The Lords Of The Elements

Výcvik

Po cestě šli všichni mlčky, ponořeni do svých vlastních myšlenek. Já jsem přemýšlela hlavně o tom, co se teď bude dít. ,,Ták jsme tady" vytrhl mě z přemýšlení ten muž. Vyšli jsme kopec a před námi se objevila veliká kamenná pevnost s několika strážnými věžemi a hradbami. Dominovaly jí veliké padací dveře. Vešli jsme dovnitř a zamířili do jedné z budov. Prošli jsme kolem nějakých vojáků a vešli do dveří.

,,Vedu vám nové učně." Řekl ten muž do chodby. Chvíli se nic nedělo a pak se ze stínu vyšel muž. Pravděpodobně něco jako ředitel, nebo nejvyšší vůdce... Muž se mu poklonil a poklekl a my také.
,,Vstaňte." Zavelel ředitel. ,,Jmenuji se Zook Teast a jsem něco jako ředitel v této pevnosti. Ale říkejte mi generál Zook." Pousmál se. Pak zase zvážněl. ,,Máme problém na severní frontě. Orcové se chystají k dalšímu nájezdu." Řekl polohlasem generál Zook muži. On se zamračil a pak mu něco pošeptal. Generál přikývl a vrátil se zpět k nám.

,,Zítra začnete z výcvikem. Teď si běžte odpočinout. Jeremy vás dovede do vašich pokojů." Ukázal na mladíka v modré uniformě, který zrovna prošel vedle nás. Nechápavě se otočil a generál znovu zopakoval větu. Jeremy přikývl a pokynul rukou ať jdeme za ním. Prošli jsme kolem dalších budov až se zastavil u veliké kamenné. Vkročili jsme dovnitř a stoupali po schodech. Ten mladík mi připadal zamyšlený. Jeho hnědé kudrnaté vlasy mu lehce padaly do obličeje. Ani nepromluvil. Pak se jen ohlédl, jestli jsme všichni. V obličeji měl starost. Bylo mu asi tak kolem 20 let.

Pohledem zabrousil ke mně. Trochu jsem zrudla ve tváři a sklopila oči k zemi. Sledoval mě ještě chvíli a pak zase šel dál. Vystoupali jsme asi tak tři patra a pak zahli doprava a šli úzkou chodbou. Jeremy se zastavil. ,, Tak fajn, tady jsou klučičí pokoje. Vybalte si a pak se sejdeme tady. Zbytek pojďte se mnou." Snažila jsem se zůstat vzadu. Holky tu jsme jen čtyři. Pohledem mně zase párkrát přejel, ale snažila jsem se ho nevnímat. Vyšli jsme další patro a zahli do prava. ,,Jsme tu. Na dveřích máte každá číslo pokoje a vaše jméno..." pak se ohlédl na mě. ,, Můžu s tebou mluvit?" řekl polohlasem. Nejistě jsem kývla. Ostatní holky už odešly do svých pokojů. Na chodbě jsme zůstali sami.
,, Co potřebuješ?" zeptala jsem se ho stále nejistým hlasem.
,,Někoho mi hodně připomínáš, ta podoba..." na chvíli se odmlčel. Věděla jsem kam tím míří. Jsem docela hodně podobná králi, ale i tak si toho lidé nevšimli.
,,To se ti jen zdá. A kdo jsi ty?" musela jsem hned změnit téma.
,, Jsem vůdce Severní fronty Jeremy Grighf z Normandie. Sloužím tu už dva roky. A ty?" Pousmál se. Chvíli jsem váhala.
,, Jmenuji se Ignis Fortis a jsem z Normandie z vesnice Erinefe." Řekla jsem docela pevnými hlasem.
,, A co tvoje rodiče, jak se s tím vypořádali, že odcházíš do armády?" tato otázka mě trochu zasáhla. Nemohla jsem mu říct,  kdo jsou moji rodiče. Chvíli jsem přemýšlela. 
,,Já neznám mé rodiče. Jsem sirotek. Bydlela jsem s jednou ženou, která se mě ujala. Ale moc dobře to nevzala. Bylo jí to líto." Odpověděla jsem trochu posmutněle.
,, Promiň, to jsem nevěděl." Objevil se mu na tváři omluvný úsměv.
,,To je v pořádku, zvykla jsem si." Sklonila jsem hlavu.
,, Můžu tě doprovodit do pokoje?" trochu mě touto otázkou překvapil, ale proč ne. Souhlasně jsem kývla a vykročila směrem k pokoji.
Ten pokoj byl docela malý. Jedno okno, postel, malý stůl a jedna veliká bedna, nebo truhla na oblečení. Je tu i docela zima. Na posteli jsem měla položenou ještě jednu uniformu. Posadila jsem se a rozhlížela jsem se po pokoji.
,,Tak co říkáš na pokoj? Je trochu malý a studený, ale ujde." usmál se na mě. Chvíli jsem se ještě rozhlížela.
,, Jo, je to dobrý, až na to, že tu je trochu zima." Odpověděla jsem mu. Chvíli nikdo nic neříkal, já přemýšlela na tím,  jaké to asi je v armádě.
,, Ty nemáš žádné nadání?" začal vyzvídat.
,, Ne nemam, a prý ani mít nebudu." Podíval se mi do očí. Bylo v nich něco zajímavého, něco, co jsem nedokázala popsat. Ještě chvíli jsem se do nich dívala a zkoušela přijít na to, co to je.
,,To nemůžeš vědět, neznáš své rodiče, třeba měli nějaké nadání." Řekl s kapkou naděje v hlase.
,, To si nemyslím." Pousmála jsem se.
,,Neměli bychom už jít?" zeptala jsem se ho. ,, Asi jo." Vstal a já a taky.