Family 3...

Část 19

Chapter nineteen Silas II. part

"Silas..." vyslovil jeho jméno pološeptem a ještě se podíval, jestli tu není nikdo jiný, jestli nás ještě někdo neslyšel. Mé srdce začalo zběsile bušit, mozek přestal fungovat.

"Promiň, řekneš mi ještě jednou to jméno?" špitla jsem, chtěla jsem si být stoprocentně jistá, jestli se mi to nezdá. Jeremy nahlas polknul, zrovna jsme totiž procházeli středem města a naproti šel Tyler Lockwood, hodil po mne nevraživý pohled.

"Co jsi udělala Masonovi!" křikl po mně. Nadzvedla jsem jedno obočí.

"Promiň, ale další melodrama vážně nepotřebuju!" zavrtěla jsem hlavou. Přišel ke mně blíž, ale to už se před něj napasoval Jeremy. "To je dobrý," chytla jsem ho za jednu paži.

"Pěkně sis ho omotala kolem prstu," štěkl na mne. "My dva si to spolu ještě vyřídíme!" řekl a rázným krokem odešel, všimla jsem si ještě jednoho pohledu, který věnoval Jeremymu, plný znechucení a odporu. Zřejmě má něco po strejdovi.

"Půjdeme do Grillu, jo? Někde k odlehlejšímu stolu," navrhla jsem a Jeremy i hned přikývl. Otevřela jsem dveře od hospůdky a pohledem našla jeden stůl. "Tak, spusť," poprosila jsem ho, když jsme si sedli. Seděli jsme skoro u kuchyně, pěkně v zákrytu.

"Jmenuje se Silas," zopakoval jeho jméno trochu důrazněji.

"Kde je teď Vicky!" vytřeštila jsem na něj své oči. "Musíš mi to říct!" poprosila jsem ho.

"Já - já nevím, když se změnila, okamžitě zmizela..." vrtěl hlavou.

"Netušíš, jak ten Silas vypadá? Ani trochu?" svraštila jsem čelo a přála si, aby něco řek, alespoň nějaký jeho rys, podle kterého bych ho poznala.

"Dáte si?" zeptal se nás pikolík, musel tady být nový, ještě jsem ho tady neviděla. Super, takže teď začnu o každém občanovi Mystic Falls přemýšlet, jako o Silasovi, ani nevím, kdo to je.

"Hmm, burbon... dvakrát," řekla jsem s jistotou.

"Nemůžu vám dát alkohol," zavrtěl hlavou a zasmál se. Přísně jsem se na něj podívala, přímo do jeho tmavých očí.

"Ale můžeš, přineseš nám alkohol!" poručila jsem mu. On jen přikývl, zapsal si objednávku a odešel.

"Miluju, když tohle děláš, taky bych to chtěl umět," přiznal Jeremy s úsměvem.

"Jere, tobě nepřišlo zvláštní, když k tobě domů přišla Vicky?!" musela jsem mu dát i nějaké kázání. "A proč jsi mi to nepřišel říct!" praštila jsem rukou do stolu.

"Omlouvám se, ale ona mě prosila, abych to nikomu neřekl, že by to nikdo nepochopil..." Něco mi došlo, Vicky je kdo ví kde, je upírka a ví, kdo jí zabil.

"Bože," vydechla jsem. "Vážně netušíš, kde by mohla Vicky být?" ujišťovala jsem se. Znovu zavrtěl hlavou, zvedla jsem se a popohnala jsem ho, aby si taky stoupl. "Bude se chtít pomstít," vysvětlila jsem mu. "Není nic horšího, než pomstychtivá upírka, věř mi!" Cestou jsem vytáhla mobil z kapsy.

"Niku," oslovila jsem ho okamžitě, kdy se neozvalo žádné pípnutí. Vzala jsem to společně s Jeremym přes les, miluju zkratky.

"Těsně vedle, drahá," Kolův hlas. Povzdechla jsem si.

"Kde je Nik?!"

"Hmm, netuším, zařídím, aby se ti ozval. Přeju ti krásný den, jo? Měj se, krásko..." Típl hovor."Kretén jeden," postěžovala jsem si.

"Klaus?" usmál se na mne Jeremy. Rychle jsem zavrtěla hlavou. Snažila jsem se utíkat.

"Věříš mi?" Jeremy mi ihned přikývl. "Tak se drž," poručila jsem mu. Chytla jsem ho a společně jsem nás přenesla do penzionu, přímo do haly, kde stálo nějak moc lidí. Damon, Stefan, Elena a Nik. Všichni se na nás dívali. "Myslím, že bychom si měli promluvit," začala jsem. Všichni současně přikývli. Posadili jsme se do obýváku a všichni na mne hleděli, jako bych měla zahájit naši schůzi nějakým proslovem. "Niku, co víš o Silasovi?" zeptala jsem se pološeptem. Chvíli se na mne díval, jako na blázna, nakonec se začal smát.

"Nic proti, lásko, ale... To je velice bájná postava," zavrtěl hlavou. "Pokud se chceš o něm vážně něco dozvědět, měla bys zajít za Kolem," mrkl na mne.

"Silas probral Vicky, byla mrtvá a on jí nějakým způsobem vzkřísil," začal na novo Jeremy. Elena se postavila a mířila si to ke svému bratru.

"Co to povídáš? Jere, s Damonem jsme přišli na to, že Vicky zřejmě vážně zfalšovala svou smrt," odmlčela se a podívala se na mne, "měla jsi pravdu..."

"To ona mi řekla o Silasovi," upozornil nás Elenin bratr. Damon protočil oči.

"Je to příšera, kterou matky straší své děti, když nechtějí sníst zeleninu. Nevím, kde jste na takovou blbost přišli. Prostě je ta holka lhářka a my všichni jsme jí na to naletěli," zhodnotil celou situaci. Takže věc, jako pomsta jsem mohla hodit za hlavu, spíš se divím, že Damonovi neposlala košík muffinů s lístkem - Díky, že jsi mi pomohl utéct. Stejně mi tady něco nehrálo, myslím, že bych si měla i tak promluvit s Kolem. Ale to se nesmí nikdo dozvědět...

***