Family 3...

Část 15

Chapter fifteen - Emotions off

Mystic Falls, současnost:

Dveře se rozrazily, seděla jsem v jednom s křesel a začetla se do Stefanových deníků, vím, že to není zrovna dvakrát milé, ale nudila jsem se, na Nika jsem byla momentálně trochu naštvaná, jasně jsem mu řekla, že toho hajzla chci zabít sama. A on mu normálně vyrve srdce.

"Ale ne, sestřička se nám vrátila z bitvy," prohlásil Damon, na sobě už neměl klobouk, ani ten černý svršek, jen košili. Elenin kostým vypadal velice věrohodně, trochu jsem se pousmála.

"Kdepak máte Stefana?" zajímala jsem se.

"Já nevím, vlastně ani nešel s námi, a když nad tím tak uvažuju, neviděla jsem tam ani Bonnie," uvažovala. Zřejmě tady mají všichni dlouhou noc. "Jak to, že nejsi u Klause?" Povzdechla jsem si a položila deník na stůl.

"No, naštval mě. Zabil Masona, i když jsem mu jasně řekla, že to chci udělat sama," založila jsem si ruce na hrudi. "Jenom proto, že zmínil Marcela!" postěžovala jsem si. Damon se zasmál.

"Budeš to mít s ním těžké, to je tak, když se sejdou dvě vzpurné povahy," řekl si klidem a nalil si burbon. Elena si sedla vedle mě.

"Ale mohla jsi přece skončit i hůř, ne?" zasmála se. Zamračila jsem se na ni, nechápala jsem, o čem to mluví, naráží tím snad na Kola? "Damon mi vyprávěl o cukrátku," šeptla. Hodila jsem po bratru velice nemilý výraz, který jasně naznačoval mé antipatie k němu.

"To je už ale velice dávno," zakoulela jsem očima. "Díky bohu, byl to nehorázný kretén," postěžovala jsem si.

"Chtěla jsem se zeptat," podívala se na mne Damona přítelkyně a usmála se, "platí to New Orleans?" nadzvedla jedno obočí.

"Jo, určitě, moc se těším. Společně si to tam užijeme," kývla jsem. Viděla jsem na Damonovi naštvání, zřejmě nebyl pro, aby Elena jela se mnou.

"A Klaus jede s vámi?" napadlo ho.

"Určitě, ale nebudeme tam s ním, má nějaké svoje zařizování," vysvětlila jsem ve zkratce. 

"Neboj, Elenu ti vrátím," mrkla jsem na něj. Elena se naklonila dopředu a sebrala knížečku v kůži.

"Stefanův deník..." podivila se. "Netušila jsem, že je taky čteš," pousmála se.

"Taky?" vzala jsem jí deník z rukou.

"Damon si z nich píše čtenářský deník." Bratr se zasmál a vytrhl mi ho.

"Jaký sis vzala rok?" podíval se na první stránku. "Ach, rok 1888...," odmlčel se a začal číst. 

"Srpen, 1888... Četl jsem novinové články, které píší o hrozném vrahovy, jménem Jack Rozparovač. Nevím, jestli mám věřit, tomu, že je to člověk. Co když je to upír? A co když to není jenom jedno monstrum? Nacházím se v Londýně, ve kterém teď žije i Damon a Teresa. Mám špatný pocit, že oni jsou rozparovači. Damon si jí obmotal kolem prstu, je chladná, jako on! Nevím, jestli půjde vrátit zpátky, napáchal s ní až moc škody. Musím ji dostat zpátky do světla, nechci, aby skončila, jako on!" dořekl, celou četbu se snažil udržovat Stefanův tón, napodoboval jeho hlas.

"Tak proto ten kostým," plácla se do čela Elena. "Byli jste opravdu ti rozparovači?" pohlédla nejdřív na mne a poté na mého bratr. Oba dva jsme se začali smát.

"Ne, to rozhodně ne!" zavrtěla jsem hlavou. "Nebyli jsme svatí, vlastně jsme byli hrozní, ale za moje chování mohlo to, že jsem měla vypnuté emoce," šeptla jsem.

"Ty jsi měla vypnuté emoce?" vykulila na mne své hnědé oči. Mírně jsem přikývla.

"Ale který upír neměl?" pozvedla jsem ramena. "Mohl za to jeden upír, jmenoval se Samuel. On mě k tomu tak nějak donutil, něco ve mně se zlomilo a já ho poslechla, víš?"

"Byl to kretén a parchant. Snažil jsem se jí z toho dostat, ale ona nechtěla. Chvíli jsem jí nechal v tom, že se mi líbí, že se jí vyply emoce, ale potom jsem jí vrátil do reality," bouchl rukou do stolu, až Elena nadskočila, jak se lekla.

"Tolik k Londýnu," uzavřela jsem to téma. "Eleno, do toho New Orleans odjíždíme asi za týden, tak nějak. "Dej si svoje věci dohromady," poradila jsem jí a pomalu se zvedla. Rychle mi přikývla.

"Znělo to, jako bys jí chtěla někam odvést a už jí nevrátit," konstatoval Damon. Elena se zasmála.

"Ne, jde o tom, že to musím probrat s Jennou, chápeš?" zalhala. Pomalu jsem odešla do svého pokoje. Nevím, čím to bylo, ale přepadla mne chmurná nálada, měla jsem chuť své emoce znovu vypnout, udělat jen cvak - nikdo není doma. Necítila bych, jen bych věděla, že to je super, jako bych byla naložená v heroinu, nebo vykouřila velké množství trávy. Bylo by mi všechno jedno. Ale proč? Teď jsem šťastná, mám Nika... Mám jen depresi, tím to bude.