeme ještě aspoň dvě. Shodou náhod se dvě sešli v jednom sídle. Je to sídlo Sakamaki. Je zde šest upírů, proto by bylo nejlepší zaútočit v noci. Až přijdou, ty Eve, je seznámíš s hrubými detaily. Jen jim řekneš, že potřebují najít Adama. To samé, co řekl Ruki tobě.

„Amare. Pomoz mi to uklidit." řekl Ruki a já přikývla.

Potom jsem ho vyprovodila ke dveřím. Ostatní jeho bratři už čekali v autě.

„Dávej na sebe pozor." řekl a položil mi ruku na tvář. Sevřela jsem ji ve své a zlehka přiložila své rty na jeho.

„Budu." špitla jsem. Ještě mi dal polibek na čelo.

„Už si pospěšte vy dvě hrdličky!" křikl Yuma a já zčervenala.

„Táhni!" řekla jsem z úsměvem a zamávala jim. Pak jsem zašla dovnitř a sedla si na pohovku. Znovu na mě dolehl ten tísnivý pocit, když nebyl poblíž.
A přesto to tak vždy nebylo....

-------

Příští kapitolka nebo 2 bude vzpomínka Amare ^^
Děkuju moc za přečtení !

Vaše Ruunacchi~~