The Lords Of The Elements

Trest

Kopl mě někdo do břicha.

,,Vstávej!" zařval jeden ze strážců. Jen jsem se skulila víc do klubíčka. Vůbec jsem netušila, co se stalo s mým ovládáním vody. Může zmizet? přemýšlela jsem. Chytil mě za ruku a zvedl na nohy. Zasyčela jsem bolestí. Spoutal mi ruce a nohy řetězy. V doprovodu šesti strážců jsem šla neznámo kam. Chodidla jsem měla rozdrásaná od kamenu, takže mě každý krok bolel.

Zadívala jsem se na svůj odraz ve vyleštěném zrcadle, když jsme procházeli kolem něj. Dříve dlouhé hnědé vlasy vypadaly až směšně, byly skoro černé, mastné a špinavé. Na bledé kůži se mi rýsovalo spoustu jizev, modřin, zaschlé krve a černých šmouh od dolů a špinavé země. Přes roztrhané oblečení šla vidět žebra a vyhublé tělo.

Řetězy na rukou mi škrtily zápěstí. Stráže otevřeli veliké dveře a já hned poznala, že mě vedou za královnou.

,,Má Paní, chtěla jste ji vidět?" promluvil jeden ze strážců. Královna jen přikývla a usadila se na trůn.

,,Neřekla jsem, že ji máte alespoň trochu upravit?" řekla znuděně královna.

,,Nechtěli jsme Vás nechat čekat, má Paní." Špitla jeden ze strážců. Královna pozvedla obočí a strážce po mém boku mi podsekl kolena a já si klekla na studenou podlahu.

,,Au." Zasyčela jsem bolestí.

,,Jak se ti daří, Drahoušku?" zeptala se s medovým nevinným hlasem.

,,Co myslíš?...Řekni mi, co ode mě chceš." Odsekla jsem. Na královnině tváři se objevil úsměv.

,,Jak sama víš, odtud se živá nedostaneš. Nabídnu ti svobodu, ale za jedné podmínky." Odmlčela se. Ale v jednom má pravdu. Za ten rok jsem se odsud snažila dostat už několikrát, ale pokaždé jsem věděla, že se mi to nikdy nepovede. Kývla jsem.

,,Co je to za podmínku?" zeptala jsem se zvědavě.

,,Napřed bych ti chtěla něco vysvětlit. Celý život žiješ jen v klamu. Tvůj otec ti v několika věcech lhal a já bych ti to chtěla objasnit..." Pak mi vlastně došlo co se děje. Je možnost, že mi otec lhal, ale nejsem si tím jistá.

„Má mě rád. Proč by mi měl lhát?" Podívala jsem se na matku.

,,Kdyby tě měl rád, nechal by tě jako malou ve sněhu před branami nějaké malé vesnice? Nechtěl, aby tě někdo našel. Nechal tě tak daleko, abys tam zemřela."

,,Ale nezemřela, našli mě a vychovali." Odporovala jsem jí.

,,A proč tě nedal třeba někomu v Royale, proč zrovna do Normandie? Přemýšlela jsi nad tím někdy. Z tvého výrazu soudím, že ne." Nechtěla jsem tomu věřit. Byla to jen sprostá lež. Pak pokračovala dál.
,,Došlo ti třeba někdy, po kom jsi vládkyní vody? Nebo jsi myslela, že si tě to prostě jen tak našlo. Jaix to ,zdědil' po jeho rodičích. Jeho matka byla pravděpodobně vládkyni země. Myslela sis, že třeba já jsem vládkyně Živlů nebo snad tvůj otec?" No, nikdy jsem se nad tím nějak dlouho nezaobírala, ale třeba měla pravdu. Co já vím.

,,Jak mám vědět, že mi jen nelžeš?"

,,To vědět nemůžeš. Co když tvůj ,otec' není tvým otcem. To nikdy vědět nemůžeš." Jestli si myslela, že mi tím zamotá hlavu, tak se ji to povedlo. I přes to jsem ji to nechtěla věřit.

,,Co teda ode mě chceš?" Procedila jsem skrz zuby.

,,Službu...pět let budeš pro mě pracovat. Naučím tě, jak používat Živly a spoustu dalších věcí. A na oplátku budeš mým zabijákem." Nikdy jsem nikoho nezabila a rozhodně nechci zabíjet pro moji matku. Navíc jsem složila slib.

„Vycvičím tě a pak pro mě budeš pět let pracovat. Následně dostaneš svobodu. Můžeš si vybrat. Buď se budeš dál každý den modlit, aby ses dožila dalšího rána nebo budeš pro mě pět let pracovat a pak získáš svobodu. Je to jen na tobě." Věděla jsem, že jestli se vrátím do cely, dalšího měsíce už bych se nedožila.

Nelíbila se mi ta představa, že bych byla něco jako nájemný vrah. Zradila bych armádu, přátele, zem a krále, ale jestli je pravda, co matka říkala, že vlastně není můj otec.

Začalo mi to být jedno. Za ten rok se mi nikdo z nich nepokusil ani pomoct. Nikdo. Kdyby mě měli opravdu rádi, tak mě odtud dostanou. Otec mi ani jednou nepomohl za ta léta, co mě opustil. Matka se mi alespoň zjevovala ve snech a projevila trochu nějaký zájem.

Zhluboka jsem se nadechla.

,,Matko..." Už jsem věděla, jak se rozhodnu.