Family 3...

Část 28

Chapter twenty - eight - Statement

(Prohlášení)

Pohled Klause

"Ehm," upozornil na svou přítomnost mladší bratr. Teresa i já jsme sebou trhli a podívali se na něj. "Ahoooj," řekl celkem protáhle a své oči upřel na Teresinu tvář.

"Nazdar," nakrčila čelo a několikrát za sebou zamrkala, zřejmě taky nevěděla, o co běží. Kol měl ruce za sebou a lehce se pohupoval na patách, přišlo mi, jako by byl malé dítě a čekal, až mu někdo něco dá. Postavil jsem se a zamračil se.

"Myslel jsem, že ti to dneska stačilo," přiznal jsem a zaujal stejné postavení, jako on, každopádně jsem se nekýval tam a zpátky, jako houpací kůň s IQ jedna celá. Bratr však stále sledoval mou přítelkyni, která z toho byla trochu nesvá, a proto si stoupla vedle mne.

"Jak ses dnes měla?" kouzelně se na ní usmál a trochu blíž se k ní přiblížil.

"Vzhledem k tomu, co jsem se dneska stalo, a zjistila jsem, co všechno dovedu," zavrtěla hlavou a přitiskla se blíž ke mně. Kol chvíli přemýšlel a trochu se zamračil.

"To trochu nechápu, Tess," přiznal, ztuhl jsem, jak že jí to oslovil? Ani ona to nečekala a zvedla k němu svou tvář, přimhouřila oči a nakrčila spodní ret, myslel jsem, že něco řekne, ale nic. "To je jedno," mávl nad tím nakonec rukou.

"Ano, tobě to může být jedno," přikývl jsem. "Mimochodem, myslel jsem si, že co nejdříve odjedeš."

"Ne, potom, co jsem se dozvěděl o Silasovi," zavrtěl ihned hlavou a znovu opřel své hnědé oči na černovlásku vedle mne, všiml jsem si, že jeho oči září, jako by v nich měl jiskřičky.

"Počkat! Jak víš o Silasovi?" nechápala Tess a vzhlédla ke mně, "ty už jsi mu něco stačil říct?" podivila se. Rychle jsem zavrtěl hlavou. Povzdechla si, "jak o něm víš?" povytáhla jedno obočí. Kol jí věnoval jeden chabý úsměv.

"Jeden vrabčáček mi to prozradil, sladkým hláskem, jako med," ušklíbl se na ni. Netušil jsem, jestli mu už totálně přeskočilo, nebo jsem tady trochu mimo mísu, ihned jsem se podíval na Teresu, ta se tvářila asi tak stejně já. "Rozhodl jsem se učinit prohlášení," zvedl jeden prst a trochu od nás odstoupil, uchechtl jsem se.

"To bude stát za to," šeptl jsem jí do černých vlasů a přitáhl si ji blíž k sobě.

"Takže, asi už vás unavuje to co se tady děje," odmlčel se, neměl jsem to nejmenší tušení, o čem to tady mluví, ale přikývl jsem, abych se ho rychle zbavil. "Vím, že jsem dal slib, že to nikomu neřeknu," podíval se úkosem na dívku vedle mne, která na něj hleděla, jako by spadl z višně, "ale už to tak dál nejde. Niku, jsi můj bratr a já tě nenávidím..." Zářivě jsem se na něj usmál, "a tak jsem ti přebral holku." Pohlédl jsem na Teresu, která neměla daleko k tomu, aby vybuchla smíchy.

"Co?" vydala nakonec ze sebe a podívala se na mne. "O čem to tady plácáš, Kole?" zeptala se velice překvapeně.

"Nechápu, tvoje dětinské hry, Kole, a už mě to unavuje! Rozumíš? Přestaň!" štěkl jsem po něm a přiblížil se k němu blíž.

"Mého bratříčka někdo zradil, to je mi šok, co? Na něco se tě zeptám, máš tušení, kde byla, celý den?" vysmíval se mi. Zaraženě jsem se na něj díval, "klidně ti to řeknu, kde byla. Byla u mě, v mojí posteli," sladce se na mne usmál. Má ruka vystřelila a narazila do jeho tváře, on si místo chytil, ale rychle se napřímil.

"Já jsem s tebou v žádné posteli nebyla!" křikla Teresa více, než naštvaně. Kol jí však vůbec neposlouchal, připravil se k útoku - zaútočil, samozřejmě jsem to čekal, takže jsem jeho rány ihned odrážel a přidával do nich své. Tady to je už moc, mrštil jsem s ním přes celou místnost. 

"Přestaňte!" křičela, ale na to už bylo moc pozdě. Pustili jsme se do sebe, toho chtěl Kol dosáhnout? Abychom se začali prát? Čekal jsem, kdy to přijde, Teresa se do toho pustila, chytila nás oba dva za ruce, my jsme samozřejmě myli mnohonásobně silnější a vytrhli jsme se jí, ona však nemeškala a postavila se mi do cesty, stála přímo přede mnou - zády, jako by mě ochraňovala.

"Už přestaň, Kole, rozumíš? Řekla jsem ti to jasně," špitla.

"Nepotřebuju, abys mi dělala štít," řekl jsem zcela vážně, ona mě však dokonale ignorovala.

"Fajn, tak ten dnešek asi zameteme pod koberec, co?" naštvaně a uraženě se usmál.

"O čem to tady mluvíš? Ani jsem tady nebyla. Byla jsem se Stefanem a Damonem, potom jsem šla hned do Grillu, kde jsem byla s Nikem!" hájila se, jako bych viděl ten její pohled.

"Takže mi chceš říct, že jsem si to vysnil? Nebo tady byla nějaká holka, co vypadala, jako ty?" řval po ní. Oba dva jsme ztuhli.

"Katia," šeptla ztrápeně.