Family 3...

Část 1

Prologue - Tell me the story

Pohled Teresy:

Klaus se usmíval a nabízel mi, ať se napiju jeho krve. Jsem mrtvá, nebo sním? Je to ten lék? Během sekundy jsem ho poslechla a zaťala své zuby do jeho ruky. Cítila jsem, jak mi to pomáhá, pomalu jsem získávala zpět svou životní sílu, kterou jsem před pár dny ztratila díky jednoho ubožáka. Ať věří tomu, že si ho najdu a zabiju ho, a to pěkně bolestně. Pootevřela jsem oči, teď už jsem se dívala do těch Klausových. Usmíval se na mě.

"Proč jsi mě nezavolala?" nechápal. Snažila jsem se trochu narovnat, naštěstí mě zachránila Elena."Všichni ven," zavelela, "postarám se o ni..."

"Chceš jí darovat krev, lásko?" zeptal se Klaus s velkým úsměvem. "Ale dobře, budu tě čekat ve vile," mrkl na mne a zmizel. Chvíli jsem ještě koukala neznámo kam, ani nevím, co se dělo dál. Má mysl už byla jasná a já si pamatovala na to, co mi bylo odepřeno. Damon i Stefan zmizeli a v místnosti zůstala jen Elena, sedla si na kraj postele.

"Přinesu ti krev," navrhla mi. "Ve sklepě je jí dost," vysvětlila. Než však dokázala odejít, chytla jsem jí za ruku.

"Eleno, něco se stalo. Když jsem byla mimo, když mě Jeremy donesl. Nevím, jestli si se mnou moje mysl jen hrála, nebo se mi vrátily vzpomínky, ale... Už si pamatuju celé dvacáté léta, měla jsem je před tím trochu zamlžené, ale teď... chci říct, byla jsem s Kolem, chápeš? Řekla jsem mu, že ho miluju," drtila jsem jí ruku, Elena ale nevypadala nijak překvapeně, jen přikývla a tvář měla velice nejistou. "Damon ti to řekl, že?" hádala jsem a pustila jí. Ona velice nejistě přikývla.

"Tereso, ono jde o to, dozvěděla jsem se to v den, kdy tě pokousal ten vlk. Damon říkal, že zmizel...""Vím, proč zmizel," zarazila jsem jí hned v počátku. "Zmizel, protože se v té době nechtěl nijak vázat, ale slíbil, že si mě najde, že si mě získá zpět bez toho, aby mi vrátil tyhle vzpomínky," šeptla jsem. Hnědovláska nahlas polkla.

"No, to probereme potom," rozhodla a zvedla se. "Jdu ti pro tu krev," řekla a šla ke dveřím. Doufala jsem, že to Damonovi neřekne, alespoň na dnes. Vylezla jsem z postele a přešla k obrovskému zrcadlu. Vypadala jsem úděsně, rozhodla jsem se pro dlouhou sprchu, zalezla jsem do koupelny a shodila ze sebe to špinavé oblečení od krve. Doufala jsem, že už to nikdy nezažiju, bylo to hrozné, byla jsem jako v jednom ohni. Někdo zaklepal na dveře od koupelny.

"Za chvíli tam jsem," křikla jsem a doufala, že to její lidské uši slyší. Lidské... chce být upírem, upřímně, bylo na čase. Slíbila jsem jí, že ji proměním, až se uzdravím, jo a Stefan mi slíbil cestu na severní pól k tučňákům, to mu budu muset ještě připomenout. Nevím, jestli bude chtít být upírem, po tom, co tady viděla.

Jen v ručníku jsem vyšla ven, Elena mi zrovna převlíkala postel.

"Děkuji," špitla jsem a šla do šatny, která byla napravo od koupelny. "Mimochodem děkuji, že jsi tak nějak vyhnala všechny z mého pokoje," zasmála jsem se.

"Není zač, viděla jsem, že jsi v koncích," mrkla na mne. Převlékla jsem se do prvních věcí, co jsem našla, možná, že jsem si to měla prvně prohlédnout, jelikož jsem si na sebe oblékla černé upnuté kalhoty a růžové tílko, ani nevím, že něco takového vlastním.