Krev Posvátných (Diabolik Lovers FF)

XX. Spojení

Kami

Pomalu jsem otevřela oči. Byla jsem ve svém pokoji. Pravou ruku jsem měla ovázanou a krk také.

*Takže to nebyl sen? Azu-chan i Yui jsou mrtví...?*

V očích jsem ucítila teplé slzy. Potlačila jsem je, zvedla se a zamířila ven z pokoje. Chtěla jsem zjistit jestli jsou aspoň ostatní v pořádku.

Trochu se mi motala hlava, a tak jsem se musela opírat o stěnu. Najednou mě někdo zvedl.

„Jsi zraněná, měla bys ještě odpočívat." zavrčel Yuma a se mnou v náručí zamířil zpět do pokoje.

„Chci zjistit, jak všem je... A jestli jsou v pořádku..." zamumlala jsem a trochu ho odstrčila, „Pusť mě..."

Yuma mě položil na zem a objal mě.

„Bál jsem se, že jsem tě ztratil..." zašeptal a stiskl mě pevněji. Opřela jsem si čelo o jeho hruď a nasála jeho vůni.

Chvíli jsme jen stáli a vnímali přítomnost jeden druhého. Spojení mezi námi, jakoby se stávalo čím dál silnějším.

*Tak tohle je souznění mezi Adamem a Eve....*

Přerušila jsem objetí, stoupla si na špičky a přitiskla své rty na jeho.

„Jsi jen moje Eve. Nenechám tě nikomu jinému." řekl.

„Jsem jen tvoje. Nikoho jiného." zašeptala jsem v odpověď a položila mu ruku na tvář.

------

„Kami!" vykřikla Amare a objala mě, „Opravdu jsi nám dala pořádně zabrat. Yuma byl tak nervózní, protože jediné co zvládl bylo chodit z jednoho rohu místnosti do druhého."

„Taky tě ráda vidím." usmála jsem se a pak se rozhlédla, „Kde je Kou a Ruki?"

Amare se podívala do země.

„Ruki se ještě neprobral." řekla tiše, „Jinak Kou je v pořádku. Je jen přešlý ze smrti Azusy, protože měl k němu nejblíž."

Yuma mě objal kolem pasu, přitiskl k sobě a zabránil mi v pohybu.

„Teď za ním nechoď. Potřebuje si to sám srovnat." řekl mi a opřel se svou hlavou o tu moji.

*Doufám, že je vše za námi. Už jsme toho vytrpěli dost.* Pomyslela jsem si, stiskla mu jemně ruku. Odvedla jsem ho do pokoje a zavřela dveře. 

„Nedrž v sobě zármutek... teď nemusíš být silný, Yumo." zašeptala jsem. 

Přiškrceně vzlykl a zhroutil se na zem. Tiskl mě k sobě a vzlykal. 

„Nemohl jsem ho ochránit... Nemohl jsem dělat nic..." 

V tichosti jsem ho objímala a také nechala svým emocím volný průběh.