The Lords Of The Elements

Probuzení

Cítila jsem, jako by se ve mně něco uvolnilo. Něco, co bylo schované hluboko, hodně hluboko ve mně. Ten pocit se mi rozlil po celém těle. Připravovala jsem se na to, že vlastně umírám a tohle je ten pocit...pocit vysvobození, ale něco bylo jinak. Vodu jsem vnímala více, než před tím, každou částečku, prostě všechno. Pak se stalo něco zvláštního. Začala mi modře zářit kůže. Něco se mi vykreslovalo na ruce. Pálilo to. Musela jsem uhnout pohledem, protože ta záře byla už moc silná. Zaťala jsem pěsti. Na rukou mi trochu vystoupily žíly. Cítila jsem, jak ve mně proudí ta modrá záře. V každé žíle, v každém nervu. Byl to úžasný pocit. Trval ještě chvíli a pak se ta záře začala pomalu vytrácet.

Pořád jsem se snášela ke dnu, ale jako bych to ovládala. Jako bych měla moc nad tou vodou. Na levé ruce mi zůstalo zářit jen pár pramínků, které tam stále něco vykreslovaly.
Když zmizely objevilo se tam tetování. Žasla jsem. Na dlani jsem měla vytetovaný nějaký znak, ze kterého se linuli různé čáry a pramínky až skoro k lokti.

Nevěděla jsem co to má znamenat. Zavřela jsem oči.

Všechny vzpomínky ode dne narození mi začali probíhat před očima. Pak se do mě vlil pocit vzteku, smutku a bezmoci. Znovu jsem zaťala pěsti, ale trochu jinak. Tetování na ruce se mi modře rozzářilo a rozpoutala se ve mně modrá záře. Zaťala jsem i zuby a otevřela oči. Vztek se ve mně mísil se smutkem a pocitem nejistoty. Najednou se stalo něco zvláštního, jakoby moje tělo vědělo, co má dělat. Otočila jsem se a sepjala  ruce. Kolem mě se rozvířila voda a tryskem jsem stoupala směrem k hladině. Byla jsem zmatená a nejistá. Už jsem byla těsně nad hladinou. V tom jsem si uvědomila, že jsem vlastně pořád naživu, a jak blízko jsem byla smrti. Za všechno mohli ti Orcové.

Sepjaté ruce jsem stiskla ještě pevněji než před tím a vynořila jsem se z vody ven. Stoupala jsem stále nahoru. Pode mnou vířila voda a stála jsem na něčem jako vodním tornádu.
V hladině vody jsem viděla poprvé svůj odraz. Do očí se mi vlévala modrá záře a tetování na ruce také svítící modře. Zdálo se, že jsem vypadala stejně, ale nebylo to tak. Cítila jsem se jinak, jako bych začala nový život.

Nový život vládkyně vody.

V tu chvíli mi to došlo, já ovládám vodu, já mám Nadání, jenže Nadání, které ještě nikdo neobjevil. Musím se hned potom sejít s tátou. Ať chce nebo ne, o tomhle s nim potřebuju nutně mluvit.

Spatřila jsem překvapené, ale šťastné pohledy mých přátel a armádu Orců mířící na ně.
Vztek se dostal na dominantní pozici a na zaťatých pěstech se mi rýsovaly vystouplé žíly. Zvedla jsem ruce nad hlavu a shromažďovala vodu za sebou. Cítila jsem každou kapku vody a tu jsem se snažila spojovat s druhou a třetí a tak dále. Vyžadovalo to soustředění a spoustu energie. Vibrovaly mi konečky prstů. Za mnou se vytvořila obrovský vlna.

Energie mi začala docházet. Jednu ruku jsem lehce otočila kolem hlavy a poté s ní máchla směrem dopředu. Rukou s tetováním jsem udržovala vlnu. Trochu jsem se pootočila bokem k vlně a rozpažila ruce, abych mohla udržovat vlnu. Pak jsem levou ruku ladným pohybem přiložila před sebe, tělo jsem zase přetočila rovně a dlaň, na které byl znak, jsem napřímila k Orcům. Stále modře zářila. Připomínalo to spíše baletní vystoupení na vodním tornádu než pokus o útok.

,,Kryjte se!!!" zařvala jsem na vojáky a mé kamarády. Nechápavě se na mě podívali, ale rychle se schovali za stromy, převis a kameny.

Zhluboka jsem se nadechla

Máchla jsem rukama do strany a vlnu jsem pustila. Řítila se kolem mě přímo na Orcy. Nahlas jsem oddechovala a cítila, jak moje tělo pomalu ztrácí energii. Viděla jsem, jak ta ničivá vlna strhla Orcy zpět na jejich stranu. Vodní tornádo ustávalo, přestávala jsem cítit kapky a pustila jsem je.