Family 3...

Část 18

Chapter eighteen - Silas I. part

Pohled Damona:

"Damone!" křikla Elena a posadila se. Celkem mne to vyděsilo. "Víš, koho tvá sestra přeměnila, když jí pokousal ten vlkodlak?!" Zamračil jsem se na ní.

"Ehm, no, vím, že někoho zabila, nějakou holku, co v sobě měla upíří krev," matně jsem si vzpomněl.

"Ano, nějakou holku, Vicky Donovenovou, Mattovu sestru, má to však jeden velký háček, Damone. Ta holka je už více než půl roku mrtvá!" nakrčila čelo. "Jeremy jí oplakal, pamatuju si to, mám o tom i zápis v deníčku..."

"Víš jistě, že přeměnila právě Vicky? Kdo ti to řekl?" vrtěl jsem nad tím hlavou.

"Zmínila se mi o tom, úplně se mi to vykouřilo z hlavy. Vím, že jí zabil upír, a taky vím, že zemřela v době, kdy jsi tady přišel," šeptla.

"Možná, že jsem to byl já, Eleno, nebo spíš je velice pravdě podobné, že jsem to byl já. Možná jsem ji nezabil, jenom to tak vypadalo," podal jsem jí návrh na racionální vysvětlení.

"Měla pohřeb," argumentovala mi.

"A nemá třeba dvojče?" napadlo mě hloupě. Rychle zavrtěla hlavou a vstala z postele. Bylo už kolem deváté ráno, oblékla si župan a vyletěla z pokoje, jako namydlený blesk. Povzdechl jsem si, tušil jsem, že jde navštívit mou sestru. Něco jsem na sebe hodil, abych se tady nepromenádoval nahý, moje sestra by to zřejmě brala, jako za krajně nevhodné, netuším proč.Elena chtěla zaklepat, ale já jsem vzal rovnou za kliku a otevřel dveře. To co jsme viděli v jejím pokoji, jsem neměl zapotřebí. Klaus si zrovna oblékal tričko, naštěstí - kalhoty už měl. Moje sestřička stále spala v posteli.

"Víš, že je nevhodné se vypařit dřív, než dáma vstane?" přimhouřil jsem oči.

"Neučili tě klepat? Vyřiď jí, že už jsem musel jít, ale ať se potom staví..." V ten moment zmizel. Moje sestra spala, někdo by řekl, že by mohla vstát, když jsme způsobili takový hluk.

"Vstávej!" křikl jsem, sestra velice opatrně rozlepila oči, když zjistila, že to jsem já, přitáhla si peřinu až ke krku.

"Myslíš, že jsem viděl něco, co jsem nikdy neviděl?" uchechtl jsem se. V ten moment se už uráčila přijít i Elena. Posadila se na její postel.

"Co tady děláte?" přecedila skrz zaťaté zuby.

"Klaus ti vzkazuje, že už musel jít a máš se za ním stavit," zopakovala po něm hnědovláska. Teresa na mne vytřeštila oči.

"Vy jste potkali Nika?!" řekla o oktávu výš. Sedl jsem si vedle Eleny.

"Zamykejte si," doporučil jsem jí. "No, jde o to... Ty jsi zabila Vicky Donovenovou?!" Už zde chyběla jen lampička, kterou bych jí svítil do obličeje. Praštila svou hlavou do polštářů.

"Vážně? To jako fakt, vy jste tady přišli proto, abyste se mě zeptali na věc, kterou jsem řekla už stokrát? Ano, zabila, ale měla v sobě upíří krev, jasné? Chtěla zemřít," hájila se.

"Jde o jednu menší drobnost, tu holku jsem už zabil před víc než půl rokem... Což znamená, že tu něco nehraje." Teresa se nadzvedla a nevěřícně se na mne podívala.

"Tak jsi ji asi nezabil, nebo měla dvojče," uzavřela případ. Pohlédl jsem na Elenu, jako bych jí to už jednou neřekl.

"Ta holka měla pohřeb a dvojče určitě neměla," zopakovala to stejné, co mě.

"Fajn, tak nevím... dejte mi svátek, chci spát, jsem unavená," zavřela oči. "Pokud chcete, můžu odpoledne zajít za Jeremym," slíbila nám.

"Už je odpoledne..."

"Když myslím odpoledne, myslím tím pozdní odpoledne - neboli večer," přetáhla si deku přes hlavu. Poznal jsem, že tady už nemá cenu nic řešit.

Pohled Teresy:

Zazvonila jsem na dveře Gilbertů, i hned mi otevřela Jenna. "Ahoj," pozdravila mne. "Elena tady není," zamračila se na mne.

"Já vím, že ne. Je s mým bratrem, já jsem pro změnu přišla navštívit toho jejího," mile jsem se usmála. Rychle přikývla.

"Tak pojď dál, je v obýváku," ukázala. "Dám ti radu, je dneska nějaký podrážděný, tak ho nenaštvi, mě se to povedlo už třikrát," zasmála se.

"Hej, co mě pomlouváš," zamračil se na svou tetu a přešel blíž. "Ahoj, co tady děláš?" nechápal.

"Chtěla jsem si promluvit," povzdechla jsem si. "Půjdeš na chvíli ven?" navrhla jsem mu. Jen přikývl, neřekl Jenně ani ahoj, prostě vyrazíl.

"Ahoj, Jenno," já byla tentokrát ta vychovanější.

"Tak začni, o čem jsi chtěla mluvit?" načal rozhovor. Nahlas jsem polkla.

"Ta holka, kterou jsem zabila, a z ní potom stal upír," připomněla jsem mu, "nemá být... mrtvá?" povytáhla jsem jedno obočí. Jeremy se zahleděl do země. "Co o tom víš?" křikla jsem po něm.

"Vrátil jí zpátky... Řekla, že je zpátky a chce být upírem, řekla mi jen jeho jméno..."

"A to?" popohnala jsem ho.

"Silas..."***