Family 3...

Část 29

Chapter twenty - nine - Katia

"Katia," vyslovila jsem jméno své dvojnice a rychle se otočila na Nika. Upřeně se na mne díval, a poté přikývl, jako by mu to už taky došlo a souhlasil se mnou.

"Kdo? Jaká Katia?" nechápal Kol, cítila jsem, jak se přiblížil kým zádům.

"Nerozumím tomu, všechno o Silasovi se dozvěděl od ní, musela mě znát..."

"Tím si nejsem jistý, lásko, Kolovi stačí málo," usmál se, trochu naklonil a podíval se na svého bratra, "jaké to bylo, Kole? Věřím, že skvělé, ale asi bych ti měl říct jednu malou věc. Jde o to, že jsi nebyl s Teresou, ale s její dvojnicí, takže..."

"Cože? Chcete mi říct, že Teresa má dvojnici?" řekl celkem rozzuřeně, otočila jsem se, vypadal, jako by chtěl začít vraždit. "Je to blbost, tohle sis vymyslela, Tereso? Prostě nemůžeš přiznat svému milému, co se stalo mezi námi?" zasmál se. A už je to zase tady.

"Myslíš si, že bych se s tebou vyspala? Řeknu to takhle, i kdybych se s Nikem rozešla, o tebe bych už ani nezavadila pohledem, rozumíš?" povytáhla jsem jedno obočí.

"Jistě, budeme dělat, že tomu všichni věříme," přistoupil ke mně blíž, lehce mě pohladil po tváři, se proti tomu bránila, chytla jsem ho za zápěstí.

"Řekla jsem, že je konec, běž si třeba za Katiou, mě je to jedno!" křikla jsem po něm, v mém mozku se zpracovávalo několik věcí. I když k němu už nic necítím, něco v zadní části mozku mě tlačí, že bych měla žárlit, alespoň okrajově. Vždyť se přece vyspal s mou dvojnicí, proboha. Kol se na mě zářivě usmál.

"Jak si přeješ, mě to vadit nebude," šeptl a vyřítil se ze dveří, zuřila jsem, chtěla jsem do všeho kopat, do všeho kolem sebe.

"Chci jít za tou děvkou, Niku! Hned teď!" křikla jsem. Původní se na mne vážně díval.

"Jak myslíš, ale nebude lepší, když jí najdeme ráno?" povzbudivě se na mne usmál.

"Právě jsem se dozvěděla, že se Kol vyspal s mou dvojnicí, o které jsem se dozvěděla před pár dny, navíc je ve městě. Opravdu jí chci hledat teď," rozhodla jsem. Nik jen nadzvedl jedno obočí a nakonec přikývl, ale neskryl svůj pokřivený úsměv. "Mimochodem, ještě tě nepřešlo stálé praní se s bratrem?"

"Pokud jde o tebe, tak ne," mrkl na mne a přitáhl si mne blíž. "Víš jistě, že k němu už nic necítíš?" ujišťoval se.

"Vybrala jsem si tebe, už naposled, Klausi!" vyslovila jsem jeho jméno tvrdě. On se zasmál."Neměl jsem se ptát, už jsme zase u Klause, od tebe se mi líbilo, když jsi mi říkala Niku," přiznal se mi.

"Och, jak sladké!" ozvalo se ze schodiště, rychle jsme se otočili, přede mnou už teď stála má podobizna. Vypadala naprosto, jako já. Měla dokonce stejný účes, černé vlasy se jí kroutily až ke konečkům, dokonce dobrá délka. "Možná jsem využila nesprávného bratra," uchechtla se. 

"Řekni, jak by se ti líbilo, kdybych si půjčila i druhého bratra?" nakrčila čelo, Nik zatím nic neřekl, určitě jí teď pozoroval. Ladně se přiblížila k původnímu, který měl přimhouřené oči.

"Jak dlouho už mě sleduješ? Jak dlouho už víš, že máš nějakou dvojnici?" vyptávala jsem se.

"Asi od prvního dne, co ses narodila, maličká. Tvoje máma byla dcerou čarodějky, která měla mámu, která měla mámu... chápeš, tak to jde dál, až se dostáváme ke mně, nezamlouvám, že jsem Silase trochu oblbla, aby ze mě udělal druhou nejsilnější bytost na celém světě, tedy, teď už třetí," pohlédla naštvaně na Nika, který jí opětoval stejnou grimasu. "Každopádně, teď se mu tak trochu vyhýbám, přece jenom nebyl nejlepší nápad mu podrazit nohy a nechat ho hnít v jedné kryptě, ze které jsi ho vytáhla ty!" ukázala na mne. "Říkala jsem si, jak může být někdo tak pitomí a probudit ho, ale najednou jsem uviděla tvého bratra, sladký, nemyslíš?" zasmála se a kroužila kolem nás, jako sup.

"Upřímně, nedokázal jsem si tě představit," prohodil Nik a šel se posadit, zřejmě si chtěl celý příběh poslechnout, nalil tři sklenice vína a podal nám je. "Pokračuj, lásko. Zajímá mě to," mrkl na ní.

"Drsný Niklaus, šíří se o tobě zvěsti, upřímně jsem se nemohla dočkat, až se s tebou setkám," usmála se na něj.

"To vysvětluje, proč jsi skočila do postele s jeho bratrem," přikývla jsem a napila se.

"Nebuď melodramatická, Tereso. Ani jsem nemusela hrát tvou roli přesvědčivě, ten kluk je do tebe zamilovaný, až po uši," prohlásila a sedla si do křesílka naproti Nikovi. "Nevadí ti to?" ujišťovala se.

"Asi bychom se měli vrátit k mým bratrům..." začala jsem, její zelené oči se na mne ukotvily.

"Jistě, tvoji bratři. Upřímně, nevím, který z nich je víc, ehm, poprvé lituju své vizáže, upřímně. Damon by stál za hřích," pokřiveně se na mne usmála. "Každopádně, to jsem zajela víc do detailů, čarodějky, ty mrchy, zajistily něco neuvěřitelného. Nečekala jsem, že spojí naše rodiny! 

Tedy, čekala jsem svou kopii trochu přesnější, tahle má vady, ráda bych jí vrátila," mrkla na mne

"Takže, co jsi vlastně zač?" doprošoval se odpovědi Nik a vyletěl ze sedačky.

"Řekněme, upír s dvakrát větší silou, než jsou tvoji sourozenci. Není to krása, Silas měl trochu jiný postup, jak ze mě udělat nesmrtelnou. Bylo to lepší než jedna ubohá výměna krve a bum... čisto prázdno. Smíchal svou krev s mojí několikrát, a na mé nakrmení použil čarodějku, která byla původní babička. Asi jsem ti zabila bábinu..."