Family 3...

Část 4

Chapter four - Sexy Bubbles II. part

Pohled Teresy:

"Caroline říkala, že já, Bonnie, Stefan a ty budeme ve skupině spolu, sektor A," oznámila mi poklidně Elena. Rychle jsem přikývla.

"Nemohl bych udělat s Teresou samostatnou skupinu?" navrhl Klaus velice opatrně. Damon vypadal, jako by ho právě přejel vlak, který řídí Katherine.

"Je to jenom v plavkách," zpražil ho pohledem.

"Myslela jsem si, že si tady přivezeš svých deset aut," rýpla jsem si do něj a usmála se.

"Víš, nakonec jsem si řekl... Proč? Můžeš mi je doma umýt sama," mrkl na mne. V ten moment jsem tak trochu ztuhla, kdybych mohla, tak se červenám, přece jenom, Damon ví, že mezi námi něco je, ale ještě jsme to nikdy nedávali najevo.

"Máš domácí vězení," oznámil mi s poklidem Damon, všichni jsme se na něj podívali. "Jsem její poručník," pozvedl ramena.

"Caroline se řítí, a nevypadá nijak nadšeně," šeptla jsem Eleně, která tady stála s tou truhlou, ve které nic nebylo. Uviděla jsem v jejich očích strach, potom hned běžela k tomu stolku, kde měla stát.

"To se jí tak bojí?" zeptal se mě Klaus.

"Caroline je velice tvrdohlavá a umí si sjednat všechny do latě, i já se jí někdy bojím," přiznala jsem po chvíli.

"Takže říkáš, když si s tebou nebudu vědět rady, mám zavolat jí," poukázal na Caroline, která teď křičela absolutně po všech.

"Vy," křikla na nás. Povzdechla jsem si. "Sem!" dodala rychle.

"Víš, jak jsem říkal, že tady budu, neřekl jsem jak dlouho... ehm, když tak se potom ukaž," nepatrně se usmál. Zbabělec! Damon se taky nějak nenápadně vypařil, jen Stefan tam zůstal, ale ten musel, jelikož, kdo měl na sobě plavky, už se z toho nevymluvil.

"Tak asi jdeme," zašeptala jsem k Bonnie a Stefanovi, oba dva najednou přikývli.

"Nevím, jestli jste si toho ještě nevšimli, ale tady se pracuje, zatím tady vedete debatní kroužek..."

"Caroline, uklidni se, ještě tu ani nikdo není. A víš proč? Protože začínáme, až za patnáct minut," prozradila jsem jí velice klidným hlasem.

"Ale tebe si už někdo vyžádal, přímo tebe, čeká támhle," ukázala za mne na parkoviště."To je ale sektor B, já mám A," připomněla jsem.

"Já za to nemůžu, řekl, že chce tebe, dokonce zaplatil tolik, že už ani nemusíme dneska pracovat," usmála se mile. Povzdechla jsem si. Zatím jsem netušila, kdo by to mohl být, a však, když jsem se k tomu autu přibližovala, zjistila jsem to. Byl to Kol.

"Co chceš?" vypálila jsem okamžitě, co jsem byla u jeho auta.

"Chci si promluvit, nastup si," poprosil mne. Natočila jsem hlavu a odfrkla si, to nemůžu myslet vážně.

"Nemůžu, mám ti umýt auto," podotkla jsem vážně.

"Chceš hrát takovou hru, Tereso? Neblbni a nastup si," vyzval mne. Vydechla jsem veškerý vzduch, co jsem měla v plicích. Otevřela jsem dveře a nasedla si. "Sluší ti to," podotkl.

"Co chceš?" zarazila jsem ho.

"Chtěl jsem se zeptat, jak se máš?" Znovu jsem zavrtěla hlavou. "Trochu se projedeme," navrhl mi. Nic jsem na to neřekla, prostě nastartoval a rozjel se. "Napadlo mě, nechceš si udělat menší výlet? Třeba do Chicaga?" navrhl mi.

"Vím, kam tím míříš. Pokud se jedná, co odpovím, nemůžeš si myslet, že se vrátíš po letech a my dva se vrátíme do stejných kolejí," pohlédla jsem na něj vážně. "Všechno se změnilo, to ani nemluvím o tom, že jsi mi vzal moje vzpomínky na dvacátá léta, jak jsi mohl?" křikla jsem na něj.

"Musel jsem, chápeš? Musel... Je mi to líto, lhal jsem, neopustil jsem tě, protože bych tě snad v té době nechtěl. Šel po nás Mikael, po celé rodině. Chtěl nás zabít, chtěl jsem ochránit, proto jsem ti na sebe vymazal vzpomínky..."

"A co myslíš, že udělám, hmm? Neříkej mi, že tě hledal celou tu dobu, Kole! Našel bys mě během pár dní... Nechtělo se ti, a teď čekáš zázrak ode mě? Na to už je vážně pozdě," uzavřela jsem diskuzi."Je ti jasné, že se tě jen tak nevzdám?" pohlédl na mne vážně.

"Prosím, odvez mě zpátky," šeptla jsem. Mířil zpátky ke škole. "Co chceš, abych udělala, Kole, hmm? Jsem zvědavá, vážně ano."

"Řekla jsi, že mě miluješ," konstatoval suše.

"Ale to bylo víc jak před devadesáti lety! Nechal jsi mě zapomenout, všechno je jiné," vrtěla jsem nad tím hlavou."Miluju tě, zbytek záleží na tobě," řekl a zastavil. Neváhala jsem ani chvíli a vystoupila z auta.