The Lords Of The Elements

...Zlomit tě...

Stráže mě ihned pustili a svolali na poplach. Teplota v místnosti se rychle zvyšovala. Celé tělo mi doslova hořelo a pot mi skapával z obličeje. Tetování se mi už vybarvilo do rubínově červené a zářilo stejnou barvou. Zuřila jsem. Viděla jsem překvapený výraz v královnině tváři a také ve tvářích všech ostatních. V tom se otevřeli dveře a přiběhli další stráže, ale ihned se zarazily. S ohněm asi nepočítali. Pousmála jsem se a oheň zesílil.

,,Přivolejte další stráže!" Zařvala královna. V žilách mi vřel oheň a v uších jsem slyšela pouze tlukot mého srdce. Moc má své meze a já věděla, že už to moc dlouho neudržím. Kůže mě začala pálit a dalo by se říct, že jsem se začala vařit ve vlastním těle. Zařvala jsem bolestí, ale plameny jsem stále držela kolem všech. Jeremy se vyškrábal na nohy, ale stráže ho znovu srazily k zemi. Najednou se mi podlomila kolena a já padla k zemi. Všechno zčernalo....

Probudila jsem se na zemi, již známé temné cely. Posadila jsem se a dala si kolena k hrudi. Byla tu zima...spíš mráz a já měla na sobě jen propálenou halenu a kalhoty. Prohlédla jsem si ruce. Obě dvě s tetováním. Nebyl to sen...stalo se to. Všechno. Chtěla jsem se zvednout, ale řetězy mě se zařinčením zabrzdily.
,,Do háje!" Zaklela jsem.
Zaslechla jsem kroky.

,,Takže už jsi vzhůru..."Řekl známý hlas.

,,K-kde j-je Jeremy?" Zeptala jsem se královny.

,,Neboj...zatím ještě žije, jestli se ptáš na tohle." Spadl mi kámen ze srdce a lehce jsem vydechla úlevou. Zatím...

,,C-co po m-mně chceš?" Klepala jsem se zimou.

,,Zlomit tě... myslela jsem, že mi oddaně sloužíš, ale ukázalo se, že to tak není."

,,Slíbila j-jsi mi, že mé přátele necháš na p-pokoji, ale nedodržela j-jsi to. Mohla jsi to čekat." Zavrčela jsem na ní.

,,Dávej si pozor na jazyk." Odsekla.

,, To t-ty bys měla taky." Usmála jsem se, i přes veškerou bolest způsobenou ohněm.

,, Jak myslíš...holčičko." Pousmála se a odešla. Promnula jsem si ruce. Vážně tu je kosa. Zajímalo by mě, co myslela tím...Zlomit tě...

Po nějaké době přišli dva strážní. Nasadili mi řetězy na ruce a nohy a udržovali si ode mě patřičnou vzdálenost. Asi se jim nelíbí oheň, pomyslela jsem si a pousmála se.

Pak trhli s řetězy a někam mě táhli.
Došli jsme do místnosti, kterou jsem neznala. Uvázali mě mezi dva kůli, které byly přímo uprostřed místnosti.
Jeden z nich ke mě přišel a vrazil mi pěstí do obličeje. Cítila jsem jak mi z nosu a ze rtu tekl teplý čůrek krve.
Odplivla jsem krev na podlahu.

,, Zmetku...!" Zavrčela jsem. Nijak ho to zvlášť nezajímalo. Po chvíli přišla do místnosti královna a po jejím boku stál Jaix s výrazným monoklem a roztrženým rtem. Sedli si na židle a tiše přihlíželi. Ovšem z královnina výrazu šlo vyčíst pobavení a spokojenost. Stráže se poklonily a z opasků si vyndaly biče s železným zakončením, které zařinčelo o podlahu. Tohle bude zlý, hodně zlý.

První rána...zasyčela jsem bolestí. Pekelně to pálilo.
Druhá rána, třetí....atd...

Sundaly mě z kůlů a já se skácela k zemi. Ta bolest byla k nevydržení.

,,Už budeš poslouchat mé rozkazy?" Zeptala se královna. Zhluboka jsem se nadechla a vyplivla krev. Všechny ty vzpomínky na rok mučení se mi začaly vracet.

,,Nikdy...ty mrcho." Přecedila jsem skrz zatnuté zuby.

,,Uvidíš, jak rychle změníš názor...přineste sůl." Pousmála se královna.

Pronikavý výkřik plný bolesti se mi dral z hrdla, když mi stráže sypaly sůl do ran.

,, Tak co, už sis to rozmyslela?" Zeptala se královna klidným hlasem.

,, Nikdy..." Zavrčela jsem.

,, Tak fajn, tvoje volba." Pokynula směrem ke strážím, kteří se vrhli na Jaixe a spoustali ho. Královna kývla a rána bičem se rozlehla po místnosti.

,,Dost...!" Vykřikla jsem ,,Nechte ho..."
Druhá rána a hned po ní třetí.

,,Tak co, už budeš poslouchat?"
Udělám cokoliv, abych ochránila mé přátele.

,, Ano, prosim hlavně toho nechte." Stráže skončily.

,, Dobrá tedy." Pousmála se. ,,Za dvě hodiny tě čekám v mé komnatě." A s těmi slovy odešla a spolu s ní i stráže.

Jaix mi pomohl na nohy a jakmile mě donesl do pokoje zavolal ošetřovatelku, která mi v rámci možností ošetřila hluboké rány na zádech a roztržený ret. Potom i s Jaixem odešla, aby mu je taky ošetřila a mě nechali v klidu odpočívat. Araver se stočil do klubíčka na mé posteli a spokojeně oddechoval. Po chvíli jsem také usnula.

Zvedla jsem se do sedu a zasyčela bolestí. Na sobě jsem měla stále propálenou bílou halenu, teda teď už od krve červenou, od biče roztrhanou propálenou halenu a kalhoty. Pomalu jsem vstala a šla do královniny komnaty. Každý krok a každý pohyb mě nesnesitelně bolel až se mi vehnaly slzy do očí. Zaklepala jsem a otevřela dveře. Královna seděla na svém trůnu.

,, Chtěla jste mě vidět?" Slušně jsem se zeptala. Královna kývla a došla ke mě.
,, Je to tvá poslední šance...je ti to doufám jasné." Lehce jsem přikývla.
A schytala od ní ránu pěstí do obličeje. Zatnula jsem pěsti.

,,Kde je Jeremy?"

,, O něj se starat nemusíš." Řekla už trochu naštvaně. Zhluboka jsem se nadechla.

,, Ještě jednou, kde je Jeremy?" Krev ve mě začala vřít.

,, Chceš ho vidět?...Fajn." Z vedlejší místnosti vyšli tři strážci a mezi nimi vedli Jeremyho. Žije...to je dobrá zpráva. Podíval se na mě. V očích měl jen strach. Jeden z nich mu podkopl nohy a on poklekl.

,,Vybrala sis to sama." Řekla královna a jeden ze strážců tasil meč, kterým sťal Jeremymu hlavu. Jeho tělo se sesunulo k zemi a místností se rozezněl zvuk jeho hlavy, která se kutálela po podlaze.

V tu chvíli, jako by všechno kolem mě přestalo existovat. Místnost se zahalila do plamenů.

************ *** ***********

Moc bych Vám všem chtěla poděkovat za hlasy a také za to, že to čtete. Doufám, že se vám příběh líbí.

Kdybyste měli nějaké připomínky, kritiku, chválu nebo jen chtěli něco vysvětlit, tak mi pište do komentářů. :-)

A moc se omlouvám za chyby v textu.

Ještě jednou děkuju za čtení a pokud se vám příběh líbí, nezapomeňte hlasovat :-) :-) :-)