Family 3...

Část17

Chapter seventeen - Broke up

Posadila jsem se v obýváku a nalila si trochu burbonu, muselo mi jednoduše přeskočit. Najednou se otevřely dveře, postavila jsem se a šla do haly.

"Ahoj," pozdravila jsem Stefana, který právě přišel, vypadal celkem smutně, myslela jsem, že bude jásat, nebo něco podobného. Avšak smutek nebyl jediný, čeho jsem si všimla, jeho košili zdobila krev, která rozhodně nebyla umělá. "Stalo se něco?" zeptala jsem se opatrně, jelikož nic neřekl. Ticho přehlučil jen můj hluboký nádech.

"Rozešli jsme se," řekl nakonec, vzal mi z ruky burbon a pokračoval do obýváku, posadil se a podíval se na svůj vytažený deník, která Damon neschoval, jak mě.

"Proč?" nechápala jsem. "Myslela jsem si, že vám to vydrží," přiznala jsem. "Ty jsi ji..." ukázala jsem na krev.

"Ne! To ne, ale někoho jsem zabil," špitl. Vytřeštila jsem na něj své oči.

"Stefane, ty víš, že nemám nic proti lidské krvi, i zabíjení, je to naše podstata, ale ne ve velkém množství..."

"Bojíš se, že jsem do toho zase spadl?" zasmál se. "Kéž by, ani nevíš, jak moc bych chtěl, na ničem, ani na nikom by mi nezáleželo!" křikl. Slyšela jsem, jak zavrzaly parkety, to už u mne stál Damon.

"Chci spát, Elena chce spát, nechcete si ten váš rozhovor nechat na ráno?" navrhl nám opatrně.

"Trhni si!" zamračila jsem se na něj. "Teď tady řešíme něco mnohem důležitějšího," dupla jsem si.

"Budu hrát, že mě to zajímá, Stefe, co se ti přihodilo?" zeptal se až příliš soucitně. Stefan jen protočil oči.

"Díky za tvou starost, Damone, ale tobě se zpovídat nebudu," šeptl Stefan a napil se. Prudce jsem se nadechla, vzala Stefanovi sklenici z ruky a položila jí na stůl.

"Půjdeme na chvíli ven," navrhla jsem mu a táhla ho ke dveřím. "Takže jednou jsem si dala předsevzetí, že tě naučím lovit. A to taky dodržím," prozradila jsem mu odhodlaně. Slyšela jsem posměšek. "Poslouchej mě, jestli si z toho budeš dělat legraci, zavolám Lexi, ta tady přijede, jako na bílém koni, dožene tě znovu na zvířecí dietu a bude tě mučit! Tak si vyber, chceš se to naučit, nebo trpět?" dala jsem mu na výběr ze dvou alternativ.

"Dobře, ale stejně to nebude fungovat," pokrčil rameny. Drápla jsem ho za jedno rameno a vedla ho hlouběji do lesa, museli jsme jím projít, abychom se dostali do středu města. "Došlo ti, že teď už nebude nikdo venku?"

"Někoho najdeme v Grillu," odbyla jsem ho a vedla ho až před podnik. "Zůstaneš tady, někoho ti přivedu, jasné? Ani se nehneš!" poručila jsem mu. Všimla jsem si, že znovu protočil oči, zřejmě si myslí, že jsem úplně pitomá. Otevřela jsem dveře od podniku, rozhlédla se kolem, u jednoho stolu seděl muž - sám, jasná volba. Přisedla jsem si k němu. Měl skoro blond vlasy a modré oči.

"Ahoj," oslovila jsem ho a mrkla na něj. Pokřiveně se usmál. "Jsem Teresa," představila jsem se mu.

"Josh," řekl okamžitě. "Nejsi mladá, abys tady byla tak pozdě a sama?" vyptával se.

"Když myslíš... Teď půjdeš se mnou a nebudeš se na nic ptát, nic neřekneš." Rychle mi přikývl a já se usmála. Miluju, když neodporují. Chytla jsem ho za ruku a dovedla ho ke Stefanovi.

"To tam nebyla nějaká holka?" postěžoval si, hodila jsem po něm nepříčetný výraz.

"Ne, ale znám jednu, co ti brzo nakope zadek!" upozornila jsem ho a trochu se pousmála. Nahlas polknul a přikývl. "Tak do toho..." pobídla jsem ho.

"Víš, že nedokážu přestat," varoval mne. Odkašlala jsem si, věděla jsem, že to jinak nepůjde. Naklonila jsem se nad muže a zabořila jsem mu do krku své tesáky.

"Teď ty!" poručila jsem mu, ten Josh byl úplně mimo, chudák... Stefan se zhluboka nadechl a tentokrát začal pít on. Přitlačil ho na stěnu. "To stačí, Stefane," řekla jsem potichu. "Stefane," zopakovala jsem jeho jméno, "Už dost!" křikla jsem. Opět nic. Veškerou svou silou jsem ho odstrčila, Josh se svalil k zemi, ještě žil. Dala jsem mu trochu své krve. "Vstaneš a na tady to celé zapomeneš..." Jak jsem řekla, tak udělal. Pohlédla jsem na svého bratra.

"Já to říkal," utřel si svou pusu, kdybys tu nebyla, zabil bych ho.

"Ale já tady byla. Zlepší se to, určitě ano," slíbila jsem mu. "Stefane, chtěla jsem se na něco zeptat," přiznala jsem, když jsme si to mířili zpátky do penzionu.

"Tak do toho," vyzval mne.

"Vlastně mám dvě otázky," opravila jsem se, "proč jste se rozešli?"

"Hmm, ona je čarodějka, prý není ten typ, co by přímo upíry nenáviděla, třeba s tebou se baví, ale aby s jedním chodila... Prý to je na ní moc, a taky prý někoho potkala," špitl.

"To je mi líto. Věřím tomu, že si jednou někoho najdeš, navíc... o jedné bych věděla," mrkla jsem na něj spiklenecky.

"Jestli mi řekneš o Rebekah, tak tě vlastnoručně uškrtím," zasmál se a já se k němu přidala.

"Pořád se na tebe ptá, prý... Je Stefan doma, půjde tam a půjde tam?" napodobila jsem její hlas. "A co Lexi?" nadzvedla jsem jedno obočí. Rychle zavrtěl hlavou.

"Před pár měsíci bych ti řekl, že nevím, ale teď? Je jako moje sestra, nefungovalo by to. No, chtěla ses zeptat ještě na něco, svůj milostný život si snad vyřídím sám," pročísl si vlasy.

"Neznáš někoho se jménem Silas?" přimhouřila jsem oči a čekala na jeho reakci. Nevypadal nijak překvapeně.

"Ne, nikdy jsem to jméno neslyšel," zavrtěl hlavou a společně jsme se vrátili do penzionu.