Family 3...

Část 7

Chapter seven - Ring

"Už se těším," zasmála jsem se. Trochu jsem odstoupila, rozběhla se a skočila dolů. Skočila jsem do vody po nohou. Potopila jsem se, voda byla příšerně ledová, i když počasí bylo letní. Když jsem se vynořila, viděla jsem před sebou Damona, velice naštvaného a mokrého Damona, chtěla jsem se dát na útěk, tak jsem se otočila, ale z téhle strany už na mě čekal Stefan.

"Fajn, tak jsem asi prohrála?" špitla jsem. "Ale vy přece odpustíte chudince sestřičce, že ano. Pamatujete, že mě pokousal vlkodlak, no... ehm," oba dva se ale stále přibližovali. "A Stefane, přece jsi mě chtěl vzít, někam pryč, když mě zabijete, tak bys mě přece už nemohl vzít nikam," pousmála jsem se nervózně.

"Řekni, že mě máš raději a odpustím ti," založil si ruce v bok Damon. Nahlas jsem polkla.

"Rozmysli si, co řekneš, Tereso, mohlo by to špatně dopadnout," smál se Stefan. A v tom je přesně nevýhoda, když máte dva přes sto let staré bratry. Všichni tři jsme se ocitli pod malou skalkou, kde na nás voda nemohla, byl tu pěkný stínek.

"Miluju vás oba dva a vy to víte, protože kdyby ne, musela bych se z vás jednoduše zbláznit," mrkla jsem na ně.

"Mimochodem, dlužíš mi nový mobil," podotknul Damon a vytáhl něco z kapsy, co možná vážně kdysi byl mobil. Protočila jsem oči a založila si ruce.

"Ne-není tam to Klaus?" ukázal mi někam k lesu, rychle jsem se otočila, ale to jsem dělat neměla. Damonovy rychlé prsty mi vzaly prsten. Nechápavě jsem se na něj podívala.

"Co, co to děláš, Damone?" nakrčila jsem čelo. Oba dva se ode mě začali rychle vzdalovat, aby byli co nejblíž slunci. "Kluci, to přece nemůžete. To není vtipné!" křičela jsem.

"My se bavíme," odpověděl mi Stefan rychle.

"Damone, vrať mi můj prsten!" ječela jsem, jako smyslů zbavená. "Stefane, udělej něco!"

"Pomsta je sladká," zasnil se starší z bratrů. "Měla by ses trochu opálit, sestřičko, ale být tebou, používám silný faktor, nechceš se přece ugrilovat," zasmál se a Stefan se k němu přidal. Oba dva už stáli na souši, tam, kde na ně svítilo slunce a já tam nemohla.

"To, to tu mám stát jako až do večera?" řvala jsem. "No tak, neblbněte, já se už nebavím... Kluci, vraťte mi můj prsten! Prosím, omluvím se vám, vážně! Koupím ti nový mobil, Damone!"

"Slíbili jsme ti pomstu, příště bude větší," křikli za mnou a zmizeli.

"Tak si naserte!" křikla jsem a udeřila rukou na hladinu vodu. Idioti jedni, ale tady to jim dám pěkně sežrat. Jak mi to mohli udělat? Sedla jsem si na malou skalku, co byla ve stínu a nudila se. Vážně jsem nevěděla, co mám dělat. Nedivila bych se, kdyby Stefan zašel ještě za Bonnie, a poprosil jí, aby dnes zařídila, aby slunce nezapadlo. Oni by se bavili.

Pohled Damona:

"Zabije nás," konstatoval Stefan, když jsme dorazili domů a já položil na stůl její prsten. Bratr si ho ale vzal do ruky.

"Nezabije, jsme dva," připomněl jsem mu.

"Co je to za prsten? Ten jí přece Katherine nedala," hodil mi ho zpátky, ať si ho taky prohlédnu. Nebyl to prsten od Katherine, tady ten byl ve tvaru kytky a uvnitř byl všem známý kámen. 

"Odkud ho má?" zeptal se mne vážně.

"Nemám páru," přiznal jsem. "Možná od Klause," pozvedl jsem ramena.

"Ale od toho už má přece náušnice," připomněl mi.

"Tak jí dal set," rozhodil jsem rukama.

"Ale ty náušnice se nehodí k prstenu," znovu mi oponoval, už mi to lezlo krkem.

"Tak ho má od Kola, kdo ví," zaimprovizoval jsem. "Nebo si ho koupila na blešáku..." protočil jsem oči a položil ho na původní místo. Najednou někdo zaklepal, můj bratr se rychle hnal ke dveřím a otevřel.

"Je tu Teresa?" ozval se známý hlas. Ten Klaus si nedá pokoj, stále mi bude obtěžovat sestru! Vzal jsem prsten a mířil jsem si to k nim.

"Není, odpočívá ve stínu," prohlásil jsem. "Je támhle v lese, zapomněla si prsten, chudáček..." prohlásil jsem a hodil mu ho. Klaus chvíli prsten pozoroval.

"Odkud pak ho má?" nadzvedl jedno obočí. "Měla jiný, pokud si dobře pamatuju."

"Nevím, ale měl by sis pospíšit, nebo ti uteče," doporučil jsem mu. "I když pravda, nemá prsten," zasmál jsem se a praštil se do čela. Neváhal jsem ani chvíli a dveře zabouchl.

"Proč jsi mu řekl špatné místo?" zajímal se Stefan.

"Pravá láska si vždy najde cestu," zasnil jsem se.