Kami
Seděla jsem v křesle a sledovala Měsíc, jak se postupně zakrývá a nabírá krvavě červenou barvu. Během tohoto času jsou všichni upíři nejméně silní. Bála jsem se, že ten sen má s tím něco společného, a že ti dva, kteří zemřou, bude někdo z nich. Z jediných osob, které mám ráda.
„Nějaká změna?" zeptal se mě Yuma a já zavrtěla hlavou.
*Drží se u mě nějak blízko...* Došlo mi. Podívala jsem se mu do očí. Měly tak nádhernou barvu...
„Kami..." zamumlal a objal mě, „Já už se nemůžu držet zpět... Nechci, aby z tebe ostatní pili. Nechci to. Zraňuje mě to."
Jeho slova mě překvapila. Odtáhla jsem se od něj a zlehka se dotkla svými rty těch jeho. Jakoby zasáhla nějaká síla a vytvořila mezi námi pouto. Tak silné, že nejde přetrhnout.
„POZOR!" křikl najednou a odstrčil mě od okna.
Roztříštilo se sklo a do místnosti vtrhli vlci.
Bylo jich sedm. Srst byla zbarvená do tmavé šedé a kolem nich jakoby se vznášel červený kouř. Oči jim žlutě planuly.
„Drž se u mě!" křikl Yuma a přitáhl si mě blíže. Cítila jsem, jak se chvěje. Sálalo z něj teplo a ztěžka dýchal. Pohlédla jsem na něj a všimla si krůpějí potu na jeho čele.
„Co se to tu děje!?" křikl Ruki, který se objevil uprostřed místnosti spolu s ostatními. Chyběla jen Yui.
Najednou Yuma spadl na zem. Jakoby to byl povel, vlci skočili.
„Odtáhni ho pryč!" křikl Kou a odrazil vlka, který se vrhl na mě. Přikývla jsem a snažila se ho dostat jinam. Uslyšela jsem výkřik. Pohlédla jsem tím směrem a uviděla Rukiho padajícího k zemi. Pravou polovinu hrudníku měl zalitou krví. Za ním byl Azusa.
„Ne!" křikla Amare a vrhla se k němu, „No tak! Vstávej! Ruki!" Polil mě ledový pot.
Amare znovu zakřičela a kolem ní se objevila černá mlha.
„Zabít...Zabít..." mumlala a oči jí žhnuly jasnou červení. Pak se jako blesk vrhla na vlka a zlomila mu vaz.
Ucítila jsem, jak mě něco přitlačilo k zemi a nad mnou se ozvalo zavrčení. Ucítila jsem horký, páchnoucí dech. Pevně jsem zavřela oči a čekala, kdy se mi do krku zaboří zuby.
*Pomoc...*
Někdo vlka srazil stranou.
„Do čeho jsi se to dostala, Kami-san?" řekl nějaký hlas.
Poznala jsem Shua.
*Co tu dělá?*
„Vysvětlení počká. Teď musím udělat jinou věc. Slíbil jsem to tvé matce." řekl a kousl se do prstu. Poté mi ránu přiložil k ústům a donutil mě trochu jeho krve polknout. Ucítila jsem horko.
ČTEŠ
Krev Posvátných (Diabolik Lovers FF)
FanficVše to znovu začíná... Minulost se s přítomností prolíná... Had svedl tě na zcestí... Vykoupeno tvou bolestí... Varování nedbala... ...a přesto jablka trhala... Jedno sousto prokleté... ... v pekle oba skončete... Kola osudu roztočena... Zakázaná j...