Krev Posvátných (Diabolik Lovers FF)

XV. Žárlivost

Kami

Už jen pár kapek krve tvojí...
A souzená dvojice se navždy spojí...
Pospěš Eve rozmilá...
Síly zla se seskupují...
To je osud má milá...
Vlci vyjdou ze svých slují...
Dva zemřou...
Potom co hodiny odbijí sedmou...
Krev hrdiny...
Smyje staré rány Eviny...

Jabloň před mnou uvadla, hned jak jsem k ní natáhla ruku. A znovu zvuk zvonu.

Ding Dong

Ding Dong

Pospěš. Pospěš. Dokud ještě máš čas.

*Proč bych měla pospíchat?*

Počkat... Adam... Eve... To je z Bible...

------

Probudila jsem se naprosto zpocená.

*Vodu...* Cítila jsem se hrozně vyprahlá. Vstala jsem a zamířila do koupelny.

„Přestaň!"

Zastavila jsem se. Vycházelo to z vedlejšího pokoje. Poznala jsem Koua.

„Takhle je to často. Nic mu nepomůže... Zkoušeli jsme vše možné." řekla Amare, která se najednou objevila vedle mě a zkřížila ruce na prsou.

Já ho uklidním... Takhle to měl už jako malý. Vím co dělat. Běž si lehnout.

„Dobře. Ale pochybuju, že to zabere." řekla ještě.

Zavrtěla jsem hlavou a potichu otevřela dveře. Pak jsem přišla k posteli.

„Prosím! Přestaň!"

Kou se celý chvěl a měl křečovitě zavřené oči. Jemně jsem se ho dotkla.

*Kou-chan...*

Pevně mi chytil ruku.

„Neopouštěj mě..." špitl. Usmála jsem se, lehla si k němu a objala ho. Okamžitě se ke mně přitiskl. Připadala jsem si jako matka, pečující o své dítě.

*Všechno bude v pořádku. Už tam nejsi.*

Odhrnula jsem mu pramen vlasů z obličeje a políbila ho na čelo.

*Oyasumi, Kou-chan....*

---

Amare

Kou zase měl nějaké noční můry a křičel ze spaní. Viděla jsem Kami, kterou to také asi vzbudilo. „Takhle je to často. Nic mu nepomůže... Zkoušeli jsme vše možné." řekla jsem a došla k ní. Ukázala mi papírek.

Já ho uklidním... Takhle to měl už jako malý. Vím co dělat. Běž si lehnout.

„Dobře. Ale pochybuju, že to zabere." zase jsem se otočila a zamířila zpět za Rukim, který se ani neobtěžoval vstát.

„Tak co? Vyřešila si něco?" zeptal se mě, když jsem si zase lehla.

„Ne, ale Kami se o něj postará."

„Ano, Kami... Vždycky věděla, co na nás funguje." usmál se nad svou vzpomínkou.

Bodlo mě u srdce. Odvrátila jsem od něj zrak. Ruki se toho asi všiml, i když byla tma.

„Copak?"

„Ví i jak utěšit tebe?" zeptala jsem se.

„Ano, proč?"

„Vidíš, to já třeba nevím." rozhodila jsem rukama.

„Amare... ty žárlíš?" zasmál se Ruki.

„To není k smíchu. A nežárlím."

Ruki si mě přitáhl k sobě a objal mě.

„Není proč žárlit. Nepotřebuji Kami, když tu mám tebe."

„Potřebuješ jí. Vy všichni jí potřebujete. I já jí potřebuji."

„Ale k utěšení mi stačíš ty. Vlastně pochybuju, že by se to teď Kami povedlo. Ber ji jako moji sestru."

Usmála jsem se a zavřela oči. V Jeho blízkosti se vždy uklidním.

Nevím, co bych dělala, kdyby se mu něco stalo.

-------

Dnešní kapitolka byla trošku romantická :3 Snad se líbila. :3

Vaše Ruunacchi