Family 3...

Část 16

Chapter sixteen - Dream

Otevřela jsem dveře od pokoje, málem jsem měla infarkt, když jsem se podívala na svou postel. Nenuceně si na ní hověl Kol. Zabouchla jsem dveře.

"Co tady děláš?" vyjela jsem na něj a okamžitě pustila vodu, aby nás náhodou Damon neslyšel.

"Jak jsem řekl, chci o tebe bojovat," šeptl teď už těsně do mého ucha.

"Boj si prohrál, Kole. Řekla jsem to snad jasně, ne? Vybrala jsem si Nika, rozumíš? A ty by ses měl přes to přenést," poručila jsem mu. Povzdechl si a namotal si pramen mých vlasů na prst."Co kdybychom se šli projít?" navrhl mi. Protočila jsem očima.

"Chci jít spát," zpražila jsem ho pohledem a odstoupila od něj, "sama," dodala jsem spěšně. 

"Mimochodem, kde máš kolík? Nechtěl bys mi ho znovu namířit k srdci?" řekla jsem více než ironicky. Uchechtl se.

"Vždyť víš, že bych tě nezabil, pojď se na chvíli projít..." přemlouval mne.

"Chodím s tvým bratrem!" štěkla jsem. "Bylo by to hodně divné, navíc, jak jsem řekla, jsem unavená. Chci jít spát..." Kol si znovu lehl do mé postele.

"Fajn, tak ti budu vyprávět pohádku na dobrou noc," rozhodl si. Zastavila jsem se v pohybu."Jak ti mám ještě neznačit, abys mě nechal být? Pokud si chceš něco dokázat, nebo... co já vím, miluju Nika," poprvé jsem to řekla někomu jinému, než jemu. Řekla jsem to nahlas a netřepal se mi u toho hlas. On se rozesmál.

"Ach tak, tak to ti potom přeju, jen bych tě měl upozornit, že ten tvůj Nik není zrovna na delší vztahy," mrkl na mne, ale stále nechtěl odejít.

"Ty vlastně jsi, zapomněla jsem," plácla jsem se do čela. "Pokud mi chceš znovu vyprávět ten příběh o tom, jak tě chtěl najít a zabít otec, ušetřím tě času, znám ji!" křikla jsem po něm. Zvedl se a zamířil za mnou, tentokrát pomalu. Dotkl se mé tváře. "Přestaň," špitla jsem a chytila jeho ruku.

"Dlužíš alespoň jednu skleničku v Grillu," začal na novo.

"Nedlužím ti nic," sykla jsem. Chytil mne kolem pasu a přitáhl si mne blíž. "Přestaň," snažila jsem se vyprostit z jeho sevření, odstrkovala jsem ho od sebe, ale on byl příliš silný.

"Dej mi ještě jednu šanci," opřel se o mé čelo. "Prosím, moc chci druhou šanci..."

"Je mi líto, měl jsi ji, promrhal jsi ji. Kole, ty jsi vlastně druhou šanci dostal!" konečně se mi podařilo vyprostit se z jeho sevření a o kousek odstoupit. "A naložil si s ní špatně! Smazal jsi mi paměť, chtěl jsi mi zabít bratra..."

"Pokud si dobře pamatuju, Nik byl ten, co chtěl zabít Damona, jako prvního!" ohradil se. Nevěřícně jsem kroutila hlavou.

"Myslím, že bys měl jít," uzavřela jsem to a ukázala na okno. Naštvaně odkráčel a zmizel. Cítila jsem se zvláštně, něco ve mně se hroutilo, jako bych uzavřela jednu kapitolu mého života, zradila jí. Vypnula jsem vodu a rozhodla se jít se osprchovat. Nechala jsem na sebe stékat až přehnaně horkou vodu, vzduch naplnila jahodová vůně, ze které mě až bolela hlava.

Zabalila jsem se do osušky a převlékla se do lehké noční košilky, která více ukazovala, než-li skrývala, ale to je asi účel tohoto oblečení. Zachumlala jsem se do peřiny a zavřela oči. Věděla jsem, že sním, ale i tak mi srdce tlouklo a já nevěděla, co to znamená. Procházela jsem se po nějakém ostrově, byla noc a všude kolem byla zvířata, slyšela jsem je. Se zvuky přírody jsem však slyšela šepot, můj hlas, stále dokola opakoval Silas. "Silas, osvoboď ho. Musíš ho přivést zpět!"

Prudce jsem se nadechla, to mne vyhodilo do sedu. Stále jsem lapala po dechu. Znala jsem to místo, tento sen se mi nezdál poprvé, zapomněla jsem na něj, naposledy se mi zdál ještě, když jsem byla člověk, dítě. Prohrábla jsem si vlasy. Říkala jsem o něm chůvě - mámě, řekla jsem i koho mám zachránit, když uslyšela to jméno, zhrozila se.

"Nespletla ses, mé dítě?" zeptala se mne nevěřícně, okamžitě jsem zavrtěla hlavou.

"Vím to jistě, byl to Silas," vyhrkla jsem ze sebe. Tiskla si mě k sobě.

"Holčičko moje, to je moc, moc zlý pán. Nikdy ho nesmíš zachránit, ano?" ujišťovala se.

Vstala jsem a chodila od dveří k oknu. Přemýšlela jsem nad tím, kdo je Silas a proč se mi o něm zdá.