The Lords Of The Elements

Oheň metající tornádo...

Jakmile jsem zahlédla Jaixe se Zirou a pár dalšími muži, otočila jsem se na Aquu.
,,Musím jít...dál už s vámi nepůjdu, dávejte na sebe pozor a vysvětli to prosím ostatním." Objala jsem ji a po dlouhé době jsem měla zase zpátky mou nejlepší kamarádku, mrzelo mne, že musím odejít, ale nutně potřebuju zjistit, co se stalo a kde je Rina.

,,Musím ji najít." Zašeptala jsem. Aqua mě jemně pohladila po rameni a upřela na mě svůj pohled, čímž mi naznačovala, že to bude v pořádku. Nesouhlasně jsem zavrtěla hlavou a naposled ji objala.
Jedna neposedná slza mi stekla po tváři...ale jen jedna. Slíbila jsem si, že nebudu tak slabá jako předtím. Nebudu brečet, pokud k tomu nebude závažný důvod. A rozhodně se jí nebudu bát, až stanu proti ní.

Vyhoupla jsem se na Aravera a než mě stačil Jaix dohnat, já už byla pryč. Slyšela jsem ještě volání mého jména, ale doufám, že mu to Aqua nějak vysvětlí.

No jo, ale kam mám jít, pomyslela jsem si. Avšak tuto myšlenku jsem dala stranou a jela stále dál.  Potřebuju objet, alespoň většinu vesnic a zjistit, zda jsou obyvatelé v bezpečí, dokud se to tu nepromění na bojové pole.

Les kolem mě byl stále děsivě tichý...žádný zpěv ptáčků, žádné zvuky zvířat, žádné šustění listí...dokonce ani závan větru. A to mě docela zaráželo. Něco se děje, ale nevím co.

Že by královna odvolala své zrůdy, nebo pokročily už tak daleko, že nejsou slyšet? To se mi nezdá...

Z mého přemýšlení mě vytrhl nedaleký křik. Zmateně jsem se rozhlédla kolem sebe, ale nic jsem neviděla. Znovu a znovu ten samý výkřik... ,,Sakra, odkud to jde," vydechla jsem.
,,Bráško, běž za tím křikem." Pošeptala jsem Arovi a pohladila ho po srsti na hlavě. Netrvalo to oni pár minut a hlasy a zvuky zesílily, až jsem zahlédla co je jejich strůjcem...Orcové.

Další vesnice pod jejich útokem.

Sesedla jsem ze zlatého tygra a uháněla jim na pomoc. Čtyřicet  Orců... Čtyřicet Orců!? Děláte si ze mě srandu?!

Pak jsem si uvědomila, že jich má mnohem víc, jestli s ní mám bojovat aniž by ostatní přišli k smrtelné úhoně, budu muset realizovat jen jeden jediný plán o kterém přemýšlím už hodně dlouho. Jestli nevyjde, Orcové zabíjí úplně všechny a všechno co se bude hýbat a to já nedovolím! Nechci přijít o další blízké. Ne teď a ne takhle...

Kolem mé hlavy proletěl palcát a já se vražedným pohledem podívala na jeho majitele. Takhle mě vytrhnout z mého přemýšlení, to se nedělá. Kdyby pohledy uměly zabíjet, on už by měl v sobě dávno několik smrtelných ran a ležel by na zemi...škoda, že to tak nejde...

Jedním pohybem ruky jsem mu mrskla do tváře oheň a on zasténal a jako hromada nevím čeho se skácel na zem. Běžela jsem dál a odrážela ostatní Orky, náhle mě něco praštilo do hlavy a já ucítila příval bolesti. Po krku mi začal téct pramínek teplé krve. Začala jsem vidět lehce rozmazaně a trochu černě. Otočila jsem se a čekala mě další rána do obličeje. Chytila jsem se za nos, že kterého vytékal, ne pramínek, ale rovnou proud krve.

Křik obyvatelů kolem se nesl v mé hlavě a stále sílil. Takhle to nenechám. Následovala další rána do zad, ale tu už jsem nevnímala.

Rozčílením jsem se rozžhavila doslova do běla, vlasy se mi zbarvily do odstínů ohně a já se změnina do oheň metajícího tornáda. Soustředila jsem se jen na jedno... a to na ochranění obyvatel. Orcové z mé zmeny vypadali docela vyvedeni z míry a toho jsem využila.
,,Nikdo jim neublíží vy zrůdy." Zavrčela jsem a nechala se unášet ohněm.
Tetování na ruce se rozzářilo a já cítila, jak začíná pálit. Orcové pomaličku ubývali, nakonec nezbyl ani jeden. Chytila jsem se za bolavou ruku s rudým tetováním, ale moc dlouho jsem to nevydržela a pustila ji. Byla tak strašně žhavá, ale proč?